Evropa

...Cesta po modrý byla daleko pěknější, než po červený. Sestup byl namáhavější než výstup, dole jsme byli všichni dost unaveni,..

...Sednul jsem si na nějakou zahrádku a dal si dvě velký kafe a poseděl jsem si tam u nich asi dvě hoďky. Poté jsem se odebral metrem na stanici Barcelona Sants, kde jsem měl v jednom hypermarketu vyhlédnuté velké pixly s olivama...

...Cesta po hrebenu se zmenila v obrovske, ledove a klouzave kameny. Mela jsem toho plne zuby a nechtela pokracovat. Pepino trval na tom, ze pujdeme az na vrsek hory. Pokracovali jsme tedy dal. Slunce zacalo malinko hrat a na druhe strane vykukovaly ostatni hory Mexica. Nejhezci byl zasnezeny Popo. Blizili jsme se k uplnemu vrcholu hory. Byla jsem strasne zmrzla. Nastesti zbyvalo poslednich par kroku, Kdyz jsem vylezla na vrchol byla to nepopsatelna euforie...

...Dostali jsme dvoje klíče od apartmánu a velmi složitý popis cesty k němu. Mapku musela paní Bibi třikrát otočit dokola a dvakrát jí obejít, aby se zorientovala. Pak nám ještě navrhovala, že pojede před náma na kole, abysme tam trefili. Nakonec s náma vyšla na ulici a ukázala prstem přimo před sebe se slovy "támhle to je". K tomu jsme dostali do mapky zakreslenou polohu dvou supermarketů, což se nakonec ukázalo jako velmi prospěšné, poněvadž jsme si díky tomu mohli večer udělat prima neplánovanou procházku (paní Bibi asi otočila mapku o jednou navíc, no...)...

...Pani pred nama dostala zachvat place a jeji spolucestovatelka ji drzela hlavu v naruci a utesovala ji. Nekolik malajskych deti, jedoucich na lodi, zvracelo. Minimalne jedna evropanka zvracel take. (Ten pan co bezel na ten zachod - no, zachod - proste na zad, take mozna nebyl curat.) Ty vlny proste byly vetsi, nez cela barka (pro znale - portugalsko hadr:) A hazelo to s ni takovym zpusobem, ze maloktera poutova atrakce by mohla konkurovat. Fotak jsem mel celou dobu na krku a neudelal jsem jedinou fotku, presto, ze jsem chtel. Proste jsem se musel drzet...

...Nakonec jsme se zorientovali a už to začalo na mapku sedět. Nejvíce nám asi pomáhaly kamenné značky, ale i buzoly odvedly kus dobré práce. Cesta byla ovšem čím dál náročnější, přecházel se jeden kopec za druhým, občas se šlo po sněhu, ale většinou po kamenech, což bylo dost náročný...

...Vydali jsme se na cestu do Rondy, kterou nám Roman i průvodnce od Marca Pola doporučovali. Trochu jsem se bál, že nás nějaká architektura moc nevezme, přece jen jsme spíš krajinkáři, ale opak byl pravdou. Jednak jsme se prošli po hradbách (byl to jenom kousek, ale výborná cestička), pak městem nahoru k mostu a to byl zlatý hřeb - prostě město rozděluje 80m hluboká rokle, přes kterou je veden historickej mostík. Něco jsme nafotili a jelo se dál, směr Gibraltar...

...a tak jsme se dostali na dokonalý krásný útes, který byl úplně kolmý a strašně vysoký. Tohle místo jsme dokonce našli i v tom průvodci Portugalskem a při tom tam bylo lidí tak maximálně deset. Kromě majáku tu stojí již zřejmě nefunkční klášter, vypadá to tu jak na konci světa, nebo spíš jako v Desperadu. Silnice tu končila na nádvoří toho kláštera, prostě najednou zmizela v prachu. Doufám že ta nádhera bude vidět i na fotkách....