16.4.2004 - přípravy

Přípravy na cestu proběhly poměrně klidně a průběžně, žádné zmatky, kór v pátek to bylo přesně jak jsme si naplánovali. Až na maličkosti, kvůli tomu se o přípravách taky zmiňuju. Auto jsem nijak zvlášť nepřipravoval, prostě buď dojede nebo ne. Dolil jsem akorát olej, umyl to a nechal vyvážil kola za tři stovky, což byla zbytečná investice, protože auto se trochu klepe dál. Potřebné doklady jsme si vyřídili s předstihem (řidičáky), akorát s pasem to JG trochu prokaučoval, musel si zaplatit to turbovyřízení (do 30 dnů :) a vyzved si ho v poslední termín kdy měli otevřeno před odjezdem. V pátek jsme teda byli na nákupech piv a čínskejch polívek (máme jich dohromady cca 100) a prostě jídlo na tři tejdny se spoustou pití za slabejch patnáct stovek, nádhera. Pak jsme scháněli prachy na cestu - JG si pučil od Sjody a vybral účet, já vybral účet a pak různé poplatky a dluhy a platby za prodané disky od šesti lidí, takže kdyby mě někdo sledoval, moh mě sbalit jako dealera. Vyhlídnutou směnárnu jsme nestihli, museli jsme dát jedno na zahrádce ještě s MNEm a Sjodou. To se ukázalo jako výhoda, směnárna na kterou jsme pak natrefili jako první v Pařížské byla ještě levnější. Pak jsme jeli pro věci co posílala Romanovi jeho máti, no dělal jsem si srandu že dvě velké tašky, ale ony toho místa zas tak moc nezabraly. No a konečně jsme se stavili u Ájy pro slamáky (pro nás, kvůli atmošce) a nějaká cdčka pro Romana. Jenže jsme se trochu zakecali a tak jsme z Jižáku jeli až někdy po 22h, s tím, že nemáme zabaleno. To ještě z JG vypadlo, že ledničku našel v poněkud nepřipraveném stavu: zkrátka v ní byl život v podobě neupřesněné kapaliny a několik druhů vegetace. Zpětnou analýzou (ne vzorků, jenom paměti ;) jsme došli k tomu, že tam JG nechal někdy před půl rokem trochu ovoce. Pak měl ještě trochu boj s měničem na dobíjení noťáka od MNEho, fungoval skvěle, dokud ho nezamontoval do pájkou vyrobené umělohmotné krabičky na míru. Dobře, nebylo to krabičkou, jenom praskla pojistka v konektoru do zapalovače. Já jsem neměl prosím pěkně boj s ničím, protože jsem kromě trochy hadrů snad ani nic nebral. Spát jsem šel ale kolem jedné a ještě nemoh usnout a to byl sraz domluven na šestou ráno. Původně na pátou, ale to jsme ještě v noci uznali jako nemožné.
 

17.4.2004 - vyrážíme

První sms od JG přišla v 3:40, což napovídalo že si dost přivstal, pak z něj ale vypadlo že vstával ještě o hodinu dřív (neni normální). Já vylez v pět a byl jsem rád. Zjistil jsem, že se mi všechno vešlo do jedné tašky (i se spacákem a karimatkou), což mě nadchlo, načež mě uzemnil JG tím, že už jede do Řep a má ve Vectře kufr plnej věcí. No, do Toyo jsme narvali všechno, nebudu psát s přehledem, ale celkem snadno, viz foto. Z Prahy jsme vyjížděli někdy před sedmou, JG s volantem v ruce, já s lahváčem a mluvícím otvírákem. V Německu jsme byli hned a bez problémů, celníci trošičku podusili poláka před náma (měl auto ještě trochu hůř vypadající než my) a nás nechali bejt. Chytli jsme směr Mnichov a Innsbruck, teda ne přímo na něj ale na Garmish-Partenkch. Přes Německo krásný počasí, no ale dálnice, takže nic moc. Snad jen že jsme nepotkali horší káru než ve které jsme letěli :) Na hranicích s Rakouskem už bylo pod mrakem, no aby ne, v Alpách. Cesta těma silničkama pěkná, ale proti Švýcarsku je to prd, takže o tom psát nebudu. Jediná významná věc byla, když jsme zastavili že si uděláme kafe, bylo asi půl druhý, vybalili jsme vařič, nasadili hořák, vytáhli kafe a... No prostě jsme zjistili že nemáme oheň! Chvíli jsme zkoušeli zapálit trávu či ubrousek pomocí zapalovače z auta, ale marně. Tak jsme to zase všechno naskládali zpátky a jeli dál. Ještě jsme trochu pokrátili cestu, abysme stíhali nocleh až za Alpama, kde byl sníh místy i u silnice a já opravdu mám mizernej spacák. Prostě jsme vynechali slavné Lichtenštejnsko se svojí drahou naftou a střihli to rovnou do Švýcarska. V Rakousku jsme trefili na jedinou pumpu v zemi co měla bionaftu a navíc jsme se tímto manévrem vyhli všem úsekům, kde hrozilo placení tunelů a ve Švýcarsku dálnice. Už jsem chtěl jít za volant, no ale bez kafe? Já? Nikdy. Takže pivko. Ve Švýcarsku byla cesta vážně nádherná, JGho uchvátila natolik, že to vzal celnicí protisměrem, prostě super hory, baráky vypadající přirozeně a ne jak v Rakousku kde jsou jeden jako druhej a ještě našňořenej jak v Barbieworldu. I cesty byly zábavnější, no snažil jsem se to trochu nafotit, snad to bude vidět. V podstatě z Rakouska až do St. Moritz je to stále do kopce po úzké silničce, která vede po skále tak, že JG dostával závratě (teď si trochu vymejšlim, ale necham to tu). V St. Moritz už byl sníh téměř všude kolem, to jezero či co to je tam bylo zamrzlé a vůbec jsem začal myslet na to, jestli jsme neměli jet na zimákách. Výšiny jsme ale brzo začali opuštět takovou serpentýnkou, která byla v podobě 50m z kopce, otočka že toyo měla se svým rejdem co dělat, zase 50m krpál dolu a zase otočka do které jsme se vešli tak tak. Dole už JG docházely síly a bejt to ještě delší, asi by si musel dát pauzu :) Načež jsme potkali v protisměru autobus, to bych fakt rád viděl, jak si to dal. No a už jsme byli na hranici s Itálií, bylo asi půl páté, načež jsme to nějak nezvládli. JG přijel ve slamáku, já s pivem v držáku, auto naložený, a ještě jsme se jim asi nelíbili. Takže dvojitá delší kontrola dokladů včetně řidičáku, pečlivá kontrola auta, kdy se koukal i do obalů na Misela a do foťáku, jsem rád že auto nezačali odstrojovat. No ale neřikali nic a tak po čtvrt hodince či kolik jsme zas jeli. Co musím ještě zmínit je výskyt toyot v Rakousku a Švýcarsku, fakt každý třetí auto. No připadal jsem si tam tak trochu jako doma :) Za chvíli jsme byli u docela velkýho jezera, kde silnice měla vést podél vody furt rovně, tak jsem si bláhově myslel, že tam už bude místo kde bysme mohli přenocovat, ovšem silnice tam vjela pod horu a následovalo asi 25 kiláků tunelů sem tam přerušených mostíkem mezi horama, přičemž asi v půlce, kde byl tak 30m mostík, se na předním skle objevila spousta vody. Optimisticky jsme si říkali že to bude jenom nějakej vodopád, no blbost, samozřejmě se rozpršelo. Pokračovali jsme na Milano po výpadovce s hustym provozem, načež se stalo něco co škodovkáři dobře znají - uletěl stěrač. Aby ne, když byl přidělán škodovkářským nosičem. Zůstal ale ležet na kapotě, takže pohoda. Zastavili jsme po chvíli (když už nebylo vidět nic) a šli se na to podivat, nic se neulomilo, jenom prostě vypadl šroubek ze závitu a zůstal v tom kusu umělé hmoty, takže po opětovném zašroubování jsme stírali jako víno. Jestli tohle bude jediná závada na autě, tak budu více než spokojen. V Miláně jsme nějak prokaučovali okruh, takže jsme jeli přímo skrz něj. JG se baučil jezdit jako ital, tzn. jako bystré prase a samozřejmě se setmělo. Z Milana jsme vyjeli asi v devět a místo na spaní jsme našli až v půl jedenácté. Ale bylo docela dobré, není na co si stěžovat, byla trochu kosa, dalo se to vydržet, jediné co kdo nevydržel, bylo JGho akutní sraní, kdy ze stanu bos doběhl k prvnímu a potom k druhému stromečku hned u silnice. Já to naštěstí zaspal.
 

18.4.2004 - Itálie

Ráno jsme se vzbudili celkem brzy, kousek po sedmý, vstali jsme a vyrazili radši rychle pryč od místa stanování, trošku jsme akorát bojovali z blátem na botách (auto bylo zaparkovaný v pěknym blátíčku). Popojeli jsme jenom kousek na nějaký parkoviště, kde sme si udělali kafíčko a jed i polívku. Pak jsme jeli dál na jih ke Genově a odtud po pobřeží směrem k Francii. Cesta podél moře byla zajímavá tak možná prvních deset kiláků, ale když pak byla celou cestu furt stejná, tak nás to docela nebavilo. Prostě furt samejma městečkama serpentinama nahoru a dolu po skalách podél moře a nejlepší na tom bylo, že za celou cestu itálií nebylo JeDiný odpočívadlo, takže sme nemohli dát ani tu polivku. Snad jediné zpestření bylo, když jsme zastavili na vyvenčení, během něhož ale stačili fíci silnici uzavřít, protože tudy vedla etapa cyklistického závodu. Vytáhli jsme teda vařič a udělali si kafe, fotili jsme si závodníky a když v podstatě většina projela, provedli jsme úpravu na měniči - vyměnili jsme přívodní drát za tlustší. Ten co tam dal JG prostě nepustil dostatečné I a drát akorát topil. Viděl jsem snad poprvé, že by drát prostě tolik ampér neunes. To jsou věci. Jinak MNEho měnič je výbornej, až na ty pazvuky co z něj lezou, no ale aspoň máme akustickou kontrolu dobíjení, je slyšet i stav baterky v procentech, pohoda :) Cestlou sme se podívali do Monaca, který tada nic moc. Prostě bylo poznat na první pohled - jediné místo za celou cestu, kde bylo několik (desítek) spoustapatrovejch baráků. Vjeli jsme tam, v očekávání turistických tříd, krámků, restaurací a prostě živé město, ovšem místo toho jsme projížděli soustavou bankovních domů, hotelů a firemních sídel. Pár lidí jsme potkali - flojdi řídící slabou dopravu v bílých rukavičkách. Všude samý Rolls či Porsche, kravata, tenisová raketa, nuda nuda, šeď šeď. Zkoušeli jsme najít úseky F1, ale moc se nám to nepodařilo. Snad jedno místo - zřejmě startovací rošt, ale těžko říct. Naštěstí se po přejetí do Francie cesta dost zpříjemnila, za prví se jelo o něco rychlejc a za druhý se konečně začali objevovat odpočívadla. Začal se pomalu blížit večer a tak jsme se rozhodli začít hledat místo ke spaní. Vytipovali jsem si směr, kterým bysme mohli koukat po noclehu, ale dost dlouho sme bloudili, než sme ten směr trefili a když už sme ho trefili, tak sme zjistili, že dochází nafta a tak sme jeli hledat radši benzínku. Při hledání benzínky jsem trošku blbě odbočil na jednom kulaťáku o ocitli sme se na dálnici na Cannes, takže místo sme nakonec hledali úplně jinde....teda naštěstí se našlo samo dřív, než sme stačili kamkoliv odbočit z hlavní:). Místo to bylo super, byl to takovej docela dost velkej plácek, ze silnice na něj nebylo vůbec vidět....prostě pohodka. Ještě jsme sjeli kousek zpátky, kde sme viděly takový malý odpočívadlo se stolečkem a lavičkama a tam sme se navečeřeli, pochopitelně čínskejma polífkama a pak sme dojeli znovu na to místečko, rozbalili sme stan eště sme dali JeDno a šli sme spát. (JeD: ad nocleh: to místo bylo geniální, prostě mezi dvouma městama (nevim co a Feres) byla 30km serpentiny, kde byl nadhernej asfalt a zatacky co se daly rezat, taky tam byla spousta motorkaru a zhruba uprostred serpentin kilak pod vrcholem na totalni samote bylo neoznacene odpocivadlo s vyhledem do dalekyho okoli, vzdalene mi to pripominalo spaci misto z minulyho portugalska, jak byl vyhled na dalnici do udoli. I tady byla docela slyset, ovsem pouze za temne noci. Se rozplyvam na kravinama, koncim)
 

19.4.2004 - Francie

Ráno v podstatě začalo JGho sraním. Byla ještě tma, když slyším štrachání a bylo mi to jasné. JG zmizel v křovinách a já s letmým úsměvem (protože vim jaká byla venku zima :) spal dál. Po chvíli jsme se zase probral a koukám, že JG stále nedorazil zpět. Jdu se teda podívat kde je a koukám, akorát mě čeká horké kafe. Mezitím se rozednilo. Posbírali jsme tedy promoklý stan a tradá. Za volant jsem se tentokrát nacpal já (JeD), Jeli jsme do St. Tropé, které jsme si slíbili trochu projít, protože doteď jsme městy spíš profrčeli. Taky to stálo za to, ale ani ne tak městečko, jako spíš přístav, byla to trochu nóbl výstava nejmodernějších jachet, místy jsem fakt nechápal. Také jsme tam stylově potkali několikrát četníky (jedni jeli docela dlouho významně za náma, protože jsem se snažil zaparkovat mimo placené a to dost dobře nešlo), ale bohužel, stylem ála Luis DeFunes (jak se to píše?) či František Filipovský jsme s nimi nepokecali. Pokračovali jsme dál na Toulon a Marseille, ale dohodli jsme se, že do měst zajíždět nebudem (buď bysme jím jen projeli, anebo bysme se ho pokusili prohlídnout a to bysme pak jeli 100km tejden). Takže jsme to střihli trochu zpátky do vnitrozemí a vzali to přes AIX či co, Cesta nás bavila, jednak to nebyla taková ta "turistická zóna", ale "obyčejné vesnice" a jednak cestou byla spousta odpočívadel. Počasí nádherné, až na jednu věc: vítr. Hodně ostrej, takže v autě jsme se pekli, ale venku to bylo min. na mikinu, místní nosili normální bundy. V Itálii předtim teda taky, ale to proto, že jsou magoři, tady k tomu byl fakt důvod. Cestou kam jsme omylem zabloudili jsme potkali libovej most, uprostřed kterýho byl vítězný oblouk. Teda oblouček, ale zato s přístupnou rozhlednou. To jsme si nemohli nechat ujít, ale jelikož nebylo kde zaparkovat, no podívejte se na fotky, hovoří líp než já. Než sme odsud odjížděli, přijeli tam nějací Frantíci, ale vzhledem k tomu, že sme tam stáli my, radši odjeli:) Akorát odjezd z tohoto místa byl trošku krkolomnej...no prostě jsme vzali vobrubníkem dost drsně vo podvozek, ale naštěstí je asi, snad vše v pořádku(vcelku). (hele, klídek, ještě na mostě jsem otestoval cca vše důležité /brzdy/ a usoudil jsem, že to byly zástěrky. Akorát jsem zaznamenal výrazný pokles nafty, ale to jsem nedal JG najevo ;) Montpelliere jsme se dotkli jen dálnicí, to už bylo odpoledne a bylo to znát, něco jako projížďka po Jižní spojce. Dali jsme se na Beziers a už jsme se pomalu začali koukat po místě k noclehu. První parking se stolečky trapnej, druhej divnej (ale s výhledem na velké jezero plné železných tyčí vystupujících nad hladinu, čert ví co to bylo), třetí taky divnej, ale s krásnou odbočkou, kam jsme se dali. Našli jsme místo nic extra, ale praktické - pod mostem. U řeky, celkem na samotě, nic moc provoz, JG pokřtil prut (teda spíš ho jenom na chvilku namočil ve vodě), místo na stan ideální, až na to hovno, cesty zpět na silnici jsou dvě, takže snad aspoň jednou z nich ráno projedeme (toyo cestou sem dost drhla). Pijem vína koupená rána v Casínu (to je jako supermarket jo), dopisujem deník a posloucháme výborné rádio. Až někdy pojedete před Paulhan (prostě okolí Beziersu), nalaďte si FM87.7. Potkali jsme tu místního kluka - rybáře, šel si s náma pokecat, ale na "dů jů spík ingliš" reagoval jako že v žádném případě a my na jeho hatmatilku rovněž. Ale pokecali jsme si, když odjížděl, přijel se rozloučit :)
 

20.4.2004 - Andorra

Dneska jsem opět vstával díky naléhavé bouři ve střevech. Udělal sem si kafíčko a JeDovi taky, nicméně ten teď eště chrápe (7:41), takže mu ho asi vypiju. Jinak včera večer nám došlo pivo a kupodivu dokonce i ty vína, který sme nakoupili....takže bůhví, jak dlouho bude JeD eště spát... Takže nakonec jsem mu to kafe vypil:). Potom, co i JeD vstal, jsme zbalili stan (dost mokrej, protože v noci trošku sprchlo) a pomalu jsme vyrazili. Teď řídim já, protože JeD je eště dost rozespalej:), JeDeme směrem na Andorru. Cestou se stavujeme v jakémsi supermárketu, kde doplňujeme zásoby (dvě bagety a hafo chlastu(48 pivíček a pětilitrovej kanistr červenýho vína(ať máme tu colu z globusu(za 4,50) kam lejt))). u toho supermarketu bereme naftu, jenom patnáct litrů, ať dojedem do Andorry se skoro prázdnou nádrží. Dále pokračujeme na město Carcassone, kde je naprosto geniálně vypadající pevnost. Jedeme co nejblíže k ní, ale všude okolo sou akorát placený parkoviště, nejlevnější za 3,50, což se nám dát nechce...ale nakonec necháváme auto v ňáký slepý uličce a jdeme směrem k tomu opevnění. Cestou se ale rozmýšlíme, poněvadž okolo projede auto, o kterym si nejsme jisti, jestli to nejsou měšťáci. Takže JeD se vrací do auta, který stojí v zákazu stání a já to jdu aspoň nafotit. Nicméně po vstupu dovnitř se obracím a jdu zpět, protože vevnitř je normální městečko, který by sice mohlo bejt hezký, ale to by ve všech těch baráčcích nesměly bejt krámky se suvenirama (rozuměj kýčem, něco jako pražská Karlova ulice). Jedeme dál na Andorru, asi šedesát kiláků před andorrou předávám kormidlo JeDovi, aby si taky zaposiloval v serpentínkách:) Andorra jako vždy nezklamala, prostě nádhera, navíc teď tam oproti létu leží eště místama a nahoře téměř všude hafo snšhu, kterej prostě eště nestačil rostát, přestože je přes 20 stupnů. Andorrou jenom projedem, s tim, že chceme natankovat...ovšem tak dlouho vybíráme pumpu, až se ocitáme na hranicích se Španělskem. Na hranicích je malá frontička a koukaj tam do kufru absolutně všem autům (zřejmě hledaj bomby:)...takže projedem a asi za deset minut se zase vracíme. Vjedem do Andorry, natankujeme a necháme se znovu prohlídnout, tentokrát nás vzal jinej týpek a byl o trošku zvídavjejší, nicméně během chvilky zase pokračujeme. Už od Andorry, ale hlavně teď ve španělsku je velmi znát, že jsme přejeli pyreneje na jejich jižní stranu, rozdíl v počasí je docela značný...prostě příjemný teplíčko a jasná oblaha, takže i za jízdy musíme mít otevřený okýnka. Španělskem jedeme na Lleidu, kousek za ní už začínáme hledat místo ke spaní, protože se blíží osmá hodina a brzy se začne stmívat. Nakonec sme zajeli mezi nějaký sady nebo co to je, jeli sme spoustu kilometrů po polňačce a nakonec jsme se rozhodli přespat pod širákem u křižovatky asi pěti polňaček. Zastavujeme a jdeme se eště podívek kousek pěšky, jestli to tam nebude lepší...nebude. Shodujeme se teda na té křižovatce a než vybalíme vařič a takm projede okolo nás Passat s dvěma domorodci a vzadu za námi profrčí Transporter. Upozotňuji znovu, že jsme asi tři kilometry od asfaltu na totální samotě v kopcích! Ale nevadí, to byla určitě jen náhoda, stejně jako ty vystřílené patrony do brokárny všude okolo. Takže vaříme polivku, vyřizujeme nezbytnou komunikaci s blekotou a nakonec píšu deníček a kalíme víno s kolou (já eště dopijim pifko:)...tma je jako v prdeli, protože měsíc je téměr v novu a navíc právě zašel, ale je jasná obloha, takže je vidět asi miliarda hvězd....to bude parádní spaní pod širákem, už se těšim.
 

21.4.2004 - Španělsko

Spaní bylo výborné, i kvůli tomu tichu tady všude. Ráno trocha rosy, ale dalo se to přežít, JG asi hodinu marně hledal zapalovač, navíc bylo nutné opravit zapalovač v autě, naštěstí jen pojistka (15A a shořela při dobíjení noťáka, ovšem podle ohořelého konektoru to vypadalo spíš na ledničku). Vyrážíme až v devět když všechno oschlo, hlavně teda stan ze včerejška, kterej je jako vytaženej z vody. Zapalovač se našel, takže ještě kafe a jedem. Hádáme se kdo bude řídit, nikdo nechce. Na můj fikaný argument, že stejně lednice nejede a pivo je teplý se JG řízení ujímá. Vybírá si jinou cestu než kterou jsme včera přijeli, která je ale horší a pro hodně nízko posazenou toyo po kiláku nesjízdná, takže si JG vychutnává otáčení v terénu na místě 2x2m. Dobře mu tak, to má za ty šutry ;) Jo a sláva, dneska jsem se vysral! Dali jsme se směrem na Sevillu, i když Roman stále neodpovídá. Dohodli jsme se že pojedeme přes vnitrozemí, jelikož okolo moře jsme jeli hodně dlouho a bez možnosti koupání (moc studený) je to beztak jedno. Cesta byla dobrá, celý den jsme projížděli mezi horama a kopcema a jenom sem tam městečko, silnice značená v mapě jako II. třída se dala jet v podstatě kilčo pořád. Ze začátku teda ne, to byly naopak furt serpentýny a traktory, takže jsme padesát kiláků jeli hodinu a půl, ale to je detail. Nic extra se nedělo, odpoledne jsem na chviličku vytuh, což musel JG hned dokumentovat, ale jinak se akorát furt jelo. K večeru, když jsme se poohlíželi po spaní jsme vjeli do oblasti, která byla na mapě značená jako nížina s rybníčky. To by bylo super, akorát že to byla samá pole a sady a místo rybníčků mokřiny. Silnice byly rovné jak podle pravítka a se spaním to vypadalo že se budem muset spokojit s chrápáním hned vedle silnice. Zvolili jsme cestu co nejblíž zpátky do hor a v podstatě po třiceti kilácích už jsme kempovali na výborném místě u potoka, kam akorát ráno zajel nějakej místní v zelené uniformě (nevíme kdo to byl, ale policajt ne) a něco nám řikal, pochopili jsme z toho jako že to je soukromej pozemek a ať po nás nic nezbyde.
 

22.4.2004 - Španělsko

V noci pršelo a ráno bylo ještě hnusně, přes den se ale zase udělalo hezky. Ráno jsme neudělali nic z toho co jsme plánovali právě kvůli dešti (umejt nádobí, hlavy, nohy, auto... :) teda kromě vyzkoušení měniče. Jeho odpalování pojistek jsme zatím vyřešili tak, že jsme tam dali pojistku silnější - 20A. Zatím to drží. Ozývá se trochu víc turbo, jsem zvědavej jestli a kam až se bude díra ve vejfuku zvětšovat. Zatím to ale je v pohodě, ani ne tolik jako jsem s tím jezdil před rokem. Koupili jsme i nový konektor, takže elektrospotřebiče opět šlapou, snad jenom Misel trochu provokuje, ale to on dycky. Dojeli jsme ke třem přehrádkám asi 200km před Cordobou, kde JG zkouší štěstí s prutem a já zatím píšu deník. Jestli něco chytí, budem se i fotit. Podle sms od Romana to vypadá tak, že může od pátku do příští neděle, čili nám zbejvá do Sevilly den volna, možná ho ztrávíme celou dobu tady u vody, jestli nás teda někdo nevyžene. Ryby ale nebraly, což nám trochu kazilo náladu a tak jsme se asi po dvou hodinách sebrali a jeli na Cordobu. Cesta ubíhala v pohodě, jelo se většinou po dvouproudovce, akorát ty elektrospotřebiče:-), cestou nám došli baterky do misela a tak sme chtěli pustit mp3ky z notaka, pustili sme je a po nějakoé době, když byly baterky v noťíku téměř vybitý, zasunul jsem do něj MNEnič, toršku se zajiskřilo a muzika zdechla...posléze jsme zjistili prasklou 7,5 amperovou pojistku, vyměnili jsme ji teda za 10A, aby něco vydržela:) a poslouchaly mp3ky dál. Nicméně do noťáka jsme již MNEnič nezaosuvali (zkusili jsme a zvuk docela nepříjemě bruměl:). Po asi půl hodině cesty začal zvuk opět vypadávat, až vypadl úplně, cosi zasmrdělo, takže jsme na dálnici v panice rychle odpojovali veškeré možné spotřebiče, aby jsme nechytli. Posléze byla stanovena diagnóza mrtvý zesik. V Cordobě jsme byli asi tak ve čtyři, ale chtěli jsme si jí aspoň trochu projít, no a společně s trochou zmatku při odjezdu (zvláště vyparkovávání ze slepé ulice, což jsme ovšem netušili, takže jsme se pracně prodrali na její konec a zase si to odcouvali) a ještě se zastávkou u Meka jsme jí opouštěli poměrne pozdě. Měli jsme plán, kde hledat nocleh, silnice na Sevillu měla podle mapy vést pod kopcy podél železnice a řeky, což ovšem nebyla tak úplně pravda, vedla prostě celou dobu podél olivovníkových sadů, kde se jak víme spát nedá. Našli jsme tedy odbočku do těch kopců, které byly sice perfektní, ale podél cesty byly ploty a cedule "Park Natural" a "Prohibido el paso", což jsme vytušili co to asi znamená. Silnička byla nic moc povrch a samá zatáčka, takže jsme jeli max. 40 a furt koukali okolo. No, podle jejich značení jsme ujeli 23km, ale jelikož jsme to tam jeli hodinu, bylo to dál. Silnice končila pod pidivesničkou u vodní elektrárny na sice pěkné přehradě, ale ta nás v tu chvili moc nepotěšila. Nebyla jiná cesta, než se vrátit a to už se stmívalo. JG to zpátky sice docela řezal, ale prostě na hlavní už byla tma. Jeli jsme tedy na Sevillu dál, že tam někde bude nějaké parkoviště či plácek. Nebyl. Ujeli jsme asi 100km a nic. Bylo půl jedné, když jsme najeli na odbočku do pole a rozhodovali se co dál. Tomuhle se spaní nedalo říkat, ale jet dál bylo na nic. Nakonec jsme tam zůstali, JG spal v autě a prý se celkem vyspal, já spal před autem pod širákem a taky to šlo. Ale už nikdy víc. Spaní od teď budem hledat klidně ve tři...
 

23.4.2004 - Španělsko

Ráno jsme vstali okolo půl osmý a bez snídaně vyrazili směrem na Sevillu, kde jsme měli domluvenýho spicha s Romanem kolem 11:00 na nádraži Santa Justa. Cestou jsme odbočili na jakousi cestu mezi sady, kde jsme si u použité šprcky udělali kafíčko...prostě romantika:) kolem jelo za tu čtvrthoďku, nebo jak dlouho sme tam byli asi 10 traktorů, traktůrků, či povozů tažených mulou a všichni domorodci se na nás dost nechápavě dívali. po kafíčku jsme již zamířili přímo do města. V Seville byla cesta na nádraží dobře značená, takže sme tam trefili naprosto bez problémů. Byli jsme tam kolem devátý, zaparkovali jsme a jali jsme se zapojiti radio na přímo, bez zesilovače...docela se divim, že nás nepřišli zatknout, když sme se hrabali v jakých si drátech v plně naloženym autě před největšim sevillskym nádražim:)...chvilku tam votravoal jakejsi týpek, zřejmě bezdomovec, kterýmu se strašně líbilo, že jsme z čech, protože byl v Praze kdysi zatčenej:) Po přepojení rádia jsme se došli podívat na nádraží, dali jsme si tam drahou zmrzku z automatu a napsali jsme drahej vzkaz na nástěnku, taktéž z automatu. Pak jsme se vrátili k autu, kam zanedlouho dorazil Roman. Přisoutpil k nám do auta a odnavigoval nás k jejich bejváku. Tam jsme se okamžitě zmocnili koupelny a udělali ze sebe na chvíli zase lidi. Pak jsme dojeli do hypermárketu nakoupit. A nakonec sme se nechali Romanem trochu provést po městě a místních hospůdkách, což bylo v tom vedru velmi zabijácký, Dle Romana to vždycky všude bylo tak čtvrthoďky, dvacet minut pěšky, ale ve finále jsme toho nachodili docela dost. Prohlídli sme si jakýsi velký hezký barák (katedrála či co), ochutnali jsme pivo točené ve Španělsku, obdivovali jsme místní, velmi pěkný, baby a totálně jsme se unavili:) Omrkli jsme i Španělské náměstí (jak přesně se jmenovalo nevim), kde každé větší Španělské město má svou mozaiku se svým charakteristickým obrazem a znakem, docela zajímavý. Viděli jsme tam i dvě svatby, takže je to asi romantika, třeba ten ženich a nevěsta co se nechali fotit u Toleda vypadali, jako by spíš pózovali pro úvod do porna. Jinak všude byly nějaké uzavírky a čilý stavební ruch, prý se tam začalo stavět metro. Další zajímavá věc které jsme si všimli byla ta, že po celém městě byla spousta střepů. V parcích a u laviček od lahví, na silnicích a parkovištích od okýnek aut. Když jsme pak viděli bezdomovce na naloženém kole s baseballovou pálkou přivázanou pod štanglí, bylo nám to jasné. Po návratu domu sme si dali večeři (maso co jsme přivezli z Prahy) a šli jsme zakalit na střechu, kde jsme vypili nějaký to pifko, prohlídli husto fotky z jakýsi velkokalby (rektorský dny) a kolem druhý jsme šli spát.
 

24.4.2004 - Španělsko

Ráno jsem vstával dost pozdě, nechali mě chrupkat až do půl jedenácté, takže na nějaký výlet či cestu jsme mohli zapomenout. Při snídani nám Roman oznámil, že s náma do plánovaného Gibraltaru nepojede, že tam má min. ještě dvakrát naplánovanou cestu a že radši dokurýruje angínu. No je to logický, to je pravda, ale to jsme měli vědět už dvaadvacátého a mohli jsme to vzít přes Granadu, Malagu, Gibraltar i Jerez. Takhle si zajedeme zbytečně dalších 500km navíc. Ještě jsem přemejšlel vzít to do Portugalska teď a Gibraltar cestou do Čech, ale jelikož je v pondělí v Seville nějaká monstrózní akce - ani karneval, ani matějská, prostě týdenní oslava, která je při zahajování nejlepší a která začíná právě v to pondělí, rozhodli jsme se, že si tedy uděláme kolečko po Andalusii. Zastavili jsme se ještě v Seville v pár krámcích pro redukci line-out>>kazeta, kterou jsme stejně koupili v tom prvním krámě, noname za 12€ s univerzálním adaptérem, nekup to. Funguje to dost podivně, ale více méně jo, takže misel už opět dýdžejuje. Vydali jsme se na cestu do Rondy, kterou nám Roman i průvodnce od Marca Pola doporučovali. Trochu jsem se bál, že nás nějaká architektura moc nevezme, přece jen jsme spíš krajinkáři, ale opak byl pravdou. Jednak jsme se prošli po hradbách (byl to jenom kousek, ale výborná cestička), pak městem nahoru k mostu a to byl zlatý hřeb - prostě město rozděluje 80m hluboká rokle, přes kterou je veden historickej mostík. Něco jsme nafotili a jelo se dál, směr Gibraltar, ale jelikož bylo hodně hodin, bylo jasné že až do něj dneska nepojedem. Od cca šesti hodin jsme se začali poohlížet po místě pro přespání, dojeli jsme těsně k Gibraltaru, podívali se na pláž kde byla miliarda mušlí, protože tam letos turistická noha ještě nevkročila a jeli zase zpátky, no najezdili jsme zase hafo kiláků od dálnice až po polňačky kde toyo nechala podvozek, ale místo jsme prostě nenašli, ať už to zní neuvěřitelněji. Nakonec jsme zastavili u krásného hřbitova (španělsky cementario :) za vesnicí, okolo vedla asfaltka, která se po čase rozdělila právě na dvě superterénní polňačky co vedly na pole, na pastviny a ke kravínům, ale stejně tam byl provoz jak před tescem se slevama. No přehánim, ale prostě dost na to, že to nikam nevedlo. Udělali jsme si polívky a začali se připravovat ke spánku, já se rozhod že přespim pravděpodobně v autě a JG pod širákem na asfaltu vedle auta. Pustili jsme si ještě Šimka a dali jedno, ale to jsem sotva usrk a spal, prej jsem strašně chrápal a tak JG šel spát ven, i když prej trochu ještě přemejšlel, že by v autě zůstal taky. No ale nevim kdo tady chrápe v pravym slova smyslu, u Romana byl JG slyšet i přes zeď ;) Na to, jak bylo spací místo celkem krizový jsme se ale vyspali výborně a ráno jsme vyráželi až po půl osmé.
Ronda
 

25.4.2004 - Gibraltar

Zamířili jsme k nedalekému parkovišti u benzínky na dálnici, aby jsme něco pojedli a udělali kafe, no a pak už hurá na Gibraltar. Ke hranicím jsme přijeli už v devět, nikde nikdo, paráda, zaparkovali jsme v pohodě kousíček od celnice a šli. Pár desítek metrů od celnice je přistávací plocha místního letiště, která protíná jedinou cestu do Gibraltaru, prostě když má přistávat letadlo, spadnou závory a auta i pěší čekaj. Bohužel tam je malej provoz, takže se nám to nepoštěstilo. Kus dál už je normální turistické centrum, v podstatě jedna pěší zóna se spoustou obchůdků, hlavně chlast, pohledy a suvenýry. My jsme nakupovali ty pohledy, jednak jsme odtud rozesílali pozdravy domu a jednak chtěl JG získat co nejvíc místních drobných mincí. Potom už turistiské centrum končilo a přišly na řadu normální obytné domy a tak, prostě normální ospalé městečko. Na předělu toho jsme vlastně ještě minuli lanovku na tu skálu, kde se pak dá procházet, ovšem dát za to 24€ se nám moc nechtělo. Pouze jízdenka nahoru a dolu byla za 11€, ale to se nám taky nechtělo. Došli jsme tedy na druhej konec země na mys Europe (když JG prohlásil "hele, mis Europe", začal jsem jí hrozně hledat :) a pak se dali dál okolo té skály, že bysme vlastně Gibraltar obešli dokola. Jenže to jsme netušili, že na odvrácené straně jsou takové exponáty, jako místní továrna na cokoliv, skládka komunálního odpadu a pneumatik, místní vrakoviště, skládka lednic a podobně. Navíc silnice končila u tunelu plotem a spoustou cedulí, takže jsme se otočili a šli pěkně zase zpátky, no taky jsme toho nachodili dost. Ten tunel ale nemohl být zavřenej dlouho, protože se tam točili autama nejen všichni turisti, ale i místní. Tou hlavní třídou jsme procházeli asi v jednu, ale byla už úplně jiná než ráno. Člověk co předtím procházel celnicí za námi už vesele žebral, všude spousta restaurací a fotících se turistů, prostě už to nebylo ono. Došli jsme k autu a začali psát pohledy, protože jsme před tim neměli sebou tužku. Když bylo hotovo, jeli jsme zpět do Gibraltaru, nabrat levnou naftu (21€ za 35l nafty u Shellky, levnější jak v Andořře :) a poslat ty pohledy, ovšem fronta aut k celnici byla z ničeho nic asi 300 metrů dlouhá, a tak se to taky trochu protáhlo. Stavili jsme se ještě u Mekáče a zase jeli pryč. Dali jsme se na Malagu, bylo asi půl šesté a hned jsme začali pro jistotu koukat po místech na přespání. JG si všimnul super místa mezi silnicí (čtyřproudovka) a mořem, prostě několik stromů kam se dá zajet autem asi 50 metrů od pláže a hned na to dalšího, ještě hezčího (trochu v kopečku, takže tam neni tolik vidět a to druhé místo hlavně využívají místní jako zkratku někam, takže tady furt někdo projíždí). Teď jsme na tom ošklivějšim, pojedli jsme, JG zkouší štěstí s prutem v nějaké říčce co sotva teče hned vedle a kde je vidět jak spousta ryb, tak i prej velkej krab a velká želva, no nevim :)(ted sem se vrátil a krom želvy a kraba sem stihnul vidět ještě hada, prostě super říčka:) Já dopisuju deník a popíjím pifko, až trochu ubudou lidi, přesuneme se asi na to hezčí místo, kde by měl být klid. Je tu tak pěkně, že přemejšlim, že bysme si tady dali den pauzu. Na koupání se mi to moc nezdálo, ale v poledne bych mohl mít jiný názor a navíc pláž bude plná opalujících se koček, ještě večer jich tady pár bylo, to se nám asi nebude chtít odjíždět. Update z 23:02 - přejeli jsme tedy na to lepší místo, roztáhli stan aby uschnul, no ale když už stojí tak tam asi i přespíme. Dali jsme si zase víno a kolu, co nám zbylo snad ještě z francie, přičemž jsme z dálky zaslechli bouřku. No nejsme dnešní, vzali jsme foťák a žejdlíky a šli se mrknout na pláž na ohňostroj, kterým nás tu vítali. Po chvíli jsme se vrátili do auta, doplnili žejdlíky a cimrmany. V okamžiku, kdy jsem navrhl, že by část cesty mohl řídit Roman a my bysme zatím kalili, přičemž jsem zabouchl dveře kvůli zimě, JG se začal připoutávat. Asi se mu ten můj návrh tak zalíbil, že ho chtěl hned uskutečnit... Nevyzní to tu tak vtipně, no ale auto se nám smíchy celkem natřásalo. Chvíli předtím totiž ještě fotil JG věžičku stojící opodál s bleskem a nadával, že tam blesk nedoblikne. Po asi třech pokusech zjistil, že nesundal záklopku...
Pohled na GibraltarLast shop in europe:)
 

26.4.2004 - Španělsko

Ráno mě vzbudil JG někdy po sedmé, sbalili jsme stan, vypili kafe a vyrazili na Malagu. Cestou jsme se stavili pro pár piv a bagety, které jsme si dali před Malagou na cestě vedoucí k pláži, která ale byla zaneřáděná odpadky. Španělé jsou zkrátka prasata. Dělalo se vedro ještě větší jak včera, už v deset ukazovali teploměry 26°C. Posvačili jsme tedy a dohadovali se kudy to dál vezmem. Shodli jsme se, že nás Malaga vlastně vůbec neláká a když jsme si v průvodci přečetli, že město stojí za prd, objeli jsme jí po okruhu a pokračovali na Granadu přes Motril, tedy po pobřeží. Cesta tam vede po čtyřproudé silnici, která ale projíždí městečky a tam se jede padesátkou a ještě sem tam semafory. Takže to chvilku trvalo, ale okolí nádhera (vlevo hory, vpravo moře), spousta parkovišťátek a odpočívadel, z toho spousta neznačených, ale přitom s krásným výhledem. Zastavili jsme se v Nerje na Balkónu Evropy, který byl takový, no, představoval jsem si ho zkrátka přírodní a ne že prodloužená pěší zóna vede i nad moře. Do Granady potom vede skorodálnice, s výhledem na Sierra Nevada, hory, kde je i pár třítisícovek. Byla tam vidět spousta sněhu a cestou zpátky jsme potkali mercedesa s lyžema :) V Granadě jsme podle průvodce měli navštívit Alhambru, což je komplex staré pevnosti a paláců muslimského a mladšího křesťanského krále. Vstupné 10€ jsme tedy dali, protože to má být "nejkrásnější palác světa", no nevim, byl sice pěknej a zajímavej, ale nejkrásnější? Navíc to tam je trochu trapně značené kde co je a tak jsme s JG docela dlouho bloudili. Do toho palácového esa je totiž na vstupence vytištěn čas, kdy vás tam pustěj, měli jsme tam být mezi 17 a 17:30 no a my jsme ještě v 17:15 dost tápali venku, nakonec jsme se vrátili k výchozí bráně a tu okružní cestu si dali znova, abysme to trefili. Mě začaly zase brát záda, takže ke konci jsem se sotva belhal. Jako malé zpestření vzpomeňme dvě občerstvovací zastávky v areálu, poprvé jsme si dali každý něco z nápojového automatu (já kapučíno a smažka JG horké našlehané mléko :) a podruhé pivko u stánku, kde jsme očekávali cenu přes 2€ za třetinku, ale byli jsme příjemně překvapeni (3€ za dvě). Na cestu zpět do Sevilly jsme se dali asi v půl sedmé, hlad, žízeň, únava a to máme večer v Seville kalit, no potěš. Ale cestou jsme dali polívku a pivo a za 230km si člověk trochu odpočine, takže ono to půjde... U Romana jsme byli po deváté, slavnost naštěstí začínala až o půlnoci. Jmenuje se Feria, je každý rok dva týdny po velikonocích a stojí za to jí vidět. Ženský se vystrojej do šatů na flamenko, chlapi nagelujou vlasy a jde se pařit. Vypadá to v podstatě jako velká pouť, hlavní atrakcí tam jsou stany postavené jeden vedle druhého, že tvoří ulice, snad v každém je kapela a pozvaní hosté, ať už známí či rodina, nebo spolky přátel čehokoliv a pije se a veselí. Pár velkých stanů je i veřejných, ale většinou našlapaných k prasknutí, že se tam stejně člověk nedostane. Vzadu pak byly normální atrakce jako na pouti. My jsme pili pivo vlastní, prošli to trochu křížem krážem, koukali po holkách jak jim to sekne a divili se jaké je teplo, ještě v půl čtvrté bylo dvacet stupňů. Příjemně jsme pokalili a pak šli pěšky domu, ani nevim v kolik. Je docela neuvěřitelné, že ta slavnost trvá tejden, prostě všichni mají volno a jdou kalit ve dne v noci.
 

27.4.2004 - Portugalsko

Trochu jsme si přispali a vstávali až před jedenáctou, připravili si věci a o půl dvanácté jsme i s Romanem vyrazili na Portugalsko. Sevilla byla docela neprůjezdná kvůli těm slavnostem, ale jelikož v kolonách bylo na co koukat, nikomu to nevadilo. Počítali jsme že dojedeme jenom někam na pobřeží a fláknem sebou na pláž, bylo vedro a hodně hodin, no ale najednou jsme byli v Portugalsku. Čekal jsem tam nějakou kontrolu, když na jiných hranicích španělé tak blbnou a kontrolujou kufry u každýho auta, ale tady nic, jenom značka a to je vše. Uhli jsme z dálnice a jeli po pobřeží, že teda někde zastavíme, ale byl to hnus, zase spousta měst hned za sebou, žádné klidnější místo. Dojeli jsme až do Albufeiry, kde přišel zlom a najednou spousta pěknejch míst i blízko moře, jedna pláž vedle druhé oddělené skálama, no paráda. Utábořili jsme u jedné z nich, na takovém zvláštním místě. Z parkoviště vedla dřevěná vyvýšená cesta na velkou pláž a pak jedna polňačka rovnoběžně s mořem. Nevíme kde končila, ale na jednom místě mezi spoustou keřů stálo několik aut a chodila tam spousta lidí. Zastavili jsme tam na chvíli a koukali na ten cvrkot. Nejdřív to vypadalo, že tam ty lidi něco hledaj, nebo že hrajou nějakou hru, ale pak jsme usoudili, že to bude asi nějaká seznamka buzerantů a radši zmizeli zpátky na to parkoviště. Vybalili jsme víno a jídlo a šli piknikovat na pláž, kde jsme zůstali do noci. Asi jsme toho vypili docela dost, ráno jsem měl maličko kocovinku. V noci jsme ještě trochu blbli s autem, no a protože spadlo i pár kapek a my museli použít stěrače, ten jeden zase vypad. Tentokrát se ten unašeč ulomil, no, zpravil to chemopren, dva dráty a šroubek, snad to chvíli vydrží a prostě nesmí pršet.
 

28.4.2004 - Portugalsko

Zase jsme spali dýl než je nutné, asi do deseti. Vaření polívek a kafe je od teď veselejší, rozpad se nám zapalovač a tak škrtáme kolečkem z něj o kamínek v kleštích. JG si vysypal do kafe mlíko, asi flákáme chlazení. Vyjeli jsme na Cabo de Sao Vicente, což je jihozápadní kout Evropy, je tam maják a zbytek nějaké pevnosti. Tam jsme se i najedli a díky totální smažkovitosti mojí a hlavně JG jsme to křesání ohně absolvovali asi šestkrát. Docela jsme se tam zdrželi, slezli jsme i dolu k oceánu a na Setúbal jsme se rozjeli snad až někdy ve čtyry (sám nevim co jsme tam tak dlouho dělali). Chceme se utábořit na tom místě co minule, snad ho najdem. Našli, kupodivu, chvilku to sice trvalo, ale našli. Nevim, čim to je, ale vipadá to tu sice uplně stejně, ale prostě to nejni tak suprový, jako to bylo tenkrát....třeba to včerejší spaní bylo určitě lepší. nicméně i tak super, vybalili sme olivy, vino, colu a cinsky polivky a rozjeli takovou oproti vcerejsu relativne malickou kalbicku.
 

29.4.2004 - Portugalsko - Lisabon

Ráno jsme vstávali již tradičně dost pozdě, já jsem vstal po devátý a ostatní okolo desátý. Udělal sem si po ránu kafe a protože jsem myslel, že JeD bude taktéž vstávat, udělal sem i pro něj...co sem si navařil sem si taky vypil, poněvadž to už stejně stydlo:) Poté co všichni vstali vypravili jsme se na Cabo da roca, nejzápadnější kousek kontinentální evropy (9°30' západní délky:). Cesta tam vede přes most 25.Dubna v lisabonu a oak na západ, takže Lisabonem jsme se jenom prokličkovali a vyjeli jsem zase hnedka ven. Na tom mysu to sice bylo pěkný, i ten pocit, že jsme v jednu chvíli byli tři lidi, kteří jsou úplně nejvíc na západě ze všech lidí v celý Evropě. Foukal tam studenej vítr a bylo to tam dle mého (dle našeho, JG, JeDa i Romana) názoru ošklivější, než na Cabo Espichel (ten za tim klášterem, co sme byli včera i před čtyřma rokama), nicméně za ten pocit to stálo, vidět slunce v jednom okamžiku výš než kdokoliv jiný v celé Evropě:) Koupili jsme tam nějaký magnet, pokud se nepletu, tak pro Lídu (plete se, pro Lucku:) . No a pak sme vyrazili zpět do Lisabonu, ten jsme chtěli prohlídnout aspoň o trošku bíc než posledně a myslím, ýe se nám to povedlo...posuďte sami...Po chvíli bloudění jsem usoudili, že jsme blízko centra a snažili sme se najít místo k zaparkování, což se nám snad i podařilo (botičku sme naštěstí nedostali:) a vyrazili jsme podle mapky v průvodci a Romanovi intuice směrem ke většině památek, včetně hradu.....po asi hodinové procházce jsme z vršku kopce, na který jsme se vybelhali viděli, že jsme oproti všem předpokladům úplně jinde, než jsme mysleli (prostě ty památky včetně hradu jsou na úplně jinym krpálu:) tož jsme tedy sešli jinou cestou zpátky dolů a u meka si dali každý BiGMac Menu (mac byl docela hustej, takovej bych čekal někde v afice, ale určině ne v evropě:) a pak jsme podle Romanovi intuice (podpořené mapkou v průvodci) vyšli na jiný, opět špatný kopec:), no a třetí kopec byl konečně již správný, na hrad sme se dostali, i když to chvílí vypadolo, že bude celej zavřenej. Sice to nebyl hrad ale spíš hradby, uprostřed nichž nic nebylo, ale hezký to tam bylo, to nemohu říst. Během bloudění jsme vyšlápli asi 3541 shodl a nachodili milion kilometrů, viděli jsme devadesát procent toho, co stojí za to v Lisabonu vidět a dali si dohromady dvě piva, vyfotili řadu fotek, včetně oněch hustotramvají, co tam jezděj a pak jsme vyrazili zpátky na to samé místo, kde jsme spali včera a dvakrát i minulý rok. Přece jenom se nám nechtělo okolo desáté hodiny našeho času hledat nějaké jiné místo cestou na sevillu, když už máme svý jistý tam. no a teď sme tu, popijíme houbu a já jsem už totál na šrot, takže pro dnešek.....endeschluss.
 

30.4.2004 - Portugalsko, Španělsko

Opět jsme zaspali, asi budem dávat budíky. V deset jsme se začali vypravovat k odjezdu, brali jsme to okolo pobřeží po vyhlídkové silničce, která ale po 50ti kilákách končila bránou uprostřed smradlavého areálu nějakých továren. Správnou odbočku jsme ale naštěstí našli celkem hned a pokračovali jsme na Španělsko. Silnice měla vést podle mapy do max. výšky asi 200 metrů nad mořem, ale prvních 30 kiláků bylo do kopce a nebyl zrovna nejmírnější. Jet se mohlo tak 70kou a tak nám přejezd 130ti kiláků trval dost dlouho. Za Huelvou u moře jsme tak byli dost pozdě, asi v šest, ale podle větru bysme se asi stejně nekoupali, i když jsme to plánovali. Tak jsme nasbírali asi pět kilo mušlí a šli zpátky. Původně jsme se chtěli utábořit u jedné místní oslavy, bylo tam spousta lidí v takovém lesíku kde posedávali, popíjeli, holky zase chodily v těch šatech a vypadalo to tam pěkně, když jsme tam ale přijeli, byla tam už jenom poslední skupinka lidí a přidat se k nim dost dobře nešlo. Jeli jsme teda po písčité cestě trochu dál no a samozřejmě jsme zapadli a auto si sedlo prostředkem na písek. Chvilku jsme tam blbli a radši se pak vrátili zpátky na parkoviště k pláži (mezi tím vedla kilák a něco dlouhá dřevěná cesta přes písečné duny) a kde už nikdo nebyl, udělali si jídlo a trochu popili. Oslavili jsme náš vstup do EU, JG usnul, my jsme ještě chvíli kecali a v půl druhý šli spát. Já a JG pod širák, Roman zůstal v autě. Dobře udělal, k ránu pak totiž začalo pršet. Naštěstí jenom drobné přeháňky, ale kolem deváté se už rozpršelo fest.
 

1.5.2004 - Španělsko

Plánovali jsme koupání v oceánu, ale v tomhle počasí jsme to vzdali. Posbírali jsme věci a jeli na Sevillu. Stěrač to samozřejmě nevydržel a v první zatáčce upad. JeD na jeho místo dal stěrač spolujezdcův a u spolujezdce omotal tu zbylou tyčku jakousi gumičkou, prostě super oprava, má to jenom jeden drobnej zádrhel a to, že když prší, spolujezdec vůbec nic nevidí. dojeli jsme do sevilly a protože tam bylo počasí taky na prd, rozhodli jsme se, že pojedem rovnou dál na východní pobřeží. U romana jsme se ještě osprchovali a ukecali ho, aby jel s náma, že se pak vrátí domu busem:). No a tak sme kolem druhý vyrazili, od Sevilly vede dálnice až do Almerie, takže jsme těch zhruba 500 kiláků docela profrčeli. Počasí nestálo téměř celou cestu za nic, ale ke konci se vyjasnilo a bylo i celkem teplo. Chtěli jsme se podívat na jakýsi westernový městečko, který je v blízkosti jediné evrepské pouště, ale vzhledem k tomu, že vstupné bylo 17 euro, tak sme tam nešli a jeli dál k moři. Ještě jsme se zastavili v Almerii, že nakoupíme nějaký to pifko, ale v celym městě nebyl jediný otevřený supermarket, takže sme nakonec nakoupili v nějakym koloniále v malé vesničce opodál. Byla tam trošku zmatená prodavačka, posuďte sami - měli tam litrová pifka za 1,20€, koupili jsme tedy čtyři, k tomu dvoulitrovou kolu, bagetu, olivy a zaplatili jsme rovných pět euro, no neber to:). Pak jsme si dojeli vyhlídnout místečko ke spaní - asi deset metrů od pláže a odtamtud jsme dojeli ke Cabo de gata, asi jihovýchodní mys Pyrenejského poloostrova. No a teď se vracíme na naše již dříve vyhlídnuté spací místo... ...dali jsme pár pivek (JG) a nějaké to vínko (JeD&Roman), ale moc jsme nezakalili. Spali jsme pod širákem a alespoň já jsem se vyspal velmi dobře.
 

2.5.2004 - Španělsko

Ráno nebylo moc pěkně, sice nepršelo, ale mraky a silný vítr napovídaly že nebude zrovna pařák. Jeli jsme do centra Almerie, kde jsme chvíli marně hledali otevřený obchod či alespoň mekáč a pak vysadili Romana u nádraží. Chtěl si projít město a večer jet zpátky do Sevilly, vlaky byly plné, takže koupil lístek na bus. Za 27€ nekup to, navíc odjížděl v 11 večer a v Seville tak bude v pět ráno. Rozloučili jsme se, já dostal k narozkám bechera a vyjeli jsme na Murciu a Valencii, spíš vnitrozemím než po pobřeží, cesta vedla po čtyřproudovce, takže se jelo svižně. Ještě v Almerii jsme se mrkli na letiště, jestli náhodou něco neletí do Sevilly za stejné peníze, protože ze Sevilly do Barcelony prý stojí zpáteční letenka 30€. No ale neletělo, tak nic. Před Valencií jsme byli asi v pět a jelikož už začínalo zase pršet, našli jsme na mapě místo, kde by se asi dalo dobře spát. Je to u přehrady jihovýchodně od Valencie Presa de Tous po silnici přes Antellu, která je sice slepá a u přehrady končí bránou, i když měla vést až do Tousu, ale mezi jezem a přehradou je neznačené odpočívadlo s cedulí jako že je tu kempování dovoleno, je to pod několika stromy, je tam baráček s grilama, pak jeden co měl být asi taková noclehárnička, ale je tam spíš bordel a v rohu nasráno, pak zavřené zřejmě hajzly a nefunkční vodovod i s kamennou valchou. Ze silnice tam skoro není vidět a je celkem jednoduché to přejet. Ani jsme netušili, jak se nám prodloužená stříška u grilů bude hodit. Jeli jsme ještě do asi 10 kiláků vzdánené Alziry, kde je hned na začátku obchodní centrum (velký Carrefour, otevřeno skoro furt, McDonald, pár pump, Lidl a pak pár krámů) kde jsme nakoupili spoustu pití za dobrou cenu, takže asi až do Prahy už víno kupovat nebudem. Piv máme dva kartony, ale ubejvaj rychle. Vrátili jsme se na to parkovišťátko, udělali si polívky a dali pár plechovek v autě. Už pršelo, ale sem tam jenom drobounce, takže jsme stihli ještě pokus chytnout nějakou rybku (marně), vysrat se (oba úspěšně) a postavit stan (taky úspěšně). Spát jsme šli asi o půlnoci, JG trochu pozdějc.
 

3-4.5.2004 - Španělsko a Francie

Ráno bylo hnusně. Beznadějné mraky všude, lilo, žádné vedro. Zaplať pánbu za tu stříšku, kde byl stolek z umělohmotné kraviny co na nich jsou namotané kabely a dva kameny jako židličky. Uvařili jsme kafe a polívku a pak využili suchého místa pro spakování spacáků a durch promočeného stanu. Vevnitř jako bylo sucho, to jo, ale vrchní strana je jasná a spodní zase stála tak trochu uprostřed louže, která se tam vytvořila. Vyrážíme rovnou na Barcelonu, snad tam bude líp, Valencii vzdáváme. Lije fakt dost, právě míjíme zbořenej kamion přetočenej do protisměru, vypadalo to že naštěstí nikoho nesmet. Mno a vida, další kamion, tentokrát zlomenej v příkopu (máme fotky). Cestou jsme pak potkali ještě další dva a pak věci jako auto na střeše na dálnici, auto na stromě asi dva metry pod silnicí a tak. Stačí malý Lijavec a Španělé dělají neuvěřitelné věci. Možná by stačilo jenom nejezdit s parkovačkama či rovnou zhasnutejma a možná rozšířit kanály, protože sem tam je přes silnici prostě říčka, jak to nemá kudy odtejkat. ...no nějak se nám to počasí pokakalo, jedeme tedy furt za hustého deště dál, Barcelonu vzdáváme a pokračujeme směrem na jih Francie, snad tam bude líp...jsme na jihu franci a líp tu fakt nejni, odpoutáváme se tedy od pobřeží a upalujeme směrem na sever, snad tam bude lépe....prostě takhle jedeme s asi dvouhodinovou přestávkou celou noc a pak i celý den. O půlnoci jsme zastavili u nějaké benzínky, ale pro její hustoparkoviště, hustorestauraci a hustopočet hustoautomatů na kafe jí zmíním. Dá se tam v pohodě přespat ať v autě či pod širákem, já bych si troufnul i na stan. Je to mezi Millau a Beziersem, asi 60km od Montpellier, na neplacené dálnici N9 (A9) na 49 sjezdu u Le Caylar. To jen tak na okraj. Cestou jsme potkali ještě jednu hodně hustou bouračku, další kamion, tentokrát to nějak nezvlád v serpentinkách z kopce, takže skončil zřejmě čelně v protilehlé skále, rozmrdán na mraky a trošku blafnul. Ve chvíli, kdy jsme byli asi pět kiláků před ním, již bylo silně cítit hořeniště a protijedoucí kamion (asi kilák předem) velmi zběsile na všechny blikal, už to bylo uhašený, ale přes hustej dým nebyla téměř vidět silice...No a nakonec sme zastavili ráno někde před Lyonem, kde sme si dali polífku a kafe a jeli jsme dál, dojeli jsme k Mont Blancu, jehož vrchol bohužel nebyl vidět a lanovka, která jela cca do 3800 metrů stála 34€, takže sme se na to vyprdli, i když asi by to už bylo nad mrakama a moh to bejt docela super pohled...no nic. Teď sme kousek od Ženevy u jezera Le Léman, na velkém parkovišti s travičkou všude kolem, kousek od toho jezera a začínáme kalit. (Kousek, no prostě za Yvoire je několik odboček do vesnice na N, tak tam to neni, ale hned ta další :) Sem docela rád, že sme takhle hustě popojeli, protože počasí je tu vskutku o poznání lepší než je teď ve Španělsku a tudíž se dá i pohybovat se venku z auta:) Jinak večer přišla zpráva od Romana, že v Almerii vyměnil lístek na bus za přestupní přes Granadu a že tedy odjížděl někdy v půl páté a v Seville byl v jedenáct. Granadu prej projít nestih, ale pršet prej začalo až v Seville.
 

5.5.2004 - Francie, Švýcarsko, Francie, Německo

Kalbička se nám povedla, vylemtali jsme litr a půl Sangrie, Becherovku a půl vína a nejsme si moc jistí kdy a jak jsme šli spát. Ráno jsem vstával před polednem, JG zas o něco dřív. Projeli okolo nás místní flojdi a nechali nás bejt, takže přespat tu pod širákem se dá určitě i v sezóně. Sbalili jsme už suchej stan i když v noci zas lilo, udělali si polivky a poslední kafe (došlo) a v půl jedné vyjeli. Za chviličku jsme byli v Ženevě, kterou se nám nechtělo objíždět, i když jsme trochu počítali s důkladnou celní prohlídkou při vjezdu i výjezdu. Na vjezdu ale nebyl nikdo, na takhle malé silničky prostě asi prděj. Městem jsme jenom projeli, no já jsem se vlastně i prošel (od auta tři metry na snímek toho vodotrysku, moh mít tak 20 metrů počítám) a na výjezdu už celníci byli a hned si nás vzali stranou. A to jsme ani neměli klobouky. Jenom koukli do kufru, nuda, zábavná byla jenom komunikace celníka s JohnGinem: You speak english? Little. Deutsch? Taky little. Pak nás teda pustil a my jsme se pustili do serpentýn které vedly do slabejch 1300 metrů, ale místy byly ještě zbytky sněhu a navíc nás zastihly kroupy. Počasí zkrátka stále nic moc. Navíc nám MNE poslal předpověď ze které nevyplývalo že by se to mělo lepšit, resp. má postupně míň pršet, ale má bejt větší kosa. Zastavili jsme nakoupit vína domu a pokračovali dál na Německo. V něm jsme ujeli asi 70 kiláků a protože se pomalu začalo stmívat, koukali jsme po spaní. Jenže jsme byli zrovna mezi kopečkama od litru nad mořem vejš a u každé odbočky zákaz vjezdu nebo závora. Chvilku jsme teda hledali a pak to vzdali a zastavili na parkovišti u nějaké vyhlídky. Akorát že parkoviště bylo nad zatáčkou a tak z obou stran auta svítila přímo na nás. Navíc byla pěkná kosa, takže jsme rovnou otevřeli víno, ať spíme tvrději. Dali jsme asi dvě a půl a šli spát, já zůstal v autě a okolo měl připravené mikiny a kalhoty, kdyby byla superzima. JG šel pod širák, i když jak víme skoro pořád prší. Taky se mu to vymstilo, asi v půl čtvrté vlítnul do auta s durch promáčeným spacákem a tak dál spal jenom v mikině. Taky mu byla pěkná kosa, takže asi třikrát musela zatopit toyo. Pro představu jak tam bylo: ráno padal déšť se sněhem a v deset dopoledne byly ve vesničce významně níž položené celé 4°C.
 

6.5.2004 - Německo, Česko

Ráno nás vzbudil můj budík (nechtěl jsem vstávat zase v poledne) už v 7:57 a fakt jsme vstali. Vyjeli jsme hned bez snídaně, JG odmítal vystoupit z auta, že do té zkurvené zimy už ho nikdo nedostane, já jsem ještě v lese simuloval hygienu. Brali jsme to na Ulm po okresce a pak po dálnicích, ať z německa taky něco vidíme, ale jak se má člověk koukat, když furt leje, mraky jsou nízko a navíc i ten jedinej stěrač je spíš šmudlač. Zastavili jsme se v pekárně pro ňáký podivný dalamánky, trochu jsme pošprechtili a v podstatě bez dalších zastávek frčíme do Prahy. JG se najed když jsem řídil já, pak jsem vtipně zastavil že se prohodíme, že taky budu jíst, no a další výměnu nečekám, protože se pro jistotu prolejvam pivkem co nám ještě zbylo. V 15:40 jsme překročili hranici do čech, potěšila nás modrá značka s Českou republikou mezi žlutejma hvězdičkama, JG vnutil celníkovi můj pas a svojí občanku i když jí nechtěl, mno a teď nám jenom zbejvá napsat vzkaz na nástěnku a tím tohle psaní končí, aspoň pro mě...