Cestopisy

Pařba v Bangkoku / Thajsko 2023

Pařba v Bangkoku: původně jsem měl oslavit v Thajsku 40. No taková klasika viď. Ba ne, spíš termínové pošťouchnutí na pořádnej vejlet. Jenže přišel covid a z vejletu 2020 nebylo nic. Už jsme měli koupené letenky, ty nám byly kompenzovány, no a já měl trochu obavu, že vejlet bude odložen navždy. Po covidu ale slovo dalo slovo a jednoho teplého večera v září 2022 jsme přímo v hospodě koupili letenky znovu.
A březen 2023 jsme tedy využili jako "pařba v Bangkoku" taky, akorát teda slavil místo mě JohnGin svých 45 :)

Bukurešť 2016

Jo a vypadám snad jako Rumun? Když se mě snažili ptát na cestu nějací Italové, tak hned pochopili, že nejsem zdejší. Ale že se mne na cestu bude snažit ptát i závozník z rumunského náklaďáku...

Dubaj a Thajsko 2015

Před letištěm dáváme cigárko a následně nasedáme do taxíku, který nás hodí k Hotelu Al Jawhara Metro Hotel (25.269065, 55.313532). Taxikář jel jako čuně, troubil, blikal, klel, jednou málem boural, prostě pohoda:). Taxík z letiště nás stál cca 40 AED – z toho 25 je nástupní sazba z letiště (odjinud jen 5). Neměl na vrácení na 500, takže jsem ještě musel doběhnout rozměnit na recepci hotelu.

Makedonie - Skopje 2013

Puvodne jesm ani nic psat nechtel, prece jenom tyhlety prodlouzeny vikendy za to vetsinou nestoji.

Nicmene po nekolika hodinach stravenych ve Skopje, hlavnim meste Makedonie jsem zmenil nazor. Kdyz jsem hledal nejake info na netu, tak jsem toho moc nenasel a kdyz, tak v anglictine. Takze by se autenticke info mohlo nekomu hodit.

Cuba 2012

Psano na mobilu, proto bez diakritiky. Fotky dodám.


10.10.2012

Albánie - země orlů 2012

ÚVOD

Uběhly tři roky od poslední expedice do Švédska a já měl opět nutkání vyrazit někam ma výzvědy. Ne na úplnou expedici, ale takové menší seznámení s nějakou krajinou, kam bychom se mohli později opět vrátit. Původně se mělo jednat o Bulharsko, či Rumunsko, nicméně byl jsem nucen splnit jeden zásadní požadavek Dády - "hlavně aby tam bylo moře".

Thajsko 2012

Ve 4:30 jsme presne podle planu dosedli v Bangkoku. Na letisti jsme vymenili nejake ty dolary na bahty, ale jenom mensi cast, protoze je tu horsi kurz, nez ve meste, o vice nez 1THB za dolar (29,28). Po prvotnim soku z rovnikoveho dusna a cigarku po ceste jsme se vypravili nahoru, do 4. patra k odletum a tam jsme sli sehnat taxika. Puvodne jsem chtel jet za 250THB, ale neprotestoval jsem ani za 300THB. Ke vseobecnemu blahu nas taxik vyhodil u Khao San Road, cca v 5:30. Khao San Road je v tuhle dobu strasne hnusna, spinava a smradlava, ale hbite se pracuje na naprave. Nechapu, jak ji stihnou do rozedneni uvest do kulturniho stavu, ale dokazou to. Dosli jsme do naseho jiz objednaneho hotylku Rambuttri Village, kde jsme se ubytovali, pak jsme se stavili v 7/11 pro vodu a sli jsme zalehnout.

USA 2010

Vážení čtenáři a naši příznivci (doufáme). Dostáváte do ruky první kapitolu cestovatelského deníčku. Pokračování nebude úplně brzo, protože jsme zatím na jednom místě a běžný provoz asi popisovat nebudem… Tak teda jak jsme se sem dostali: Po noclehu v Praze u Elišky a Káji jsme se přesunuli na letiště, kde vše proběhlo hladce a my se bez problémů i s věcma dostali do letadla. Jediná drobná vada byla, že nám v hlavě hlodala pochybnost, zda nás v New Yorku nědo vyzvedne či nikoliv. Z kempu se nám totiž na mail nikdo neozval a volat nešlo, protože v Americe měli tou dobou dvě hodiny v noci… No utěšovali jsme se tím, že jsme jim poslali na jejich žádost informace o našem příletu a tudíž jim nic nebrání nás tam vyzvednout…

Rumunsko 2009

...Po rodinné oslavě mých narozenin v Kopidlně, která byla kupodivu decentní, jsme vyrazili v 11:30 do Hořátve. Mamka nám upekla řízky, abychom byli jako správní Homolkovic ve vlaku. V 13:22 jsme nasedli do motoráku, který vyrážel směr Nymburk, tam jsme čekali asi 20 min.a pak jsme jeli do Prahy Hl. N. Odsud jme pokračovali metrem na nádraží Holešovice, kde nás čekal pěkný vyvoněný klimatizovaný rychlík s jídelním vozem, který jel z Hamburku přes Berlín, Drážďany, Prahy, Pečky (tam jsme v duchu zamávali), Brno, Bratislavu a Budapešť. Vlak byl opravdu velký luxus. Když jsme stavěli v Brně, Pepa vyběhl koupit 3 plechovky Gambinusu, aby nám to lépe ubíhalo. Do Budapeště jsme přijeli v 23:15 a v 0:13 následoval další rychlík směr Békéscaba. Rychlík už nebyl tak luxusní, ale za to skoro prázdný...

Ukrajina 2010

...Dlouho jsme s MNE přemýšleli, kam vyrazíme na dovolenou. Nakonec vyhrála Ukrajina. Sice jsem chtěl jet vlakem, ale nešel přímí autobus do Rachivu, který odjíždí v pátek v 14h ze Želivského. Měli jsme sraz v 13:30, Iva mě tam hodila z Hořátve. MNE měl jako tradičně 15 min zpoždění. Poté co jsem zjistil, že má bus WC, šel jsem nakoupit 6 Gambaču na cestu. V 13:55 jsme se nalodili a v 14:00 jsme vyrazili...

Pobaltí a skandinávie 2009

...Z Ústí vyrážíme v deset, což je sice později než bylo v plánu, ale na naše poměry docela včas. Jedeme kus Německem a pak už jenom Polskem. Jsme připraveni na hrozný stav silnic v Polsku, což se plně potvrzuje. Oproti očekávání tomu tak není po celou cestu. Poláci mají speciání značku - pozor koleje (kolainy) zpravila optimisticky doplněnou vzdáleností v jednotkách kilometrů. Optimismus vás však brzy přejde, když zjistíte, že jedna tato značka následuje další v nekonečné řadě... Jsme nadržení a proto jedeme stále dál, z čehož nás vyruší pouze zabloudění, které nás zavede přímo do centra Varšavy. Potěší nás zjištění, že parkování je po sedmé hodině zadarmo a trochu se procházíme městem. Nakonec frčíme až do 0:22 kdy se ukládáme ke spánku na benzínce. Nocleh ve felicii se ukazuje jako realizovatelný a i celkem pohodlný...

Švédskem za panem Losem 2009

...Nápad vyrazit na cestu s vozidlem, které je v naší kotlině vnímáno jako spotřební zboží (v současnosti jako vrak a bludný koráb našich silnic) v mé hlavě utkvěla po přečtení několika cestopisů Honzy Šťovíčka. Kluk, který si koupil Škodovku a procestoval s ní půl světa byl tím pravým odrazovým můstkem. Ke splnění svého snu jsem si musel projíti cesto trnitou - započalo to v roce 2003 s nápadem generálkovat nápravy a brzdy...

Thajsko 2009

...Nejdriv se stavujem u nejakyho chramu uprostred kruhace. Kde potkavame dva makaky. Vyndavam tedy z batuzku prvni igelitak ovoce a hezky z ruky do ruky postupne podavame opickam par kousku. Kdyz jsme je nakrmili, tak odchazime s pytlikem v ruce. V tom se prozene jedna z opic, skoci na me a pytlik mi vytrhne a utece. Asi ji to chutna:-) Byl to fakt fofr. No nic, jdem k takovym ruinam, kde je opicek jiz hodne. Stovky...

Norsko 2006

...Měli jsme možnost též zahlédnout prvního soba v Norsku. Byl šedý, docela velký a měl chlupaté parohy. Žral nějaké lišejníky (pozn. autora: dutohlávka sobí) a hejbal zadní nohou. Jinak byl k vidění i jakýsi shop se suvenýry, kde taky prodávali salám ze sobů...

Portugalsko 2008

...Z muzea jdeme v půl jedné a míříme přes obrovský kruháč a nějakou centrální třídu do centra k moři. Po cestě vidíme, jak odněkud přijíždí lanovko-tramvaj. Vypadá dost historicky, tak se za 1,40 EURo svezeme kus nahoru...

Slovenskočesko 2008

...Vyrazili jsme teda směr Nízké Tatry. Konkrétně za Tatranskou Těpličku. Tam jsme v takovém prima zvlněném terénu nechali auto a šli na výlet neznačenou polňačkou. Nepršelo, bylo pod mrakem, sem tam jsme se občerstvili ze zásob v báglech. Padlo Lambrusco, žádný spěch, výhled na panorámata (i když z Tanapu nebylo vidět nic), nikde ani živáčka – za celou cestu ani náznak civilizace...

Taiwan

Najvyššia budova sveta – Taipei 101 Mojim hlavným cieľom na Taiwane bolo predovšetkým navštíviť zatiaľ najvyššiu budovu na svete. Postavená je v Taipei - hlavnom meste tejto ostrovnej krajiny...

Slovensko 2002

...Cesta po modrý byla daleko pěknější, než po červený. Sestup byl namáhavější než výstup, dole jsme byli všichni dost unaveni,..

Barcelona 2007

...Sednul jsem si na nějakou zahrádku a dal si dvě velký kafe a poseděl jsem si tam u nich asi dvě hoďky. Poté jsem se odebral metrem na stanici Barcelona Sants, kde jsem měl v jednom hypermarketu vyhlédnuté velké pixly s olivama...

Mexiko 2007

...Cesta po hrebenu se zmenila v obrovske, ledove a klouzave kameny. Mela jsem toho plne zuby a nechtela pokracovat. Pepino trval na tom, ze pujdeme az na vrsek hory. Pokracovali jsme tedy dal. Slunce zacalo malinko hrat a na druhe strane vykukovaly ostatni hory Mexica. Nejhezci byl zasnezeny Popo. Blizili jsme se k uplnemu vrcholu hory. Byla jsem strasne zmrzla. Nastesti zbyvalo poslednich par kroku, Kdyz jsem vylezla na vrchol byla to nepopsatelna euforie...

Stránky

Subscribe to RSS - Cestopisy