21.9.2007 - Odlet

Vsechno zacalo casne rano ve 4:00 na Brevnove kam nas prijel JG vyzvdnout. Timto bych mu chtel velice podekovat za cestu do Vidne, kde se uzasne zorientoval podle slunicka a dopravila nas vcas na letiste. Pockali jsme par hodin na letadlo a v 11:40 jsme vyrazili Airbusem 321 smer Londyn. Pilot nam chtel zrejme ukazat krasu Londyna, a tak ss nami udelal 2 kolecka pri kterych jsme mohli videt mnoho pamatek a take London Eye. Pri poslednim zakrutu zacala Iva chytat zelenou barvu a jedna pani spesne odbehla na WC. Pri pristani zacal pilot s letadlem predvadet neuveritelne veci, dokonce se mu povedlo znejistit i me a zacal jsem je podezirat, ze se jedna o zaverecny test letecke skoly. Pote co jsme uspesne dosedli se vedle sedici Brazilec pokrizoval a hlasite si oddechl. V Londyne melo letadlo do Mexico City hodinku zpozdeni. Na palube me privitali vychlazenym Heinekenem, za coz BA vrele dekuji. Co me opravdu prekvapilo, ze krome deky a sluchatek v letadle kazdy nafasoval ponozky, pastu a zubni kartacek- holt hygiena je hygiena. ( druhy den jsme zjistili, ze ponozky nemaji patu )Cesta ubehla dobre dokonce s nami priletely nase batohy. Na letisti jsme se zeptali mistniho domorodce na cestu k metru a ten nas doprovodil az k hotelu - pak ze se ma clovek mexicanu bat. Pokoj jsme vzali na 2 noci, mistnost je pidi, je tam ramus z chodby a nema okno. Nam to nevadilo a po 26h co jsme vzhuru jsme padli jak zabity.
 

22.9.2007 - Prvni den v Mexico City

Po namahave ceste letadlem jsme se vyspali v hotelu Principal a probudili se uz kolem 8 hodky ranni. Vyrazili jsme na snidani a vzhledem k tomu ze byla sobota, bylo skoro vse zavrene a nikdo nikde. Nakonec jsme nasli peknou pekarnu, podobnou nasi Panerii a dali si cas s pecivem. Po te jsme sli na delsi prochazku smerem k Chalpeteckemu parku (400 ha), kde sidli nekoli museii a zoologicka zahrada. Chteli jsme se podivat do antropologickeho musea, ale bylo moc lidi a fronta listky by byla na dlouho. Pred museem nas oslovil mexican, ktery si chtel vyzkouset svoji anglictinu. Byl celkem faj, dozvedeli jsme se spoustu zajimavych veci o mexiku a na zaver nas pozval vecer na party sveho kamarada. Museli jsme odmitnot, protoze jsme chteli druhy den vstavat na vylet. Z parku jsme se vraceli zpet do centra na zocalo (namesti). Byli jsme trochu sokovani, protoze bylo naprosto preplnene lidmi (oproti ranni navsteve, kdy na namesti nikdo nebyl). Byla to parada, hrala hudba a lide se ruzne mihaly po namesti. Ulice byli preplnene stankami s ruznymi dobrotami, ale i se suvenyry, vecmi denni potreby az po balonky pro deti. Po navratu do hotelu jsme nezkusene zasli do vedlejsi restaurace, ktera byla jednak draha a Pepino si objednal jidlo, ktere by nestacilo ani na odpoledni svacinku. Po prvni stravenem dni v Mexico City jsme byli tak unaveni, ze jsme ulehly v 7 vecer do postele. Nekolik poznatku ze zivota v Mexico City Doprava - Naprosty chaos, vubec nechapeme podle ceho se tu jezdi, semafor je pouze orientacni zalezitost, chodci se ruzne misi s auty a pouzivani klakson je nezbytnou soucasti rizeni. Troubi tu kazdy, znamena to bacha jedu, nezdrzuj a nebo jen pozdrav. Kdo netroubi je divnej. Spolecne se semaforem ridi krizovatku minimalne 2 ale nekdy i 4 a vice policistu. Vetsinou se jedna o zeny a jejich tam tolik proto aby si mohli u mavani rukami dobre poklabosit. Jejich vykon vykon je strovnatelny s pavlacovymi babkami, ale jako zdroj informaci byli postacujici. Na semofaorech maji animovane zelene panacky :))) Autobus a taxi - jako co v mexicu jezdi za auta, to je sila. Zdejsi busy jsou desny plechovky, ktere je slyset na druhe strane ulice. Nechapu to ale i tim to se lide prepravuji. Pepina to absolutne nadchlo :))) Taxi jsou v barve bilozelene prevazne VV brouk a dost se rvou o zakazniky. Metro - Vagony metra jezdi na gumovych nafukovacich kolach, je dost prelnene, takze plati pravidlo cpat se a cpat se. zdejsi domorodec nam rikal, ze se nekdy nastupuje i oknem :). Co mi prijde super, ze v metru hraje hudba, zavedla bych i v Praze. Specialitou jsou prodejci vseho mozneho, kteri se propletaji mezi cestujicimi. Prodejci CD jsou vetsinou vybaveni reprakem v batohu a CD prehravecem v ruce. Jidlo - Mexcani jedi temer vsechno s velkym mnozstvim limetkove stavy, hlavne tortili, nachos, takos, a veci podobne nasim chipsum. V lepsich restauracich maji limetky, jinde jen limetkovou stavu.
 

23.9.2007 - Vylet a pyramidy

Budika jsme meli narizeneho na 5:00, ale vzhledem k casovemu posunu - 7h jsme byli vzhuru uz driv. Sbalili jsme veci, batohy jsme nechali na recepci hotelu a vyrazili jsme metrem na jedno ze 4 autbusovych nadrazi v Mexico City. Nadrazi me trochu zaskocilo, protoze napadne pripominalo letsiste, vsude byli prodejny listku ruznych spolecnosti, jedtlive termialy atd ... . Bus k pyramidam jsme nasli rychle, meli jsme stesti jel za 3 minut. Jakmile se autobus rozjel, zacal mistni prodejce nabizet cestujicim neco k jidlu, kdyz nikdo nic nekoupil, nechal si za rohem zastavit, aby mohl zkusit stesti jinde. Po ceste jsme si prohledli preiferie Mexico City a za necelou hodku jsme dorazili. Podle toho co jsme si precetli v pruvodci a na internetu se v nedeli neplati vstupne, ale tady to neplatilo. Bylo dobre ze jsme prijeli v 9:00 jelikoz nebylo velke teplo a moc lidi - zatim. Arel je opravdu uchvatny, vybudovany neznamou civilizaci, ktera se podle strediska rika Teotihuacan. Nejvetsimi objekty jsou pyramida slunce - druha nejvetsi v Mexicu a pyramida mesice.Okolo je postaveno mnoho dalsich zajimavych staveb, pyramidek, zdi atd ... . Krome staveb me v arealu zaujali obrovske opuncie, kterych bylo opravdu mnoho a prave kvetly. Po 5ti hodinach jsme meli chozeni dost a odjeli zpet do Mexico City. Do autobusu na misto prodejce nastoupil kytarista, ktery docela prijemne hral, dokud ho nenapadlo se zacit pohybovat po buse a zastavit s kytarou primo u me hlavy. Kdyz jsem na jeho produkci nikterak nereagoval, zacal do kytary rezat jeste vic, dokud jsme se na nej nepodival a neusmal. Po navratu do Mexico City jsme vyzvedli batohy v hotelu a jeli na dalsi autobusove nadrazi, odkud jsme pokracovali busem do Puebli. Pueblo je krasne mesto, romanticke ulicky, spousty lidi, stanku se vsim moznym, na namesti vystupovali klauni - s Mexico City se to neda srovnat. Po chvili bloudeni jsme nasli vytipovany hotel, kde jsme dostali oproti predchozimu pekny pokoj. Po ubytovani jsme zasli na vyborou vecu, po ceste na hotel jsme koupili pifko (v litrove lahvy) a tequilove limonady. Jen co jsme to vypili sli jsme spat s tim ze rano nikam nevstavame.
 

24.9.2007 - Presun z Puebla do Choluly

Vyspali jsme se do ruzova a sli jsme se nasnidat do zdejsi restaurace. Objednali jsme si menu, ktere obsahovalo michana vajicka s fazolema, torily a caj s pomerancovou limoskou. Bylo to vic nez dost a precpani jsme sli prohlednout zbytek mesta Puebla. Po te jsme se vratili do hotelu pro batohy a po dlouhem a dlouhem rozhodovani jsme sli na bus, ktery jel do mestecka Cholula odkud je krasne videt na Popocatepetl. Je tam take nevetsi pyramida, ktera byla z casti znicena a zbytek byl zasypan hlinou. Po prijezdu jsme sli na hotel Reforma za 200 MP za noc. Vlastne to byl pidi pokojik opet bez okna ve dvore s pidi zachodem a sprchou. Pani pokojska nam nechtela nechat klice, a pak jsme pochopili, ze zdejsi pravidlo jak se dostat do sveho kamrliku je zazvonit na pani pokojskou a tam nam potom odemkla.Po ubytovani jsme vystoupali na obrovsky kopec ( coz je ta zasypana pyramida ) kde se nachazi velky kostel s nadhernym vyhledem na mesto a okolni hory, jen Popo byl v mracich. Pred kostelem hrala hudba ( neco jako dechovka ) a strileli rachejtle. V Cholule je mezin. univerzita tak ze jsme potkavali mnoho studentu ve stejnokrojich. Po vystupu na kopec jsme se zasli podivat na zbytky pyramid. Cortez nechal zborit vsechny indianske pyramidy a na jejich mistech nechal postavit kostely, tak aby jich bylo 365 - pro kazdy den jeden. Dokonce byly zpristupneny podzemni chodby pyramidy, ktere prinasi teprve tu pravou atmosferu. Po tomto vylete jsme vyprahli zasli do centra a hledali cerstvy dzusicek na obcerstveni. Kdyz jsme nic nenasli nakoupili jsme alespon papaju, banany zlute a cervene a nejake ovoce plne jadyrek. Na pokoji jsme vse schramstli, odpocinuli si a sli do internetove kavarny bez kavy. Po 2h v kavarne jsme zasli do lidove tacosarny a dali si taco s cibulkou syrem a masickem ( neco jako gyros ), byla to mnamka. Po veceri jsme koupili plechovku s limcou ( stava s tequilou ) a sli zpet do hotelu. Kolem 22h jsme zalehli a spali jak zabity.
 

25.9.2007 - Priprava na La Malinche

Majitelka hotelu nam rekla, ze musime opustit pokoj do 8 AM, coz sice nechapu, ale na druhou stranu nam to nejak nevadilo. Hned rano jsme opet vybehli na zasypanou pyramidu ke kostelu, kde jsme zjistili ze POPO se nad nami slitoval, vystoupil z mraku a nechal se vyfotit. Pak uz jsme pokracovali zpet do Puebli lokalnim busem, jak by Iva rekla kraksnou. Ridici techto busu jezdi max. moznou rychlosti vozidla a docela jsem koukal co z toho umi vyzdimat. Neexistuje neco jako jizdni rad nebo linky, proste jede bus a na prednim skle ma napsano kam jede. Kdyz nekdo chce nastoupit, tak na nej proste mavne zastavka nezastavka. Ja to cestovani v Mexiku zboznuju :-) Z Puebli jsme vyrazili do mestecka Apizaco. Zase dal od Mexico city, zase chudsi a prostsi mestecko. Odsud jsme nastoupili do Colectiva a nechali vyhodit v kempu Vacasional, odkud se vyrazi na horu La Malinche. Colectivo je jeste neco mene nez autobus, tradicne je to VW takova ta stara kulata dodavka, jak mame s Jedem na trickach. Nejsou tam origos sedacky ale lavicky kolem do kola aby se veslo co nejvice lidi. Kdyz jsme vyjeli nahoru a objednali bydleni na 2 noci podal jsem recepcni ( hnusna tlusta neprijemna megera ) $200 ( $ = mexicke peseto ) tak se na mne nechapave podivala a napsala na listek ze nechce $ 104 ale $ 1 044. Jak jsme zjistili tak pronajimaji chatky pouze pro 6 a 9 osob a je jedno kolik lidi tam spi. Nakonec jsme se s tezkym srdcem rozhodli pro 1 noc za $ 522 ( cca 1 000 Kc ). Dalsi prekvapeni nas cekalo, kdyz jsme vesli do kempu - krasny kemp, moc pekne chaticky, ticho, jen zpev ptaku ( po mexickych mestech balzam na dusi ). Chatka, kde jsme bydleli byla krasna, vse z masivniho dreva, krb no parada. Nepripadal jsem si jak v Mexicu, ale jak nekde v Canadskem narodnim parku. Az nebudeme vedet kam jet tak sem muzeme jet zakalit, v 6 lidech ubytovani vyjde hodne levne. Potom co jsme se ubytovali a snedli kure, ktere jsme si dole zakoupili vyrazili jsme na pruzkum cesty, kterou zitra vyrazime ke zdolani vrcholu. Sli jsme asi tak hodku a pak zpet. Vecer jsme sedeli venku na trave, koukali do krajiny a jen tak se poflakovali. Jelikoz jsme chteli zitra vyrazit ve 3:00, sli jsme spat uz v 19h aby jsme nacerpali dostatek sil.
 

26.9.2007 - Vystup na La Malinche ( 4 461mnm )

Ve 2:30 zapipal budik. Nedockave jsme vstali, nasnidali, vzali bagli a nechali je na recepci. Pani recepcni jsme sice probudili ale ochotne nam otevrela. Byla tma a my se vydali cestou lesem na horu. Meli jsme sebou baterku ( diky bracha za pujceni ) ale ani jsme zatim nepotrebovali, protoze nam krasne mesic svitil na cestu. Podle kulatosti mesice jsme usoudili, ze je prave uplnek. Bylo krasne ticho, nefoukalo proste idealni pocasi. V lese bylo krasne mesicni svetlo, vypadalo to jako v elfim lese, vsude stribrne svetlo a tajemne stiny stromu. Cesta lesem byla nekonecna a cim dal tim vic prudsi. Posledni usek lesem byl nejhorsi. Stoupani bylo neskutecne a ja dostala krizi. Porad jsme museli delat prestavky protoze dech nestacil. Motala se mi trochu hlava a zaviraly oci. Nebyli jsme ani za pulkou naseho vystupu a ja dostala strach, ze to budu muset vzdat. Pepino byl v pohode. Kdyz skoncil les videli jsme pod nami krasne rozsvicena mestecka. Cesta pokracovala uzkou pesinou a pred nami se zacala objevovat hora. Prislo mi to nehorazne daleko. Cesta se zmenila v pisek a my jsme se borili. Kazdy krok se stal namahavejsi. K pisku se pridaly sutry a dost to podkluzovalo. Po kazdych 20 krocich jsme museli zastavit a vydychat se. TO dychani je fakt husty. Srdce mi busilo a uz ted vim jaky to je kdyz opravdu nestaci dech:-)) Pepino mi sdelil, ze se mu trochu mota hlava a spatne drzi rovnovahu.Ja jsem byla celkem v poho. Po pravidelnych prestavkach jsme tezce pokracovali a pomalu se zacalo rezednivat. V dalce se blyskalo a my doufali, ze to za nami neprijde. Pepino prubezne fotil a stezoval si, ze mu mrznou prsty u rukou. Konecne jsme se dostali z prudkeho srazu plneho pisku, hliny a sutru na hreben, kde byla pevnejsi cesta. Svetlo bylo neskutecne, na jedne strane svitil mesic, pod nami svitici mestecka a na druhe strane zacalo vychazet slunce. Pepino ruzne zastavoval a fotil jak o zivot. Nechapu, kde na foceni vzal silu. Kdyz se rozednelo, zjistili jsme ze vse je pokryte jinovatkou. Cesta po hrebenu se zmenila v obrovske, ledove a klouzave kameny. Mela jsem toho plne zuby a nechtela pokracovat. Pepino trval na tom, ze pujdeme az na vrsek hory. Pokracovali jsme tedy dal. Slunce zacalo malinko hrat a na druhe strane vykukovaly ostatni hory Mexica. Nejhezci byl zasnezeny Popo. Blizili jsme se k uplnemu vrcholu hory. Byla jsem strasne zmrzla. Nastesti zbyvalo poslednich par kroku, Kdyz jsem vylezla na vrchol byla to nepopsatelna euforie. Bylo kolem osme rano. Vystup nam tedy trval nekonecnych 5h. La Malinche je sopecneho puvodu a v blizkem okoli se nenachazi jine hory. Ten prekrasny vyhled z hory byl proste fascinujici. Prislo totalni uvolneni a ja jsem zasla nad vyhledem ze 4,5 tis. metru. Pod nami byly castecne mraky a mestecka dole se zacala pomalu probouzet. Udelali jsme spolecne foto, hodili do sebe 2 cokolady, napili se vody a pomalu se vydali zpet dolu. Pepino udelal jeste par fotek, v dali bylo videt jak se z Popu kouri. Trochu jsme meli strach jak zvladnem cestu dolu a zda nam jeste staci sily. Nastesti po pisku a hline to jelo samo. Nez jsme zasli do lesa, jeste jsme si na chvili sedli, dali svacu a kochali poslednim pohledem na horu. Pak jsme pokracovali zpet do kempu. Po ceste jsme potkali 2 osliky a smecku psu. Mistni domorodci sli asi na houby. Kdyz jsme unaveni prisli do kempu bylo kolem 11h, poprosili recepcniho zda si nemuzeme dat sprchu protoze nase colectivo jelo do az za 2h. Souhlasil a my jsme se sli osprchovat a dat si do mistni hospudky neco k snedku. Obed byl preveliky. Asi jsme si nerozumneli a prinesli nam jidlo pro 3-4 lidi. Nam to zase tak moc nevadilo, byla potreba doplnit energie. Colectivo dorazilo vcas a jeli jsme zpet do mesta. Behem cesty nasledoval necekane prestup do jineho colectiva, kde bylo vic nez precpano. Ve VW sedeli 3 lide vpredu, v zadni casti bylo 12 lidi a 1 mimino. Na 2 lidi jiz nezbylo misto k sezeni tak jeli na stojaka. Po prijezdu do Apizaca jsme hned chytli bus do Puebla a pak pokracovali do Tehuacanu. Tehuacan bylo dost rusne mestecko pod horami. Nasli jsme hotel Inter, doporuceny z jednoho cestopisu a ubytovali se. To byl asi zatim nejhorsi hotel. Na zdech lezli svaby a kolem hotelu bylo dost hlucno. Prohledli jsme mesto a ulehli dost brzo spat.
 

27.9.2007 - Huautla

Rano jsme vstali a vyrazili na bus, ten nam jel v 9:06 do Huautly, kde zila slavna lecitelka Maria Sabina. Jeli jsme pomerne luxusnim busem na druhou tridu, na muj vkus az moc radeji bych nejakou kraksnu. V buse po ceste vstal jeden cestujici a zacal nabizet nejake strasne smradlave bylinky na cosi, kdyz u nas neuspel vytahl jeste mast, ktera uz tak nesmradla. Sice jsme moc nepochopili na co je, ale aby jsme mu udelali radost, tak jsme jednu vzali. Pak jsme dojeli k horam a zacalo uzasne stoupani, tak krasny vyhled z busu jsem jeste nevidel. Silnice se kroutila porad vys a vys. Chvilemi jsme jeli tesne u kraje propasti, horska draha je slabej odvar oproti teto jizde, tohle je jen pro silne povahy. 50 km usek jsme jeli 3h. Bus dostal pri stoupani poradne zabrat a ja byl najednou rad, ze mame tak dobry a spolehlivy busik. Huautla je uzasne mesto, ktere lezi na prudke strani z jedne hor pohori Siera. Vsude spousty krkolomnych ulicek, kde se ani auta nevyhly, proste nadhera. Kdyz jsme dorazili, zasli jsme na obed, a pak jsme nasli hotel - no, byla to sila, spise mi to pripominalo vezeni nez hotelovy pokoj, zachod nemel ani dvere, strop byl plesnivej a plechovy dvere, ktere se zamykaly na visaci zamek. Jsme tu strasna atrakce, moc belochu sem nejezdi, kazdy po nas kouka. Potom co jsme si prohledli mesto tak jsme nasli moc peknej bar, kde jsme si dali pivko a tequilu. Sedelo se prijemne, ale museli jsme vyrazit na internet ( divim se, ze sem vede ). Bar na nas udelal moc dobry dojem a tak jsme se tam vratili. Za chvili uz barman Mario sedel s nami a pili pivka a tequili i snim. Po nejake dobe dorazil jeste jeho kamos Chose a kalba se zacala zvrhavat. Probehlo pak foceni a na zaver jsem si vymenil s Chosem triko. Mel jsem zrovna to cerny se stribrnym autobusem - skoda. Domu jsme vyrazili v 0:30 a to nam Mario tvrdil, ze zavira ve 20h. Kdyz jsme to druhy den spocitali, meli jsme oba 9 tequil a 1 mezcal. Tequilu tu piji se soli a limetkou, mezcal jeste s chili. Chose pil vse samotne tak asi zalezi jak kdo.
 

28.9.2007 - Druhy den v Huautle

Po tequilove smrsti jsme se uspesne dostali do hoteloveho vezeni. Nastesti to od baru nebylo tak daleko. Ulehli jsme v 1:00. Nemohla jsem spat. Z hoteloveho komplexu se ozyvaly fakt divne zvuky. Zacalo strasne prset, dest bubnoval na plechovou strechu a ja konecne usnula. Probudili jsme se po 9h a chystali se opet k baru, kde jsme byli domluveni na vylet s Chosem. Pepinovi bylo dost blbe, mne nastesti moc ne, protoze jsem tequily redila colou, Pepino vyzunkl s panaky jeste nekolik piv.Dosli jsme pred bar, ale nikde nikdo. Chvili jsme cekali a pak Pepino navrhl, ze si pujdeme jeste zdrimnout. Mne se ale spat nechtelo, tak jsem si cetla. To hotelove vezeni jsem zacala nenavidet. Desne tam pachlo neco jako plisen a bylo tam hodne vlhko. Asi po 2h jsme vyrazili sami na vylet k vodopadum. Vezli jsme se mistnim taxi za 50 MPS. Preci jenom to bylo dost daleko. K vodopadum vedl pekny mostik, ale byl uzavreny, protoze jiz neco pamatoval. Sesli jsme dolu na kamen a kochali se krajinou. Byly tu krasni barevni motyli, kteri se honili pod vodopadem. Pak jsme se vratili k hlavni silnici a cekali zda nas hodi nekdo zpet do vesnice. Najednou se priritil manik s cervenym broukem, desne se smal a ze nas jako hodi do vesnice. Pak zjistil, ze se tam nevejdeme a zacal prerovnavat krabice, kterych mel plne auto. Sveho synatora posadil vedle krabic a ja jsem sedela vpredu na Pepinove kline. Kdyz si predstavite brouka se 4 lidmi, plneho krabic je to nemozne, ze jsme se tam vesli. Cesta byla plna zatacek a tajne jsem doufala, ze se neprevratime. Po chvili jsem poznala i ridice ( uz vim proc se tolik smal ) pac byl vcera taky ve stejnem baru. Po prijezdu jsme zasli na obidek do nasi oblibene hospudky, zasli na net a pak na prochajdu vesnici. Clovek by rekl, ze je to klidna vesnice, ale kdepak. 7.10. se tu konaji presidentske volby a vsude hlasi koho volit a vyhrava strasna mexicka dechovka. Vecer jsme dali mistni pizzu a ulehli kolem 21h zase v te odporne dire.
 

29.9.2007 - Odjezd do Oaxacy

Dnes byl cestovni den, rano v 8:30 nam jel bus z Huautly. Dali jsme sbohem nadhernym horam, ktere byly v dobe naseho odjezdu zahleny v mlze. Zhruba po 4h jsme dorazili do Tehuacanu a zjistli jsme ze bus do Oaxacy jede za hodku. Tak jsme si koupili pomerancove jugo (vymackana stava) a neco k snedku. Do Oaxacy jsme prijeli asi v 17h, nasli jsme po dlouhe dobe moc pekny hotel za rozumnou cenu a vyrazili jsme do viru deni velkomesta. Oaxaca je celkem turisticke mesto, videli jsme tu i par belochu :) V sobotu vecer mesto pekne zilo a zabava jela. Krome trznic plnych obleceni, ovoce, cokolady a dalsich pochutin tu maji super chipsovaci stanky na ulicich. Jeden strouha brambory na tenke platky i se slupkou a druhy je smazi v obrovskem hrnci s olejem, je to stasne dobry,asi me to zrujnuje.
 

30.9.2007 - Vylet do Hierva de Aqul a Mitly

Rano jsme vstali kolem 7 hod. a sli na bus, ktery jel do Mitly, kde se nachazi Pyramidy. Bus nam jel z autobusoveho nadrazi II. tridy. Kdyz jsem ale uvidela ten autobusak, byl daleko horsi nez prazsky hlavak. Neverila jsem, ze ty plechovky co vyjizdi a zajizdi z nadrazi jsou opravdu mistni dopravni prostredky. Navic nadrazi je obklopeno velikou trznici, kde se hlavne prodava jidlo, vali se tu spouta psu, u kterych si nikdy nejste jisti zda spi nebo jsou jiz mrtvi. V Mitle jsme byli za hodku a pul, dali jsme snidani (vajicka s fazolema, tortilou a caj). Potkali jsme jednoho nemce co cestuje na kole po Mexicu, zatim ma najeto 700 km za 10 dni. Po snidani jsme vyrazili sehnat colectivo (jeli jsme na korbe jeepu) k Hierva de Aqul, vodopady byly asi 25 km od Mitly a ta cesta nevim jestli se da nazyvat cestou. Byla to opet klikatice pres hory a v zatackach mi bylo trochu krusno. Po adrenalinove ceste jsme se sli podivat na vodopady. Nejedna se o vodopady v pravem slova smyslu, ale je to povrchovy krasovy jez, ktery je tvoreny nekolika prameny a jezirky. Okolo litali obrovsti ptaci (asi orli) a vsude okolo byly mala policka, kde se pestovala Agave. To vse je na vrsku v horach, takze je odsud krasny vyhled. Pote jsme se sli projit vesnici, kde se vyrabi Mezkal. Ve vesnici jsme potkali mala decka, co zkouseli tancovat, pote co je Pepino vyfotil, projevili o nas zajem a zacali nam ukazovat zdejsi bunkry (na strome a ve skale). Zpet do Mitly jsme jeli nasim colectivem. Prohlidka pyramid v Mitle nebyla moc zajimava, jelikoz areal byl dost maly a pyramidy nebyly prilis zachovale. V arealu si nas opet fotila mistni omladina. V mitle jezdi krasny dopravni prostredek, je to takova piditrikolka, zlute nebo cervene barvy. Neodolali jsme a jednou se take svezly k autobusu (krasne, rychle, pro dva pohodlne). Pote jsme dorazili busem zpet do Oaxacy, zasli do jedne hospudky na jidlo. Prosli jsme zbytek Oaxacy a Pepino opet neodolal zdejsi chipsarne a ja zdejsi zmrzline. Ulehli jsme kolem 23h s tim ze zitra nikam nevstavame.
 

1.10.2007 - Vylet do Monte Alban

Rano jsme vstali, neco drobneho posnidali a vyrazili smer na autobusak. Mistni policiste nam poradili, ze mame pockat na ulici a ze za chvilku pojede bus smer Monte Alban. Meli pravdu, za 3 min se z pozarohu objevil bus, o kterem jsem si do ted myslel, ze je ho mozne videt pouze v technic. museu. Po nastoupeni jsem zjistil, ze nema drevene lavice jak jsem ocekaval, ale umelohmotne sedacky podobne tem ze starych prazskych tramvaji. To ze by jsme zaspali a prejeli se nomohlo stat, ramus vydavalo snad vsechno. Jedine co nemohlo byt slyset bylo vlasni slovo a aerodynamicky hluk protoze max. konstrukcni rychlost bych tipoval na 20 km/h. Sice ale uspesne nas bus vyklopil u Monte Alban, pak to bylo jeste pul hodka pesky do kopce. Monte Alban je pomerne velke naleziste staveb a pozustatku Zapoteku. Byl to moc pekene udrzovany areal, asi nejhezci co jsme videli. Stravili jsme tam 3h a krome a staveb jsme videli spoustu kolibriku, ktere obletovali prave kvetouci stromy. Po ceste zpet nas vzal tranzit za 10MPS, coz byla pohoda. Po navratu jsme si nechali vyprat pradlo v mistni pradelne, poslali pohledy a vypalili fotky z fotaku na CD ( uz jsem zaplnil 1GB). Pak jsme zasli na jidlo a to bylo neco... V trznici jsme dostali osatku se zeleninou co budeme chtit opect, pak jsme vzali osatku a meli jsme na vyber asi z 10 stanku rezniku, kteri meli ruzne maso nakrajene na neuveritelne tenke platky. Nabrali jsme 0,5 kg prasete a odevzdali pani, ktera nam osatku prinesla. Tato vzala a opekla na grilu s drevenym uhlim. To byla mnamka. Pak jsme prosli naposled mesto a uz se blizila 21h. Dal jsem si zase ty suprove chipsy, Iva zmrzku a vyrazili jsme do hotelu spat, jelikoz nasledujici den nam odjizdel bus v 8h do hor Siera Madre.
 

2.10.2007 - Vylet do hor do Siera Madre

Rano jsme vstali kolem 7h a sli na bus, ktery jel do vesnice Cuajimoloyas.Opet prijela neuveritelna hrkajici a silne zvucna plechovka. Zmena byla v tom, ze zavadla se hazela na strechu busu a privazovala se provazem. Kdyz jsme si sedli bylo strasne malo mista na nohy. Prislo mi to, ze chteli aby bus pojmul co nejvice cestujicich, a tak sedacky namrskali na sebe. Jeli jsme klikatou cestou do vesnice, ktera se nachazela asi ve 3 100mnm. Bylo dost chladno, mlha a foukal vitr. Rychle jsme se prevlekli, dostali jsme mnoho info ve zdejsi turisticke centrale ( chajda o 3 lidech) a vyrazili jsme i s batohy na 1 vylet do vesnice Latuvi vzdalena 15km. Cesta vedla lesem plnem nadhernych stromu, katkusu a jinych kytek. Byla to opravdu nadhera. Cesta byla znacena zlutou ceduli s indianem, ale nekdy tak malo, ze jsme se museli optat nebo sami predvidat kudy vede cesta. Batohy byly tezsi a tezsi.Kdyz se blizila 19h vecer, mysleli jsme si , ze se blizi nase cilova vesnice, ale pan nam sdelil, ze musime jeste 2 km do prudkeho kopce. Zacalo se stmivat, byli jsme dost vysileni a kopec nekonecny. Kdyz jsme asi po 3 zeptani dosli do turis. centra, aby jsme se ubytovali, zdejsi domorodkyne nam rekla, ze pan co sefuje cabanas, prijde co nevidet. Cekali jsme asi 20min a kdyz nikdo neprisel sli jsme dat vecu do jedne malebne hospudky. Spis to byly 2 male mistnosti, kde v jedne byli 3 stolky k sezeni a v druhe pani domaci neco kuchtila. Kdyz jsme dojedli udelalo se mi nevolno. Zacala se mi motat hlava a bylo mi na omdleni. Vybehla jsem ven a rozdejchavala to. Prece jenom 18km vylet asi s 10kg batohem ve 3 000mnm da zabrat. Mezitim prisel pan, co nas zavedl ke krasne chatce za 450MPS, zatopil v krbu a my padli do postele, teda hlavne ja, pac mi nebylo nejlip. Pepino byl fit a uvital by jeste nejakou bojovku ( je to nezmar :)
 

3.10.2007 - Cesta do Lachatao

Rano jsme se vzbudili a za oknem jsme videli krasnou horskou oblohu bez mracku. Iva rikala, ze ji je dobre, a tak nic nebranilo tomu aby jsme pokracovali v ceste do dalsi horske vesnicky Lachatao, ktera je vzdalena 12km. Dnesni cesta mela byt i mene narocna, jelikoz vetsina trasy vedla podel potoka. Pri odchodu jsme udelali par zaverecnych fotek a uz sli po znackach indianu. Dnes nebylo nastesti kam odbocit, tak jsme nebloudili. V pulce cestu jsme si dali prestavku a z niceho nic kolem nas prosel pes - uprostred divociny a niceho. Po 5min okolo prosel dalsi pes. Asi je tu zvykem, ze se psi chodi vencit sami. Cesta pokracovala krasnym udolim ricky a zacala postupne stoupat. Cim jsme byli vyse, tim bylo vetsi vedro. Zaver byl na otevren mexickem slunci - docela humus. Vyschli jsme dosli do vesnicky. Otazkou jak se dnes dostaneme do Oaxacy jsme rozesmali mistniho domorodce a radeji nam nabidl ubytovani stim, ze bus jezdi jen 1x denne v 6:30 ( i to je docela uspech, kdyz tu vede jen polnacka ). Tak jsem se ubytovali, dali sprchu a veceri v mistni restauraci ( no, restauraci spis u jedne pani v kuchyni, ktera nam udelala misto u jejicho jidelniho stolu ). Pak jsme si dali malou prochajdu a vyrazili spat aby jsem stihli ranni bus.
 

4.10.2007 - Presun z hor k mori

Rano jsme vstali kolem 6h a sli na bus, ktery jel zpet do Oaxacy. Byla jeste tma jen zdejsi domky svitily spolu s hvezdami a mesicem. Bus byl slyset jiz 2km od vesnice nebot jeho klakson se dal prirovnat obri nakladni lodi, kterym chtel dat najevo, ze je rano a ze je jeho cas. V 6:15 se priritila opet hrkna a jeli jsme zpet klikatou cestou na nadrazi, kde jsme prestoupili na bus do Puerto Escondido. Bus mel 20min zpozdeni a byla to lepsi hrkna nez ta z hor. Do Puerto Escondido jsme jeli pres hory opet klikatici pres husty prales do Pochutli. Dlouha 7hodinova cesta nas privedla nas privedla do uplne jineho sveta, obrovska vlhkost vzduchu, vysoka teplota, naprosto jine rostliny hlavne bananovniky, bambus a kokosy jsou vsude. Po prijezdu do Pochutli jsme zjistili, ze tu bus konci a nas pekne podvedli s listky, ktere jsme si koupili do Puerta Escondida(vzdalene asi 50 km). Panovi ridici jsem vynadala, ze je to spatna spolecnost a prestupovat nebudeme, nebot jsme si koupili listky do Puerta Escondida a ne do Pochutli. Pan ridic sehnal jiny bus, zaplatil ho a tim jsme prijeli kolem pul osme do Puerta Escondida. Byli jsme dost unaveni, a tak jsme tu prespali v jednom hotelu za 200MPS. Koupili si jeste neco dobreho a usnuli za prijemneho monotoniho zvuku vetraku. Sjoda komentar: na to, ze Iva umi jen malo spanelsky (jak sama tvrdi ) tak nadavat ve spanelstine umi opravdu plynule.
 

5.10.2007 - Konecne more

Jen co jsme se vzbudili, sbalili jsme svych 5 svestek a uz jsme bezeli shanet bus do Rio Grande. Cilem nasi cesty byla plaz Chacahua, kterou nam doporucil Chose v Huautle, ma to byt prirodni plaz, kde je malo lidi.Bus jsme nasli za chvilku a uz jsme jeli. Dalsi zastavkou bylo Zapotalito, kam jsme museli taxikem, protoze jine vozidlo jsme nenasli. Po ceste nas zastavili mistn vojaci se samopalama a nasledovala prohlidka veci, zda nevezeme nejako drogy...... jak je to mohlo napadnout. Pak jsme museli jet kus lodi a pak jeste colectivem a konecne jsme prijeli na nasi plaz. Pan, co jel s nami colectivem nas nechal zavest k zarucene nejlepsim a nejlevnejsim cabanas ( podle toho co jsme zjistili tak ani nekecal ). Ubytovali jsme se v uplne luxusni cabane ( chysi) i s koupelnou a zachodem. Strecha je z palmoveho listi ostatne jako u ostatnich domku a chatek v okoli. Je to hned na plazi s vyhledem do laguny, ktera je chranenou rezervaci a zijou tam i krokodyli. Chose mel naprostou pravdu. Krome domorodcu a 5 Francouzu, co bydleli pobliz tu nebyl na mnoha kilometrove plazi nikdo. Je tu spoustu zajimavych ptaku, hlavne bili na dlouhych nohou a cerni, co vydavaji spoustu zajimavych zvuku. Ale nejlepsi jsou pelikani jak lovi ryby. Taky krabu je tu spoustu, od malinkatych az po stredne velke. Hned jsme se prevlekli do plavek a sli se vykoupat. Jsou tu pekne velke vlny asi jako v Portugalsku jak si JG vyhodil koleno. Je to parada v nich blbnout, fakt super.Ti Francouzi tu surfujou spolecne s domorodcemi tak je na co koukat. Ocean buraci, nevim kdo ho nazval Tichy, mel by to byt spis Hlucny. Jen vedro by tu mohlo byt mensi. Po delsi prochazce po plazi se vracime a v nasi restauraci nam delaji kybl osvezujici limonady ze stavy z limetek. Kdyz jsme si trochu odpocinuli tak jsme si objednali morskeho okouna, peceneho na grilu s ryzi a tortilou. Iva dostala automaticky polovicni porci, pan ji odhadnul dobre, protoze by to stejne nesnedla. Vecer se jdeme podivat po vesnici, pomalu se blizi 20h a venku zacina byt tma. Na mori sviti jen rybarske lodky a my jdem vyzkouset po prve moskytieru na spani.
 

6.10.2007 - Vylet na majak

Rano jsme se vzbudili kolem 8h. Moskytiera opravdu zabrala, protoze jsme nebyli konecne pokousani od zdejsich komaru. Zasli jsme privitat more a pak na snidani. Je tu bozsky. Zpiva tu nekolik ptaku a more jemne huci. V Mexicu plati, ze Mexicane nikam nepospichaji(manana) a je to pravda. Na snidani jsme cekali skoro hodku. Na otazku zda muzeme dostat caj nam bylo odpovezeno, ze caj nevedou pouze kavu. Trochu nas to nemile prekvapilo, ale kdyz nam prinesli yugo de naranja (stava z cerstvych pomerancu ) byli jsme spokojeni. Po snidani jsme vyrazili na vylet na druhou plaz a na majak, odkud je prekrasny vyhled. Sehnali jsme domorodce s lodkou a za 10 MPS nas prepravil pres lagunu, ktera oddeluje majak (a druhou plaz) od te nasi. Cesta k majaku byla trochu schovana a zarostla krovim. Kdyz jsme se vyskrabali nahoru, vyhled byl krasny. Videli jsme nekonecnou plaz a prevelikou lagunu. Myslim, ze foto mluvi za vse. Chteli jsme vylest nahoru na majak ale byl trochu rozpadly. Chybelo par betonovych schodu a po ostatnich se nedalo moc chodit. Nicmene Pepino se vysplhal az nahoru a fotil jak o zivot. Kdyz jsme vse okoukli prosli jsme se po plazi, ktera byla tak trochu opustena. Vykoupali jsme se a blbli v obrovskych vlnach. Byla to sila, nekdy se clovek nemohl udrzet a vlna ho smetla. Kdyz jsme se vyblbli prosli jsme se podel laguny, nechali se prevest zpet na nasi stranu, zasli na net kde jsme prohodili par slov s JG. Pak nasledovala vecere opet ve znameni daru more, na ktere jsme si moc pochutnali. Po veceri jsme sli rozloucit s morem a do noci jsme pozorovali pelikany, jak lovi ryby.
 

7.10.2007 - Cesta do Mazunte

Po dvou dnech jsme se nabazili osamocene plaze a rozhodli se podivat jeste na jinou cast pobrezi Hlucneho oceanu. Rano nasledoval pomerne slozity odjezd - nejdrive colectivem, pak lodi, pak zase colectivem do Puerte Escondido. Odsud jsme jeli buse a rikali ridici, at nas vyhodi v Sant Antoniu, ze to sami nepozname. Ridic na to samozrejme zapomnel, a tak jsme skocili opet v Pochutle a hledali cestu jak se dostat do Mazunte. Po par dotazech jsme zjistili odkud jezdi colectivo, ale mistni taxikari nas presvedcovali, ze v nedeli colectivo do Mazunte moc nejezdi a zvlast v den prezidentskych voleb Oaxacy. Nabizeli nam odvoz za $80, coz nam prislo drahe a tak jsme cekali dal, taxikari byli strasne otvravni. Kdyz za 1/4 hodky nic nejelo, vyrazili jsme kus pesky a pak nam zastivili taxik za $50, tak jsme ho vzali a dovezl nas na misto. Je tezke srovnavat tyto dve plaze. Kdybych tuhle videl prvni, tak by se mi asi hodne libila, ale takhle mi prijde horsi - je mensi, je tam vice lidi, sami amici a my. Spani neni taky tak pekne, ale zase to tu docela zije. Po ubytovani jsme si dali k jidlu chobotnicky, je paradne videt, jak tam jsou nakrajena jednotliva chapadla. Pak jsem si dal cely kokosovy orech, ktery byl plny mleka az po okraj. Kdyz jsem ho dopil, sli jsme se vykoupat. Po koupani jsme se sli podivat po vesnici (prave hraji mistni fotbalovy zapas), mrkli jsme se jak ma otevreno mistni vyzkumna zelvi stanice (bohuzel pondeli a utery co tu jsme ma zrovna zavreno). Zasli jsme take na i-net poslat nejake fotky k denicku. Zase tak pomaly i-net, to jsem nikde nevidel, ping na www.seznam.cz ma odezvy mezi 1-2s. Vecer sedime na plazi v mnasi restauraci, koukame na vlny a popijime drinky. Chvili po tom co zavrou bar jdeme spat taky.
 

8.10.2007 - Druhy den v Mazunte

Rano jsme moc nehrotili vstavani, ale protoze bylo priserne vedro, stjene jsme vstali kolem 8h ranni. Zasli jsme na dobrou snidani a pak jsme se sli caschtat do more (blbnout do vln). Odpoledne jsme sli na prochajdu do Punto Cometa, coz je prirodni park. Cesta vedla lesikem na kopec k utesum, odkud byl krasny vyhled na plaz az k Zipolite (coz je proflakla plaz). Ja jsem musela zustat ve stinu na kraji lesika, pac bylo pekelne vedro a udelalo se mi nevolno. Pepino obesel utesy a vsechno zdokumentoval a vratili jsme se zpet schladit k mori. Vecer jsme se sli podivat do vesnice a zpet jsme se vratli po plazi. Kdyz se setmelo povecereli jsme ryby pri svickach v jedne restauraci na plazi, dali par drinku (sangrii, pinacoladu a margaritu -prznej drinky limetkama, sjodova poznamka : a alkoholem tu taky setrej), kochali se zvukem more a sli spat.
 

9.10.2007 - Vylet na zelvy

Na dnesni den jsme meli domluveny vylet na more na pozorvani morskych zelv za $150. Sra byl v 7:00, tak jsme si pekne privstali. Jak jsme zjistil, tak Iva je mastickovy a tubickovy kral. Uz se nedivim, ze ma tak velky a tezky batoh. Ma sebou 3 kremy na opalovani, 1 po opalovani, 1 repelent, 1 olejicek proti hmyzu a dalsi zenske tubicky a masticky. No aby stihla vsechny tyto pripravky aplikovat, museli jsme vstavat v 6:15. Kdyz jsme vysli v 7:00 niko nikde. V 7:30 jsme se sesli a v 7:50 jsmeodjeli. Klasicke Mexico, nikdo nikam nespecha - manana. Nejdrive na pilot lodi udelal exkurzi po okoli, vcetne Punto Cometa ze spodu a pak jsme uz vyrazili na more. Hledali jsme 15 min a nasli jsme prvni zelvu jak plave na hladine. Z dalky vypada jako plovouci PET flaska. Pilo lodi ji oznacil jako Golfinu - nejspis druh. Skocil za ni do vody, chytil ji ukazoval nam ji. Pak jsem sel do vody za nim. Zelvicka byla moc pekna. Za hlavou na zacatku krunyre ma takove jakoby madlo, aby ji bylo za co drzet. Po chvili se to zevicce prestalo libit a takl jsme ji pustili. Pak jsme pokracovali dal a nasli jsme 5 dalsich. Ty uz jsme netrapili, ale pozorovali je jen z lodky. Vedle plaze Mazunte je velka chranena plaz, kam chodi zelvy klast vajicka, proto jich tu je tolik. Opodal jsme uvideli par delfinu, kdyz jsme k nim dojeli skakali vesele okolo lodi. Byli paradni, misti jich bylo videt 5 najednou (strasne blbe se foti). Nasledovala plavba k plazi zipolite a po ceste pilot chytil rybu na vlasec (vlasec asi 100ka, kdyz jsem koukal do kramu, tak zacinaji na 80ce). Rybu hned vykuchal a vnitrnosti hodil do more, cimz prilakal 2m velikeho rejnoka, ktery zacal krouzit okolo lodky. Po prohlidce plaze jsme se jeli potapet k utesu. Ja s Ivou jsme skocili do vody (Iva se zajimave placala po hladine s ploutvema) a videli jsme spoustu malych pekne barevnych rybicek. Kdyz jsme toho meli dost, vratili jsme se na lod a vylet tim skoncil. Kdyz jsme vyklidili pokoj, sli jsme se podivad do mistni vyrobny prirodni kosmetiky. Uz jsme meli celkem hlad, tak jsme se vratli na plaz a dali si posledni rybu u more. Pak nasledoval tradcni kokos po obede. Chvili na to jsme se vydali na cestu do Pochutly, odkud nam jel nocni spoj do San Cristobal de las casas (cesta trva 12h). Do Pochutly jsme chytli colectivo, jehoz ridic razil teorii, ze do auta se vzdy vejde o jednoho clovka navic. Na korbe nejakeho postarsiho offroadu nas bylo 17. Dalsi lide odmitli nastoupit ze zdraveho rozumu, i kdyz je ridic presvedcoval, ze se tam pohode jeste vejdou. Na autobusaku byla vetsina belochu 2 Nekky, 2 Francouzi, 2 Slovinci, my a pak to prislo. Po dlohe dobe slysime cestinu. Pohodovy kluk s holkou co pracovali 7 mesicu na Novem Zelande a ted cestuji po celem americkem kontinentu. Tak jsme s nimi pokecali a zjistil jsem, ze ta holka je z Milina a zna meho byvaleho kolegu Machajdu z Milina. Kdyz dorazil bus s 1/2 hodinovym zpozdenim nasedame, smrakneme 2 filmy po ceste, Ive se moc libil vesely pribeh o zavodnim aute - broukovi. Pak uz sklapime sedacky a jdeme spat. Byl to neuveritelne pohodlny bus, spousa mista na nohy, lezeni bylo take velmi kvalitni.
 

10.10.2007 - Prijezd do mestecka San Cristobal

Prijeli jsme nocnim busem do horskeho mestecka San Cristobal v 8h rano, o kterem jsme se dozvedeli, ze by to melo byt malebne, tak trochu indianske mestecko s trhy plnych indianskych veci, remeslnych vyrobku a jinych zajimavosti. Z autobusaku jsme se sli ubytovat, dlouho jsme hledali nejaky vhodny hotel, az jsme nasli prekrasny maly hotylek. Pan recepcni nas privital a vedl nas po schodech do naseho pokoje. Vsude byla spousta kvetoucich kytek ve velkych kvetinacich, bambusu a kaktusu. Kdyz nas dovedl na terasku, ktera byla na strese a odkud byl nadherny vyhled na cele mesto, byli jsme uneseni a okamzite to vzali. Cena $160 byl taky super. Po ubytovani jsme si zasli prohlednout mesto a objevili velikanskou trznici kde jsme koupili spustu veci. Prodavali tu ruzne druhy koralku, kobercu, rucne pletenych svetriku, drevene hracky a vse v takovem indianskem duchu. Ty zenstiny co to prodavaly, byli obleceny jako indianky. Po trznici, kde jsme stravili snad 2h, nam vyhladlo a zasli do mistni hospudky na vyhlasenou polevku POSOLE, coz je husta, ale opravdu husta polevka s masem, zeleninou, syrem a korenim. Byla to opravdu mnamka a ani jsme to nmohli vsechno snist. Odpoledne, jsme zasli na i-net a doprohledli zbytek mesta. Mesto jo opravdu nadherne, obklopene horami, male ulicky s barevnymi domy, spousta kosteliku, kramky se zajimavymi vecmi. Na vecer jsme si nakoupili neco k piti, aby nam nebyla zima a posedeli jsme nahore na terasce. Snad poprve v Mexicu jsem tu videla obchod s vinem a tak jsme koupili jedno cervene, Pepino 6 pivinek a nejake bramburky a orisky. Vse jsme vypili a snedli, az na orisky, ktere byli zprzneny zase limetkou. Posezeni na terasce bylo fakt pohodove, dokonce byl i ohnostroj. Kdyz se setmelo, vsude svitila mala svetelka celeho mestecka. Shodli jsme se na tom, ze je to nejhezci mesto co jsme v Mexicu videli, zaujalo nas na tolik, ze jsme se rozhodli zustat jeste jeden den. Kolem 22h zacalo prset a tak jsme sli spat krsne unaveni. Poznatek : v Mexicu se nemyji sprchovym gelem, pac jsme ho nikde nenasla, vsude maji jen prevelike mnozstvi mydel a samponu.
 

11.10.2007 - Cely den leje

Rano jsme se vzbudili s mirnym bolenim hlavy a za oknem lilo jak z konve. Po pruzkumu oblohy z nasi terasky jsme situaci shodnotili tak, ze jen tak prset neprestane a tak ac neradi dohodli jsme se ze pojedeme dal. Po ceste do Palenque lezi turisticky temer nezname horske mestecko Ocosingo, ktere se stalo nasim cilem. Zije tu spousta indianu a belochy jsme tu ani nepotkali. Naopak jsme se setkali se zkoumavymi pohledy mistich lidi, kteri belochy nevidi az tak casto. I kdyz jsme zmenili misto asi o 100 km, pocasi se nezmenilo ani trochu. neustale prsi, prsi prsi. jsou tu moc pekne indianky, v mistnich rekl bych az krojich. Snazil jsem se je vyfotit, ale oni se nechteji nechat a taky v tom desti ... no uvidim co z toho bude. Kousek od centralniho namesti jsme nasli hotel za $140, ale na ten vcereji to nema ani nahodou. Jen co jsme se zbavili batohu, sli jsme si za silneho deste projit mesto a pak na internet. Kdyz se blizila 18h a my dostali hlad, docela dlouho jsme hledali neco k jidlu, ale pak jsme naslo moc dobrou takosarnu. Po veceri jsem si jeste dal varenou kukurici a pomalu jsme se zacali vracet k hotelu. Stmiva se tu opravu brzo, kolem 19h uz byla tma. Doufame ze se to dnes vyprsi a zitra bude pekne. Poznatek : V Mexicu je obrovske mnozstvi jesterek. V prirode na slunicku jsou slyset, jak utikaji pri kazdem kroku. Take existuji nocni jesterky, ktere jsou bile a vetsinou behaji po zdech domu, po zapadu slunicka. Poznatek 2: V Mexicu nemaji nikde okapy.
 

12.10.2007 - Vylet do Tonina a presun do Palenque

Rano jsme si privstali, pac jsme se chteli podivat do mene znameho archeologickeho majskeho naleziste, keter je vzdalene 14 km od Ocosinga. Sice dost prselo, ale to nas neodradilo. Zabalili jsme batohy, nechali je v recepci a nasedli jsme do colectiva, ktere jelo kousek od trznice. Naleziste Tonina (ve starovekych casech bylo zname coby misto nebezskych zajatcu) je pomerne velke zatravnene namesti s nekolika zarostlymi pyramidami. Nejvetsi pyramida se nazyva Mohyla 4 slunci, odkud byl krasny vyhled na okolni hory. Okolo se nachazi spousta ranchu, kde chovaji prevazne kone, kravy a ovce. Cestou jsme potkavali mnoho cowboyu na konich, nekdy i jak honi dobytek. Pri odchodu jsme navstivili jeste museum, ktere bylo take velice zajimave a vratili se do mesta. Vyzvedli jsme batohy a zasli na obed. Nasli jsme vybornou hospudku, no spis jednu mistnost o 2 stolech, kde pekli kuratka na drevenem uhli. Byla to opet mnamka. Ve 13:20 jsme nastoupili na bus 1. tridy a vyrazili do mesta Palenque. Cesta trvala 3 a pul hodky, ale filmy v busiku nam to zkratily. Cim vice jsme se blizili k mestu, tim vice se menila krajina. Uz to nebyly hory, ale husty prales. Samo mesto se nachazi v tropicke jungli a tomu odpovida i klima. Z busu jsme videli vypalene kusy jungle, na kterych si domorodci zakladali mala policka kukurice. BYlo neuveritelne v jak prudkych kopcich jsou schopni kukurici pestovat (oraji voli, sazi a sklizi rucne). Kdyz jsme dorazili do mesta, zdejsi vlhky vzduch nas okamzite dostal (pripadala jsem si jak u nasich ve skleniku). Vydali jsme se hledat ubytovani. Dle pruvodce jsme objevili krasny park (destny les) na kraji mesta, kde bylo par hotelu, velke stromy s lijanami, porostle spousty rostlinami a velke bambusy. V jedne casti tohoto parku jsme vzali pokoj za $200, kde byla i teraska s posezenim a vyhledem na park. Po ubytovani jsme zasli prohlednout mesto, zasli na i-net a nechali vyprat pradlo. Pradelny tu funguji vyborne, vyperou a ususi za 1,5h. Pak jsme dali vecu v jedne tacosarne, koupili pifka a den ukoncili na terasce, kde jsme vychutnavali atmosferu destneho lesa. Spat jsme sli kolem 23h.
 

13.10.2007 - Vylet na Mayske naleziste

Dnes rano jsme si pekne privstali, abychom byli uz v 8h u vstupu do nejznamejsiho mayskeho naleziste v Palenque. Chteli jsme si to vsechno projit v klidu a bez davu lidi. Samo naleziste je asi 10km od Palenqui v narodnim parku uprostred pralesa. Musela to byt drina toto naleziste z pralesa vysekat. V 8h jsme byli u vstupu a krome nas tam uz byla spousta prodejcu, tak jsem posnidal 2 tacos a Iva nejake sladke pecivo a vyrazili jsem dovnitr. Konecne uz neprselo, ale bylo stale pod mrakem i kdyz slunicko obcas vykouklo. Naleziste bylo obrovske, spousta pyramid. Velice zajimava stavba byla uprostred - pravdepodobne hvezdarska observator. Chram Napisu, kde byla nalezena hrobka nejvyznamnejsiho mistniho vladce Pacala byla bohuzel uzavrena. Hodne mne zaujala mala svatyne, ktera je skryta hluboko v pralese a na jejim strope spal netopyr. Kdyz jsme si prohlizeli Pyramidu 4 slunci zacaly se z jednoho kraje pralesa ozyvat strasne zvuky az bych rekl umele. Ivu jsem uklidnoval tim, ze tam maji nejake repraky se zvuky zvirat. Nepousteli- na strome sedeli 3 velke opice a priserne vrestily na cely areal. Uz chapu, ze se rika, ze rve jak pavian. Pak jsem doprohledli zbytek staveb a za nami se kumulovaly zajezdove davy, tak jsme koupili par suvenyru a mazali k vychodu. U vychodu bulo museum, kde byla vystavena spousta nalezu jako jsou lidske lebky, nadoby, nausnice, apod.. Kdyz jsme vse shledli, stopli jsme colectivo a vyrazili zpet do naseho obydli. Kdyz jsme si odpocinuli, sli jsme si doprohlednout mesto. Zastavili jsme se na neco mezi obedem a veceri. Meli tam moc dobre ovocne koktejly, ktere nazyvaji licuados. Pak jsme sli na inet, napsali denicek a koupili letenky do Mexico city. Podivali jsme se jeste, co pekneho prodavaji na namesti a vyrazili zpet do naseho pokoje. Pana z hotelu jsme se zeptali kde je tu trznice, jelikoz se tam sezene nejvice zajimavych veci. Pan to asi nepochopil a poslal nas do mistniho hypermarketu. Kdyz uz jsme tam byli, nakoupili jsme limonady s tequilou. Vecer jsme hrali na terasce karty o ruzne ukoly. No, prohral jsem, co se dalo. V 21:30 doslo piti a Iva si nastesti pamatovala, ze maji otevreno do 22h. Tak jsme provedli jeste 1 navstevu mistniho hypermarketu a dokoupili zasoby. Pokracovali jsme ve hrani karet a nic se nezmenilo, prohraval jsem dal.Kolem pulnoci jsme sli spat stim, ze se zitra pekne vyspime.
 

14.10.2007 - Vylet na vodopady

Vyspali jsme se do ruzova a dnes jsme meli v planu vylety na dva vodopady : Aqua Azul a Misol-ha. Nejdrive jsme zasli na snidani do restaurace, ktera byla kousek od naseho bydleni, kde meli moc pekne lampicky :) Jen co jsme dosedli a objednali vajicka na Mexicky zpusob prijel zajezd a na jidlo jsme cekali 20min. I presto jsme si pochutnali. Po takovem zajezdu, to ale bylo nadobi. Po snidani jsme si stopli colectivo a uz si to jeli zatackami na prvni vodopad Aqua Azul vzdaleny asi 60km od Palenque. Od parkoviste se slo podel reky do kopce, kde jsme videli nekolik mensich vodopadu z ruznych drevenych vyhlidek. Vyhlidky byli v trochu horsim stavu, protoze konci obdobi destu a reka byla hodne rozvodnena. Kdyz jsme dosli az nahoru, dalo se koupat v mensim jezirku. Pepino se vykoupal, ale ja ne, protoze mi voda pripadala dopst spinava. Po koupani jsme se vratili zpet, po ceste jsme okoukli stanky z ruznymi suvenyry (Pepino si koupil treti kalhoty) a vyrazili jsme colectivem k druhemu vodopadu Misol-ha. tentokrat to byl jeden vodopad, za to poradny. Dosahoval az 30ti metru. Pred vodopadem vedli 2je schody. Jedny k jezirku pod vodopadem, kde se dalo koupat a druhe primo za vodopad, ktery vas radne a sveze pokropil. Byla to nadhera, pekne mokri jsme se vratli zpet a jeste pozorovali vodopad. Pepino se opet vykoupal v jezirku a na jedne strane se nam ukazala duha. Kdyz jsme se pokochali, opet jsme pouzili colectivo a vyrazili jsme zpet do mesta. Bylo kolem 18h, tak jsme zasli na veceri, dali koktejl, zasli na net a docela unaveni jsme se vratli na pokoj. Dnes jsme zadne drinky nerozjizdeli, protoze druhy den nas cekal dvoudenni vylet, tak jsme se zbalili a sli brzo spat.
 

15.10.2007 - Cesta do Yaxchilanu a Bonampaku

Dnes jsme vstali opravdu brzo, jelikoz jsme vyrazeli na 2 Mayska naleziste. Budika jsme meli na 5:30. V 6h nas u hotelu vyzvedlo auto ( takovy americky tranzit ), vyzvedli jsme jeste par dalsich lidi po hotelech a pokracovali v ceste. Naleziste jsou dost daleko ( asi 150km od Palenque ). Po ceste probehla snidane formou svedskych stolu, a tak jsme se poradne napucli a pokracovali dal. Po 1,5h jsme dorazili k hranicni rece Usumacinta s Guatemalou. Na tomto miste jsme nastoupili do lodky a uz si to svisteli po rece do Yaxchilanu, do ktereho se da dostat pouze lodi. Na prohlidku jsme meli 2h, coz nam jen tak tak stacilo. Naleziste bylo dost velke a rozlezle. Naleziste se nachazi v pralese, a proto zde bylo hodne komaru, kteri stezovali prohlidku. Ve stavbach spalo ohromne mnozstvi netopyru, kteri tam sidli, protoze mnoho navstevniku sem nejezdi. Docetli jsme se, ze je to asi 1 tis. navstevniku tydne. Stavby byly mensi velikosti ale dochovalo se tu velke mnozstvi fresek. Kdyz jsme vysli na kopec, na kterem byla postavena nejvyssi stavba objevili jsme zde spoustu opic, ktere skakaly ze stromu na strom a nechali se i vyfotit. Dalsi zviratka se kterymi jsem se seznamil byli pralesni mravenci, kteri jsou opravdu rychli. Kdyz jsem si dovolil slapnout na jejich cestu, dali mi durazne najevo, abych to vickrat nedelal. Na zpatecni ceste lodi jsem krome opic videl i 1 krokodyla. Po navratu na sous jsme si dali pekne obidek a pokracovali jsme cekajicim tranzitem na naleziste Bonampak. Toto naleziste je pomerne male ale dochovaly se tu uzasne barevne malby na vnitrnich zdech staveb. Na prohlidku jsme meli 1h, coz bohate stacilo. Pak nasledovala cesta do indianske vesnice, kde jsme meli zajistene ubytovani. Prvni koho jsme videli kdyz jsme vystoupili z tranzitu byli cesi, se kterymi jsme se jiz potkali v Pochutle. Ti zrovna odjizdeli do Palenqui, a tak jsme se snimi domluvlili na zitra na vecer, ze zajdem na pivko. Jelikoz zbyvalo dost casu do vecere, vyrazili jsme se 2 spanelkama a 2 mexicanama koupat do reky, vzdalena asi 3km od vesnice. U reky jsme videli domorodce jak si perou pradlo a nakonec umyli i sebe. Kdyz jsme se paradne zchladili ve vode, vyrazili jsme na cestu zpet. Hned se zacalo stmivat a na silnice zacaly vylezat tarantule z pralesa. Mexicani meli celovky, tak jsme si je mohli detailne prohlednout. Nejvetsi byla asi velikosti dlani. V sandalech jsem si nebyl na te silnici moc jisty a litoval jsme, ze jsem se neprezul. Take tu letaly pralesni svetlusky, ktere na rozdil od nasich nesviti ale stroboskopicky blikaji. Kdyz jsme v poradku dorazili zpet, cekala na nas pripravena vecere - teda nic moc, studene hranolky a vysusene kure. Mexicani, co se s nami byli koupat nasli v pokoji skorpiona. Mistni nam rikali, ze neni nebezpecny, pry kdyz nekoho bodne do ruky tak ji jen pul dne neciti:-) Po veceri jsme dali jeste neco k piti, pokecali s ostatnimi, sli spat a tesili se na zitrejsi prochazku pralesem.
 

16.10.2007 - Vylet do jungle

Dnes jsme meli v planu jit na prochazku do jungle s pruvodcem, ktera mela trvat 5-6 hodin. Vstali jsme v 7:30 na snidani (Pepino me jiz nedockave budil od 7h) a vse pripravili na cestu. Bylo nam slibeno i koupani u pralesnich vodopadu. Slo nas celkem 10. My, 2 Spanelky, 2 Amici, 2 Britky s 10ti letou holcickou a pruvodce (21 lety Lacandonsky indian). Vyrazili jsme tedy se zvedavosti, jake dobrodruzstvi nas bude cekat. Sli jsme malymi pesinkami hustym pralesem a vsude okolo nas se ozyvali podivne zvuky. Pruvodce nam popisoval okolni stromy, jejich plody a seminka. Pepino nelenil a jako spravny sberatel je schovaval do kapes. Asi po pil hodinbe holcicka nevydrzela a s maminkou se rozhodli, ze se vrati zpet do vesnice. Pruvodce je radeji kousek doprovodil a my cekali az se vrati. Bylo nam receno, ze nekteri lide se vydavaji na vlastni pest, pak se strati, protoze cesty tu jsou jedna jako druha a jednou je tu hledali 3dny. Pruvodce se zatim vratil a my pokracovali dal. Prale se staval hustsim a hustsim. Take jsme natrefili na mravenci cestu. Zdejsi mravenci jsou neuveritelne rychli a dokazou pekne stipat. Cela skupina, az na pruvode pac mel holinky, zacala poskakovat a vejskat a rychle se zbavovat mravencu. Dva mi vlezli i do kalhotek a nemohla jsem se jich zbavit. Donutili me sundat si kalhoty a vyklepat je. Mrsky. Po mravencim utoku jsme se asi po hodine a pul dostali k rece, kterou jsme prejeli na lodi. No lodi - byla to minilodka pro 3-4 lidi plna vody, kterou pruvodce musel vylit. Kdyz jsme nasedli byli jsme radi, ze jsme se nevyklopili do reky, jak byla vratka. Potom jsme pokracoval po bahnite ceste do kopecku k rujnam ukrytych v pralese. Cestou nam pruvodce ukazal malou jesterku, me to spis pripominalo maleho draka, ktery se nachazel uprostred cesty. Kdyz jsme dosli k rujnam, chvili jsme odpocivali, pac jsme byli vedrem unaveni. Zdejsi vlhkost nas dostavala, byli jsme cim dal mokrejsi. Zdejsi rujny byly opravdu male a ne moc dochovane. Dale jsme pokracovali k vodopadum. Cesta byla blativejsi a nekdy jsme se museli brodit pres male ricky po moste o 3 klackach. Mysli, ze jsme si skoro vsichni nabrali, az na pruvodce v holinkach :). Nam to zase tolik nevadilo, protoze odmenou byl krasny vodopad uprostred jungle s legracnim indianem. Byl prtavy, trochu s pupkem, dlouhymi vlasy a prednimi zlatymi zuby. Okamzite jsme hupli do plavek a sli se koupat k vodopadum. Byla to nadhera, radne nas to zchladilo, coz jsme potrebovali, aby jsme vydrzeli cestu zpet. Po hodine koupani, jsme se prevlekli do sucheho a vyrazili do vesnice. Z hruzou jsme zjistili ze uz je 14h, ve 15h nas mel vyzvednout bud do Palenque. Nasadili jsme temp, stejnou cestou jsme se vratli zpet. Cestu jsme trochu zkratili a vratli jsme se do vesnice na misto v 14:30 v 17h. Pan ridic na nas jiz cekal s autem, mirne otraveny a my jsme zehlili pruvodci, ze to zpozdeni neni jeho chyba. Dostali jsme pozdni obed, rozloucili se, podekovali jsme pruvodci a z celou skupinou se vratili do Palenque. Vylet do jungle se nam moc libil a to i pres to ze jsme nevideli moc zvirat. V 19:45 jsme dorazili na recepci naseho hotelu, ze nam tam cesti cestovatele nechali vzkaz. Pan recepcni o vzkazu vedel, ale nemohl ho najit. nakonec vzal svuj recepcni sesit a zacal s nim klepat, zda neco nevypadne. Nevypadlo. Listoval tedy stranku po strance az vzkaz nasel. No proste Mexicani. Ve vzkazu bylo, ze se sejdeme za 15 min v hospode kousek od nas. Rychle jsme dali sprchu a s pul hodinovym zpozdenim jsme dorazili do hospy, kde na nas jiz cekali Petr se Zuzkou. Povidali jsme si o cestovani a trochu zavideli, protoze jim zbyvalo jeste 7 mesicu na cestovani. Po par pivech jsme se rozloucili a vyrazili zpet na hotel. Kolem pulnoci jsme padli do postele, bylo prijeme, jelikoz bourka vse ochladila.
 

17.10.2007 - Presun do Villahermosy

V 8:00 nam odjizdel bus, kterym jsme chteli jet. Na nadrazi jsem si dal tamales (neco jako plneny knedlik vareny v bananovem listu), Iva jogurtovy napoj a uz jsme jeli. Za 2 a pul hodky nas privital autobusak ve Villahermose. Sli jsme s baglama pesky do centra. Byl to pro nas strasny sok, po malych mesteckach a pralese jsme prijeli do 2 mil. mesta, kde jsou mraky aut, vsichni troubi, na ulicich pousteji hudbu na plne pecky, proste velke mesto. Po chvili chozeni jsme nasli hotel, pak jsme chvili hledali pradelnu, coz nam trvalo asi 2h. Nikdy jsem neveril jak je narocne najit pradelnu. Nasledovala prochazka mestem, ktere nas moc nezaujalo. Po ceste jsme nasli internet, tak jsme byli dopsat denicek a maily. Pak jsme se stavili na neco maleho k veceri, kde delali vyborne ovocne koktejly a pak jeste na zmrzku. Je tu priserne vedro, asi nejvetsi co jsme zatim zazili. Zlate hory, kde byla po zapadu slunicka zima.
 

18.10.2007 - Vylet na Olmeky

Dnes jsme vyrazili do parku La Venta, je to ohromny park, ktery se rozklada okolo jezera, kam bylo preneseno olmecke naleziste primo z jungle vzdalene asi 120km od Villahermosy. Na okraji parku se nachazi museum, zoo dale se pokracuje hustou jungli, ktera je zde umele vytvorena. Vstup jsme meli tentokrate zdarma, prestoze puvodne stalo $80, protoze nemeli drobne na vraceni na $100 :). Prohlidku jsme zacali museem, kde byla popsana histore olmecke civilizace a pak pokracovali do zoo. Videli jsme spustu barevnych papousku, obrovskeho tukana jak zrovna svacil, opice, nejake selmy, hady a krokodyli se zelvami. Ty byli legracni, protoze byli ve spolecnem arealu a 3 zelvy odpocivali na krokodyli hlave. Po zoo jsme sli jungli, kde jsme si prohledli olmecke naleziste, kde byly vystaveny velike kamenne hlavy, sochy a mozajky. Nektere byly dochovane ve spatnem stavu, protoze olmekove jsou nejstarsi predkolumbovskou civilizaci. Cestou jsme potkavali ruzna pralesni zviratka, co nam behala pres cestu. Prohlidku nam dost zneprijemnovali zdejsi moskyti a tak jsme navstevu trochu uspisili. Na konci jsme sli okolo baziny, kde se volne pohyboval cocodril (spanelsky krokodyl). Absolutne nas ignoroval a my jsme sli radeji pryc. Vraceli jsme se zpet do mesta kolem jezera. Cestou jsme videli rozhlednu, kterou jsme samozrejme nemohli vynechat. Ze zhora byl uzasny vyhled na cele mesto. Pak jsme dali obed a nasvstivili antropologicke museum ve Villahermose. Do musea jsme sli pres most, kde se opet volne pohybovalo nekolik ktrokodylu. Tak nevim jestli zrovna utekli ze zoo nebo je to tu normalni. V museu byla shrnuta historie vsech etap mexika, od archaickeho obdobi, pres olmeky, zapoteky, teotihuacance, civilizace el tajin, mayove, po klasicke obdobi az po azteky. Bylo to zajimave a prehledne serazene. Po prohlidce jsme zasli na i-net, dali si siestu a navecer se vydali do trznice zda neobjevime neco zajimaveho. Nakoupili jsme par neznamych seminek a exoticke ovoce, ktere jsme nikdy nevideli. Vecer jsme dali jidlo v nasi oblibene tacosarne, nakoupili limosky s tequilou. Tentokrate to byl trochu problem, pac tu maji jen specialni prodejny, kde se smi prodavat alkohol. Po dlouhem hledani jsme preci jen nasli.
 

19.10.2007 - Zpet do Mexico d. f.

Dnes dopoledne jsme meli v planu jit se podivat na mistni safari Yumka. Jelikoz od 2:00 se vyrazne zvysila frekvence cest mezi posteli a zachodem, rozhodli jsme se v hotelu z technickych duvodu setrvat co nejdele. V 13:00 byl povinny check-out a my vyrazili k mistni trznici na colectivo, ktere jezdi k letisti. Letiste bylo opravdu male, az legracni. Nase letadlo melo 1/2h zpozdeni a jeste k tomu na palube nedavali nic k jidlu. V Mexico d.f. jsme pristaly az za tmy, sehnali jsme taxika do centra (usmlouvali jsme ho z $120 na $60) a nasli paradni hotel s balkonkem za $175. Jelikoz jsem mel hlad uz Villahermosy sli jsme hned po ubytovani najit neco k jidlu. Iva nasla paradni tacosarnu za rohem hotelu. Kdyz jsme se najedli, sli jsme se podivat na zocalo, kde byla spusta lidi co tancovali indianske tance za zvuku bubnu. Moc se mi to libilo, chtel bych se to naucit. Bylo to super prijet zase do Mexico City a vyvapdnout z Villahermosy, tady to je daleko peknejsi, zije to tady. Hned mame lepsi pocit.
 

20.10.2007 - Antropologicke museum a trhy

Dnes jsme se sli podivat do antropologickeho musea v Mexico City. Jiz jednou jsme se o to snazili toto museum navstivit hned ze zacatku nasi cesty Mexicem, ale z duvodu velkeho mnozstvi lidi neuspesne. Nejdrive jsme dali snidani (opet vajicka) a pak jsme metrem vyrazili. V museu nebyli temer zadni lide a v klidu jsme si prohledli vsechny casti musea. Bylo to opet nadherne. K videni byla vsechna obdobi historie Mexica, repliky nekterych nalezist, par krasnych originalu, a casti pyramid v zivotni velikosti. Stravili jsme zde asi 2,5h a pak vyrazili na jednu trznici kousek od musea. Traznice se nam moc nelibila, spis to byla takova ta turisticka a nic moc pekneho tam nemeli. I presto jsme neco koupili. Pak jsme jeste vyrazili do jine trznice kousek od metra. tady to byl hukot. Mistni prodavaci prervavali jeden druheho a nabizeli sve zbozi. Prevazovali spise potraviny, ovoce, zelenina a koreni. Nekteri u svych stanku palili kadidla, ze nebylo videt na krok. Trznice byla tak velka, ze jsme se malem ztratili. Prosli jsme, alespon jeji cast a pak se zeptali kudy do centra a vyrazili jsme s plnym batohem na hotel. Na vecer jsme opet zasli do nasi bajecne tacosarny, kde jsme se napucli a zasli jeste na zocalo uzit si atmosferu Mexico City. Na zaver jsme koupili nase oblibene limosky s tequilou a prijemne unaveni zalehli.
 

21.10.2007 - Posledni den v Mexicu

Jen co jsme rano vstali, sli jsme schanet po kramech posledni veci, ktere jsme si chteli privezt domu. Kdyz jsme vysli ven, prekvapil nas minimalni provoz aut, jak jsme nasledne zjistili, v cetru uzavreli vetsinu ulic pro auta a prohaneli se tam lide na kolech. V nekterych vecech jsou holt Mexicane napred. Ve 12h jsme byli zpet na hotelu a cekal nas nelehky ukol zabalit vse tak, aby se po ceste nic nerozbilo. Vse se nam do batohu neveslo a tak jsme museli na cestu koupit jednu tasku. Ve 13h jsme opustili pokoj a batohy nechali v hotelu. Do 18h jsme zevlili po centru a sledovali nedelni zivot, ktery se z velke casti odehrava na ulici a vyznacuje se velkym mnozstvim vetsich ci mensich predstaveni jak hudebnich, zabavnich nebo uplne jinych. V 18h jsme vyzvedli batohy, vzali si taxy na letiste (podle taxametru za $45) a ceklai na nas let, ktery mel hodinu zpozdeni. Po startu letadla jsme dostali veceri a sli spat. Diky tomu let utekl velice rychle. V Londyne jsme cekali 4h na nase letadlo a za povyku znacne hlasiteho skolniho vyletu jsme dorazili do Vidne. Zavazadla prijela jen castecne - muj batoh nekde zustal po ceste. Domluvil jsem se u okynka, ze mi ho dopravi do Prahy. U vychodu uz cekal JohnGin s JeDem s cedulkami Sjoda a Iva pro pripad, ze by jsm ese po tak dlouhe dobe nepoznali :) V aute JeD vytahl placatku a my se s chuti napili, aby jsme se zahrali. Byl to opravdu sok, takovou zimu jsme necekali. Cesta vesele utikala a my se domluvili, ze prespime v Peckach. V 5:00 jsme jeste nakoupili v non-stop Tescu v Koline neco k piti. V 5:30 jsme prijeli do Pecek. Za chvili vstavala Regina do prace a nechtela s nami zustat. Snazili jsme se ji premlouvat dlouho, ale byla neoblomna. V 9:00 jsme sli konecne spat. Podle toho jsme take vstavali v 16h a pomalu vyrazili na Brevnov. Kolem 22h prijel i muj batoh, ktery udelal definitivni tecku za celym vyletem.