7.12.2005 - Plán cesty

Pro podniknutí nějaké exotičtější dovolené jsem se začal rozhodovat zhruba tak před měsícem (možná dvěma). Nejprve jsem uvažoval o Mexiku, o nějaké rovníkové Africe, ale nakonec zvítězila jihovýchodní Asie. Začal jsem hltat všechny cestopisy, co jsem našel, shánět, pokud možno, co nejlevnější letenky, a zjišťovat, jestli někdo nepojede se mnou. V tuto chvíli to vypadá následnovně - pojedu s Lenkou a máme zarezervované letenky do Kuala lumpuru s dvoudenním přestupem v HongKongu, kde máme na ty dva dny od letecké společnosti Cathey Pacific rezervovaný Hotel. Odlet je 2.2.2006, což je oproti mému původnímu plánu o měsíc dřív, protože Lence se to v Březnu z pracovních důvodů moc nehodilo. Ale má to své výhody. Za prvé je to dřív, takže to rychleji uteče a za druhé tam budeme v období dešťů, takže to bude větší sranda:-) 5.2. odletíme do Kuala Lumpuru v Malajsii, odkud budeme cestovat na východní pobřeží. Pak po pobřeží na sever směrem do Kota Bharu, cestou bychom se rádi podívali na nějaký z ostrovů u východního pobřeží, do parku Taman Negara,...pak máme v plánu přejet do Penangu, odkud, zřejmě lodí, do Indonésie, na Sumatru. Sumtrou jet na jih a pak se dostat lodí do Singapuru, odkud budeme 24.odlétat. Možná se nebudeme vracet lodí, ale letadlem do Kuala lumpuru a odtud autobusem nebo vlakem do Singapuru. To ještě uvidíme. Každopádně máme zjištěny ceny místních letenek u AirAsia a dají se sehnat skutečně za hubičku, takže pokud budeme potřebovat někde na nezajímavém úseku ušetřit čas, tak by to neměl být problém (i když nevim, jestli budou k sehnání za takhle nízké ceny i na poslední chvíli)
 

2.-3.2.2006 - Cesta

Tak to konecne vypuklo, vsechno snad mame vyrizeno - letenky, viza do indonesie, penize, veci zebaleny (snad nic nechybi). Jsou tri hodiny rano a ja vstavam. Vykoupu se, dobalim zbyle drobnosti a v sest vyzvedavam Lenku. Kupodivu ani moc nezdrzuje. V pul sedme, presne podle planu jsme na Brevnove, odkud nas MNE veze na letiste. Odbaveni probehne bez problemu a cela cesta take podle planu. Prvni cast z Prahy do Londyna utece rychle, pak dve hodiny na prestup a naprosto nekonecna 12ti hodinova cesta do Hongkongu muze zacit. Let je skutecne unavny, zada bolej, klobu tuhnou, ale v 8 hodin mistniho casu pristavame v HongKongu. Snad jen nekolik postrehu z uplynule cesty. Kdyz se vas letuska z British Airways zepta, jestli chcete caj nebo kafe a vy odpovite, ze mleko, trochu ji to zaskoci, pokud i po druhe otazce na mleku trvate, sezene ho u kolegyne z 1. tridy. Pokud si v Londyne budete chtit vymenit par penez (napr. 20USD) ve smenarne na libry, budou na vas koukat jak na cvoka, pokud se dostatecne dlouho budete tvarit, ze nechapete, proc na vas koukaji jak na cvoka, vysvetli vam, ze ve vsech obchodech se da dolarama platit. Pokud poletite boingem 747 a mate rozmernejsi pupek, napriklad neco okolo 130kg, nepocitejte s tim, ze by vam stacil bezpecnostni pas. Nestaci, dobrych patnact cisel schazi (pri zatazenym brise:) Pokud budete mit k jidlu na vyber seafood, dejte si radeji ty vajicka:) Ona totiz ta jedna kreveta a jeden kousek krabiho masa skutecne nestoji za to trauma z te hmoty, v ktere je to polozeno. Vypada to jako rozvarena ryze, proste takova divna kase, ale domnivam se, ze rozvarena ryze by chutnala lepe. P.S. v tehle kavarne nelze pouzit USB, takze fotky zatim nebudou..
 

3.2.2006 - Hongkong

V Hongkongu jsme meli zamluveny hotel a take dopravu z letiste do hotelu, takze po priletu se nas chopili oranzovi muzici a nasmerovali nas k autobusu, ktery nas z letiste do hotelu odvezl. Autobus to byl naprosto luxusni. Kozeny sedacky, polohovatelny snad ve vsech smerech, s podnozkou. Proste parada. Jizda vlevo taky super:) Horsi to bylo po prijezdu do hotelu, kde nam sdelili, ze check in je az od 14:00. Trochu jsme s tim pocitali, ale vzhledem k neskutecny unave po dlouhem letu to bylo fakt peklo. Hongkong je dost usmudlany mesto a dle Lenky to pry vsude strasne smrdi (ja mam rymu), takze prvni obcerstveni nedavame v zadnem mistnim stanku, ale u McDonalda. Na druhy pokus se vsak jiz osmelime a jdeme se najist do nefalsovaneho cinskeho bistra. No - zlatej McDonald. Mozna jsme meli jenom smulu, ale jidlo nebylo zrovna nejchutnejsi. To co si dala Lenka se nedalo temer vubec jist a ma smazena ryze s morskymi plody byla sice jedla, ale tak trochu bez chuti a dost mastna. Ani napoj to nezachranil. Chteli jsme si dat 7UP, ale bodry pingl nas presvedcil, ze nam prinese specialni 7UP. pry neco, co jsme jeste nepily. A skutecne, do napoje byl vhozen jakysi prapodivny predmet, ktery jeho chut znacne "upravil". Kdyz jsme patrali po tom, co ze to v tom je, bylo nam sdeleno, ze mandarinka. Ale to si z nas pan asi delal prdel. Pokud tohle byla mandarinka, tak ve stadiu znacneho rozkladu. No nic, doufam, ze to byla ojedinela zklusenost. Po navratu do hotelu jsme to radsi zapili panakem vodky, tak to snad bude dobry:)
 

4.2.2006 - Hongkong

Rano jsme vstali pomerne casne, zhruba v pul osme. I kdyz zas tak brzo to nebylo, vzhledem k tomu, ze jsme vytuhli nekdy v deset vecer. Vytahem jmse sjeli dolu na snidani, hned na druhy pokus jsme trefili spravne patro. Sami bydlime v 25.patre, takze vyhled mame...vysoky. Snidane byla fajn. Samy dobroty, i kafe se mi podarilo z jejich kavovaru dostat. Sice ne na prvni pokus, ale povedlo se, prestoze ty 2dcl byly na ten salek trochu moc:) I kdyz jsme byli pomerne dlouze vyspali, po jidle na nas padla docela slusna unava. Ten casovej posun je fakt znat. Nicmene i presto jsme se nakonec vydali vstric velkomestu. Cestou na metro jsme videli spoustu zajimavych veci. Prdevsim spoustu kramku se susenym vsim. A to skutecne vsim, od susenych krevetek a jinych morskych potvor az po suseny jesterky. Drtiva vetsina techto pochutin se vsak nedala identifikovat...mozna dobre. Kolem techto kramku se linula takova velmi specificka vune. Lenka teda rikala smrad, ale to rikala dneska furt, citlivka:) Po ulicich tu jezdi zajimavy dvoupatrovy tramvaje, o neco mene zajimavy dvoupatrovy autobusy a spousta aut. Vsichni vlevo, coz muze u nasince evokovat zvlastni domenky, jako napriklad, ze tramvaje tu umi predjizdet:) A teke je to dost o hubu pri prechazeni, kdyz se vzdycky neco vyriti z mista, kde by to clovek necekal. Navic na prechodech tu maji absolutni prednost auta (opravdu absolutni:) Metro tu maj ale suprovy, zabloudit tu neni sance, vsechno se krasne vizuelne zobrazuje na takovym inforamcnim panelu (mimo jine). Koupit listek si taky dovede kazdy, staci totiz na planku stisknout pozadovanou stanici a pak jen zaplatit pozadovany obnos. Metro je mnohem delsi, nez to nase (minimalne 3x) a stanice maji pristup k vlakum pres sklo, kde se dvere otviraji vzdy az po prijezdu vlaku soucasne s tema na nem...
 

4.2.2006 - ...Pokracovani Hongkong

...(musel jsem restartnout:)...Velmi zajimave maji reseny prestupy - prestupni stanice mezi dvema trasama jsou vzdy dve (trasy jedou jednu zastavku spolecne) a kdyz clovek potrebuje prestoupit tak na jedny z nich vystoupi, prejde nastupiste a nastoupi rovnou do vlaku te druhe trasy, kdyby chtel nekdo jet tou druhou trasou na druhou stranu, prestoupi na te dalsi prestupni stanici. Proste genialni. V autobusech mistni MHD zas hraje nekolik televizoru. Nachodili jsme toho skutecne hodne, ale prakticky nic jsme nevideli - ono tady totiz nic k videni nejni. Hongkong je dost nudny mesto, vsude je to naprosto stejny. Spousta mrakopanelaku, coz jsou stavby designove horsi, nez nase nejhorsi panelaky, akorat hrozne vysoky. Spousta malejch kramku a predevsim zradelen, kterejch tu je fakt dost, cinani asi doma vubec nevarej. Ted uz segra spi (jeste neni ani devet) a ja to asi taky brzo zabalim.
 

5.2.2006 - Kuala Lumpur

Na dnesek mame naplanovan prelet z Hongkongu do Kuala Lumpuru. Rano po snidani nas u hotelu nalozil autobus (v 9:20), ktery nas na letiste odvezl. Odbaveni tam maji zarizeno trosku zvlastne, kazda letecka spolecnost ma vyhrazeno nekolik desitek (alespon v pripade Cathay Pacific) prepazek, z nichz maji otevreno nekolik, v tomto pripade mela Cathay Pacific otevreno asi deset z nich, u vsech se odbavuji vsechny lety spolecnosti na cca 2 hodiny dopredu, coz ma za nasledek velmi dlouhou frontu. Nicmene jsme vse vyridili vcas a bez problemu a kratce po pul jedne jsme se odlepili od zeme. Let probehl bez problemu a pred patou odpoledni jsme pristalii v Kuala Lumpuru. Za zminku stoji snad jedine to , ze v letadle na jednom z videokanalu bezel discovery chanel, kde zrovna davali cestovatelsky dokument o Praze, docela nas pobavilo, kdyz se tam objevila Jeseniova ulice a pomerne obsahla reportaz o okenku se strudlem, okolo ktereho chodim temer denne na obed a z obeda. Jeste na letisti jsme si vymenili nejakou tu hotovost na ringidy a mirne obtezovani nahaneci do taxiku se vydali hledat KLIA Ekspres, coz je rychlovlak, kteery jezdi z letiste do centra mesta (cca 60km). Stoji 35RM na osobu a jede 28 minut. Existuji i levnejsi alternativy - jakysi autobus, ale tohle bylo rozhodne nejjednodussi. KLIA Ekspres konci ve stanici KL Central, kde sa da presednout na jine dopravni prostredky. Maji tady nekolik, na sobe nezavislych, typu metra. Kdyz clovek potrebuje prestoupit, tak z jednoho vystoupi a koupi si listek na druhy. My jsme se jednim z meter svezli jednu stanici do cinske ctvrti (za 1RM) a tam jsme se jali hledat hotel. A hned v bocni ulici se zadarilo. No zadarilo, to se v tomto pripade moc rici neda. Vybrali jsme pokoj za 50RM a jenom velmi zbezne jsme ho prohledli a vzdali se do mesta. Az po navratu jsme si zacali vsimat spousty spiny v celym pokoji, o zachode nemluve. Vlasy na polstari a vsechno upatlany byl zacatek, kdyz pak zacalo nahaneni toho svaba, co lezl po pokoji, tak byla Lenka uz mirne receno nervozni. Nakonec se vsak svaba podarilo usmrtit (ty svine jsou strasne rychly:) a pak uz jenom nejaka jesterka. Po te, co jsme vychlemtli flasku finlandie, byl uz pokoj vhodny k prespani. Lenka se s problemem hned potrebovala nekomu sverit a tak prosmskovala majland:)
 

6.2.2006 - Kuala Lumpur

Rano jsme vstali a velmi rychle se zbalili a odeslli z hotelu (Finlandie jiz nebyla:). M2li jsme v planu ubytovat se nekde, co je v lonely planet, Vyrazili jsme j jednomu takovamu mistu, avsak diky nepochopeni informavi v LP a diky tomu, ze jsme si nevsimli, ze jsou hotely oznaceny v mapce, jsme to misto asi tri hodiny hledali. Nakonec nasli a barak kterym se slo k "Ben Soo Homestay" vypadal jak z nejakeho hororu. Po chvili cekani se nam podarilo probudit nejakou pani (zrejme Benova matka) a ta nam ukazala pokoj. Oproti minulemu ubytovani luxus - at uz co se cistoty tyce, tak co se Benovi pohostinnosti tyce. Vrele doporucujeme (neleknete se toho baraku). Nechali jsme si tam bagli a vyrazili jsme k Petronas Twin Towers, coz jsou dva jeste nedavno nejvyssi mrakodrapy na svete (ted uz je zase nekdo trumfnul). Cestou jsme se odvazili si dat cinske jidlo v nejake vyvarovne a docela jsme si posmakli. Twin Towers jsou skutecne ohromne a navic nadherne. Udelali jsme spoustu fotek a v prilehlem nakupnim centru si dali nejake osvezujici piticko. A cestou k hotelu jsme se zastavili na kafi v jednom z nakupnich center. Takovy kafe jsem jeste nemel - cca. 0,7 litru:) Nakoupili jsme nejaky rajcatka, vodu a tak, ja jsem si koupil pytlicek tech susenejch krevet, ktery byly vyborny. Voda se da koupit 1,5 litru za 1 az 3RM, ovoce a zelenina je levna, alkohol drahej. V supermarketu stoji plechovka 0.33l piva 8RM, lahev absolutky vyjde na 120RM. My jsme z uspornych duvodu pro desinfekcni ucely poridili Vodku Krimskohu za 23RM. Ucel splni, ale chut je dost silena:) Kuala Lumpur je mistama moderni, bohate mesto, mistama chude usmudlane mesto a mistama se to vsechno micha dohromady. Ke tu strasne zmatena doprava, na cervenou si tu hraje malokdo, pro chodce tu neni moc prechodu a kdyz jsou, tak nefunguje tlacitko pro chodce a kdyz funguje, tak clovek stejne musi klickovat mezi autama, autobusama a motorkama. V internetovy kavarne (tentokrat za 4,5RM za hodinu) jsme stravili asi dve hodniny, napsali nekjake ty maily, icq a hlavne prepsali prvni cast denicku. Take jsme dospeli k dulezitemu poznani, a to, ze ne vzdy se u McDonalda najde zachod. Vecer, kdyz jsme uz byli na hotelu, tak se prihnal spravnej lijak, skutecne silnej, ale pomerne kratkej. Kuala lumpur urcite stoji ya to si prohlednout, ale 37 stupnu je az moc, snad bude na pobrezi lepe:)
 

7.2.2006 - Kuantan

Budk na osmou hodinu jsme se chvili snazili ignorovat. ale nakonec zvitezil (vcera jsme totiz psali do noci asi 324 pohledu (z toho 319 Lenka :)) Meli jsme na 10:00 koupene listky na autobus do Kuantanu, coz je na vychodnim pobrezi poloostrovni Malajsie. Zaplatili jsme Benovi a vydali se na autobusak, kde jsme pak cekali na nastupisti cislo 9, protoze jsme meli nastupiste c.9 napsane na listku. Po cca pul hodine cekani jsem si na druhem listku vsiml, ze tomu druhemu z nas to jede z nastupiste cislo 10. Dobra, tak uz vime, kde budeme sedet a ted zjistit to nastupiste:) Tajtrdlik u okynka nam rekl, at jsme v klidu, ze to proste za deset minut prijede. Po dvaceti minutach k nam prisel jinej tajtrdlik, kterej zrejme vycetl z nasich obliceju mirnou nervozitu a po shlednuti nasich listku nam sdelil, at jsme v klidu, ze to za chvili prijede. A skutecne za chvili se nas autobus priritil a zastavil nekde mezi nastupistem 2 a 4, proste na nastupiste se tu zrejme jiz nejakou dobu nehraje. Ale jakysi pokus tu drive asi byl, protoze cisla maji a v hale (no spis v chodbe) je obrovska informacni tabule, kde sviti caas, teplota, ale radky pro jednotlive spoje jsou vsechny prazdne:) Autobus to byl trosku starsi, dle zaslosti interieru bych tipoval tak 20 let, ale zato naprosto suprovej. Cela palubka byla v bezove kuzi a ostatni interier taky nebyl y lacinych materialu. Klomoska klimoskovala az prilis a mista pred sebou mel clovek neskutecne moc - rady sedadel byly asi tak po jednom metru. Melo to jedinou nevihodu a to, ze kdyz se chtel clovek v ostreji strizen7ch zatackach (a ze jich bylo) drzet drzacku na sedadle pred sebou, tak na nej nedosahl. Temer cela cesta vedla po dalnici, kterrra byla uplne prazdna a v dobrem stavu (nase dalnice by mohly zavidet). Bylo to cca 250Km a jeli jsme to pres 3,5 hodiny (v KL kolony). Jedna jizdenka stala 16RM. Dalo by se jet i levneji, ale za ty penize tohle pohodlicko urcite stalo. Ke konci cesty nam zacalo prset, chvilkama docela dost ale vetsinou jenom mirne. Po vystoupeni z autobusu jeste chvili mirne prselo, ale pak prestalo a za peklo slunicko (ono tedy vedro je v tehle koncinach i pri desti:) Sli jsme rovnouu k hotelu, ktery jsem vytipoval v lonely planet (byl nejbliz k autobusaku:) a tam jsme se take ubytovali, za 50RM velmi slusny pokoj. Sice trochu maly, ale s televizi (kde nic nedavvaji:) klimatizaci a varnou konvici a hlavne koupelnou a zachodem na zdejsi pomery velmi nadstandardni. (hehe zrovna segra vylezla z koupelny a rika, ze skoro netece voda:) Jsem to asi trosku prechvalil:) Hotel jsme si zaplatili rovnou na dve noci, i kdyz to bylo asi trochu unahleny, prece jenom jsme mohli pokracovat dal, konecne mimo mesto, zvlaste kdyz tady nejni prakticky nic k videni. Po ubytovani jsme se vypravili prozkoumat mesto. Zjistili jsme, ze tu budime jeste vice pozornosti, nez v KL, naprosto kazdej se za nama otaci (no mozna spis za Lenkou:) Dosli jsme k rece, kde je spousta zradlostanku, tam jsme objevili jeden s morskejma potvorama a bylo rozhodnuto. Vybrali jsme si tam takovy nejaky smazeny musle (2RM jedna miska), k tomu jsme si dali ryzi a kazdej plechovku limci, posleze jsme zjistili, ze ma barvu zeleny (jako toho likerku:) a chut buhvi ceho, ale hodne sladkeho:) No jidlo chutnalo fantasticky a dohropmady za vsechno jsme tam nechali 9RM. Jenom skoda, ze nam po jidle prebehl po stole ten svab, mohli jsme tam jit zitra znovu, ale takhle Lenka remca:) Pak jsme jeste nakoupili nejaky ty banany a v samosce nejaky pochutiny a sli jsme na pokoj. Po chvili lelkovani (Lenka) a psani denicku (ja:) jsme se sli jeste projit po okoli a pak jsme nakoupili v samosce 6 piv, dohromady za skoro 50RM (tretinek:( No a ted sedime na pokoji, ja mam svy pivka vypity a dopisuju denik...
 

8.2.2006 - Kuantan

Dneska jsme si poradne prspali, vstavali jsme v poledne. Pak jsme sli najit do mesta postu, coz se nam zdarne podarilo a koupili jsme milion znamek a odeslali pohledy. Doufame, ze nam prodali spravny znamky, protoze byly dost levny (0.5RM/ks) Snado jo, snad na poste vedi jakou znamku na pohledy. Potom jsme se jeste prosli po meste, uz nam zacina i jit prechazeni silnic:) Zastavili jsme se u stanku s jidlem a dali si kazdy talir nudli s kurecim na kari (dohromady 3RM:). Zasli jsme opet do internetove kavarny, kde jsme prepsali denik a tak.(2.50RM/hodinu) Pak jsme sli na hotel, kde jsme pokecali s reditelem, on nam zatelefonoval na autobusak, abysme vedeli, jestli se da jet z Kuantanu primo do Kuala Besut nebo jestli se musi jeste prestupovat. B je spravne. Odsud jedou busy primo jenom do Kuala Terengganu a nebo pak az do Kota Bharu. Vydali jsme se tedy na autobusak, kde jsme poridili listky do kuala Terengganu na zitra rano. Jeste jsem si tam dal smazenou ryzi s kurecim masem a susenyma rybickama (3RM) a oba jsme si dali "Bilou kavu", coz zde znamena kafe, sojove mleko a spoustu cukru:) Pak jsme se vratili na hotel a to je pro dnesek asi vsechno
 

9.2.2006 - Cesta do Kuala Besut

Na dnesek byl naplanovan prejezd do Kuala Besut, coz je takova mala dira, odkud se jezdi na ostrovy Perhentian. Listky jsme meli koupeny do Kuala Terengganu, coz je mesto na vychodnim pobrezi, od Kuantanu asi tak 220km, do Kuala Besut je to pak dalsich 110km, ale primy autobus tam zadny nejezdi. Jizdenka, opet se stejnym dopravcem (Mutiara) stala 12.80RM za osobu a cesta trvala skoro pet hodin, od 10:00, skoro do tri odpoledne. V autobuse byla ledarna, mel jsem na sobe svetr. Cestou jsme meli vice nez pulhodinovou prestavku u nejake zradelny a zachodu. My jsme jeste nemeli hlad, tak jsme si tam koupili jenom colu a prazeny fazole, to jako misto buraku:) Ridic nekrkal. Jo to jsem zapomnel u minule jizdy autobusem zminit, ridic totiz celou cestu asi v desetivterinovych intervalech krkal. A to fest. Ono je v techto koncinach zcela bezne vytvaret ruzne zvuky, jako krkani, popotahovani az...no to snad radsi ani nebudu psat. Segra si na to furt nejak nemuze zvyknout:) Dle lonely planet jsou v Kuala Terengganu dve autobusova nadrazi. A to skutecne jsou, prijeli jsme ovsem na to druhe, nez jsme dle LP prijet meli. Autobusy do Kuala Besut jeli zase z toho druheho, oproti informacim z LP. To se nas jeste snazil nejaky taxikar presvedcit, ze tam nejede nic, ze musime bud se zajizdkou s prestupem nebo taxikem. Nesezrali jsme mu to a posleze jsme zjistili, ze musime mistnim busem (uz zadna klimoska, uz zadny misto na nohy). Dosli jsme tedy na to druhe nadrazi, kde jsme zjistili, ze nam to jede v 16:00 a mame tedy jeste trictvrte hodiny cas. Ten jsme vyuzili k poobedvani smazenych nudli, mirne pikantnich, docela cesnekovych, proste mnamka za 2.50RM za porci. Jak se nam jiz ponekolikate potvrdilo, zdejsi lide jsou velmi pratelsti a napomocni. Pokud na vas nekdo spatri jenom naznak pochybnosti nebo nejistoty, okamzite se vam snazi byt napomocen, odvede vas na autobus, vysvetli co a jak, proste pohoda. A hlavne narozdil od napriklad arabskych zemi od vas nic neocekava. Ma proste radost z toho, ze vam muze pomoci. Diky pomoci jednoho takoveho jsme zjistili, ze, kdyz chceme jet mistnim autobusem, u ktereho zrovna neni ridic ani nikdo jiny od autobusove spolecnosti, ta proste sami otevreme ulozny prostor na bagli a nasedneme dovnitr. Za jizdy pak pobiha po autobuse zrizenec, ktery vybira penize. Tenhle autobus byl totalne natriskanej a budili jsme mezi mistnimi velkou pozornost. Ono vubec v Kuala Terengganu uz o holku bez satku clovek temer nezavadi a o belochy uz vubec ne. Takze i u nas v autobuse jelo asi 40 zahalenych holek a dvacet kluku (nebo tak nejak) Jeli jsme cca 110km a jeli jsme to 3 hodiny a 20 minut. Autobus ma totiz na strope a pak u kazde sedacky tlacitko, po jehoz stisknuti se ozve zvonek, na jehoz zaklade ridic dupne na brzdu a dotycny si vystoupi. V praxi to vypada tak, ye si jeden clovek necha zastavit pred krizovatkou, druhy za krizovatkou a dalsi o 50 metru dal. A to fakt neprehanim. Ke konci cesty se s nama dal zrizenec do reci, jako kam jedeme a tak. Kdyz se dozvedel, ze na Perhentiany, tak nevahal autobusaka nasmerovat v Kuala Besutu mimo jeho normalni trasu, aby nas mohl vystoupit primo pred cestovku, kde nas predal jinemu cloveku, ktery nam rovnou prodal listky na lod, ten nas pak zas rovnou predal recepcni hotelu a ukazal nam, kde se mame najist. Vseho jsme beze zbytku vyuzili, hotel slusnej, sice za 60RM, ale tady by clovek stejne nemel moc na vyber. Jidlo taky dobry a za 3RM slusna porce smazenych nudli s krevetou. Proste pohoda. Jediny, co nam trochu dela starost je pocasi, prece jenom aby furt lilo a my byli na plazi...nic moc. Ale snad zitra bude lepsi, nez dnes, kdy bylo skutecne hnusne celej den.
 

10.2.2006 - Ostrov Perhentian

Pote, co jsme vcera ulehli, venku se rozpoutala neuveritelna prutrz mracen. Randal to byl poradny. Nicmene to alepon me nebranilo v tvrdem spanku. Po probuzeni, lehce po osme hodine, no mozna v pul devate, jsme pobalili veci a vyrazili vstric dalsim dobrodruzstvim. Meli jsme zaplacenou lod na perhentiany. Rychlou lod za 30RM (jedna cesta, jeden clovek). Ta mela jet v pul desate, respektive v pul desate jsme se meli hlasit v kancelari "prepravni spolecnosti". Cestou tam, nas clovek, u ktereho jsme vcera kupovali listky nasmeroval k molu. A Lehce po desate prisel s tim, ze more je moc rozboureny a tak cesta rychlou lodi nepripada v uvahu. A odvedl nas a dalsich nekolik cekajicich turistu k lodi pomale. No, rekneme si ti na rovinu, to nebyla lod, to byla barka. Presne tohle si clovek (nebo alespon ja:) pod terminem barka predstavi.Nicmene byl naprosto ferovej a vratil vsem dotcenym rozdil v cene mezi rychlo a pomalou lodi (tj. 10RM). To jsme jeste furt netusili, co nas ceka. Voda okolo barky byla totiz klidna, jenze to jsme byli v usti nejake reky, od more oddelene mohutnymi vlnolami. Do barky nas nasedlo cca 20, mozna vic a asi tuna nakladu. Ryze, vajicka, zelenina a tak. My sami jsme meli pod nohama asi 100 litru nafty. Proste zasobovani. Po te, co jsme vyjeli a dostali se na uroven vlnolamu, velmi rychle jsem zmenil svuj lezerni posez na kraji lavicky v posez velmi pevny, pricemz drzet obema rukama jsem se neprestal az do konce cesty. To co nastalo se da totiz asi jen tezko popsat. Zkusim to nekolika fakty. Pani pred nama distala zachvat place a jeji spolucestovatelka ji drzela hlavu v naruci a utesovala ji. Nekolik malajskych deti, jedoucich na lodi, zvracelo. Minimalne jedna evropanka zvracel take. (Ten pan co bezel na ten zachod - no, zachod - proste na zad, take mozna nebyl curat.) Ty vlny proste byly vetsi, nez cela barka (pro znale - portugalsko hadr:) A hazelo to s ni takovym zpusobem, ze maloktera poutova atrakce by mohla konkurovat. Fotak jsem mel celou dobu na krku a neudelal jsem jedinou fotku, presto, ze jsem chtel. Proste jsem se musel drzet. Nastesti, alespon u me, prevazil po pocatecnim soku adrenalin pred strachem a tak se mi cesta strasne libila. Ono ostatne to nejhorsi bylo na zacatku a a na volnem mori jiz byly vlny o chlup mensi. (I kdyz obcas nejaka slusna prisla temer po celou cestu.) Kdyby mi nekdo dopredu rekl, co nas ceka, zplatil bych mu klidne dvojnasobek. Super jizda:) Presto, ze bylo furt zatazeno a jenom obcas vykouklo slunicko, Perhentiany nas okouzlili na prvni pohled. Vzdycky jsem si myslel, ze kdyz je obloha modra, je modra i voda a kdyz je zatazeno, je i voda takova sediva. Byl jsem vyveden z omylu. I pres zatazenou oblohu je tady more naprosto azurovy. Navic zdejsi plaze jsou fakt uchvatny. Presto, ze jsme se chteli nechat vylozit na tom mensim z Perhentianu, nakonec jsme se rozhodli pro ten vetsi (buhvi proc, proste se nam to zdalo najednou jako dobry napad). A neprohloupili jsme (snad). Tyhle ostrovy jsou proste raj na zemi. Ubytovali jsme se asi v tech nejdrazsich chatkach, co tu jsou - standard cena 190RM/chatka/noc, ale dostali jsme slevu 30%, takze za 133 uz to znelo lip:) I Kdyz se tu dalo sehnat ubytovani i za cca 50RM, ale bez elektriky, sprchy, klimosky a tak. Fakt superluxus. Jidlo je tu taky celkem levny, i kdyz nekolikrat drazsi, nez na pevnine. Ale za stokorunu se tu clovek slusne naobedva. Vecer jsme zasli na jidlo k cinanovi, kterej je dost drahej, ale za ty prachy to asi stalo. Dali jsme si porci hoveziho na pepri a porci tygrich krevet (Supr bylo, ze jsem nevedel, jak se rekne anglicky kreveta, ale vedel jsem, jak se to rekne malajsky, takze jsme se nakonec domluvili:) No najedli jsme se bajecne. Navic tu ma na mistni pomery levne pivo. Teda jako myslim na malajsky pomery. Na ostrove jsme zatim nikde jinde alkohol prodavat nevideli. Plechovka za 8RM, Carlesberger a nebo Chang (thajsky pivo). To je skoro za stejny ceny jako v samosce. Mame odsud za dnesek jeste mnoho dalsich zazitku, ale ja si je necham na zitrek, dneska uz me nejak nebavi psat...
 

11.2.2006 - Ostrov Perhentian

Z chatky mame nadherny vyhled na more. Presto, ze vcera bylo vicemene zatazeno, nasel se cas i na koupani. A cestou na lodi jsem si pripekl jednu ruku a jednu nohu (zbytek byl pod strechou). Je tu fakt nadherne, jen to pocasi, kdyby se chtelo trochu umoudrit. Lenku vcera trochu vyvedlo z miry par svabu, co bylo v chatce, me uz ty potvory nechavaj ledove klidnym:). Celou noc vydatne prselo, bohuzel rano nebylo pocasi o moc lepsi, nez vcera. Bylo dokonce horsi. Obloha zatazena fest a i cetnost a sila destu byla vetsi. Takze jsme cely den bud hrali karty, ktere jsme koupili v mistnim shopu za 5RM (mimo ty jsem si tam koupil krasnou barevnou kosili za 35Rm, usmlouvano z 55RM, i kdyz na pevnine by urcite stala 15:) Ale super na ni je to, ze je dost velka:) nebo jsme jedli. Rozpoutali jsme tu takovy zraci orgie. Nejprve jsme si zasli na snidani, skladajici se z parku, vajicka, piti a kafe. Ja jsem si dal jeste nejake ovoce. Pote jsme zavitali do nejluxusnejsi restaurace v teto casti ostrova, kde jsme utratili majland (i kdyz na ceske pomery to tak hrozne nebylo) Ono totiz zacalo prset, takze po polivce a hlavnim jidle nasledoval desert, kaficko a nekolik vytecnych cerstvych ananasovych dzusu. Nechali jsme tam 80RM, ale na to, ze to byla prvotridni restaurace to nebylo zas tak hrozny. Vecer jsme pak zasli do restaurace, ktera patri k nasim chatkam a tam si Lenka dala trapny bolonsky spagety, zatimco ja jsem si dal sepii smazenou na chili. Samozrejme nasledovalo kafe (uz jsme je naucili nedavat do neho zadny cukr:) a nejake dzusiky (Ja ochutnal mangovy). No proste strasne tu zereme:) Krom hrani karet jsme pak jeste pozorovali mistni faunu. Nejprve nas prekvapily opice, ktere si klido prohopsali z dzungle a pak takovy hodne divny zviratka. Vypada to jako neco mezi opici a veverkou. Hlavu to ma jak veverka, srst jako opice a je to velky asi jako kocka. Splha to po strome a kdyz se to rozhodne premistit na jiny strom, tak se to odrazi, roztahne to ruce, cimz to napne svesenou kuzi mezi rukama a telem a preleti to ze stromu na strom. Fakt nekecam, videl jsem to za strizliva. A je to schopny preletet desitky metru, pricemy to za letu vypada jako obrovskej netopyr. Netopyru je tu taky dost. Mozna vic, nez svabu, kterych jsem dnes opet nekolik zdarne povrazdil:) Jeste jsem zapomnel poznamenat, ze vodu nyni kupujeme u cinana (krom piva), ma ji totiz za 3RM, coz je o dva min, nez u nas v restauraci. Ted popijim opet pivko znacky Chang (vyborna thajska znacka:) a posloucham na verande hukot more..
 

12.2.2006 - Ostrov Perhentian

Tak dnes trochu zmena, jelikoz JohnGin je na plech..., ale k tomu az pozdeji. Probudili jsme se opet do destiveho rana a v zachvatu deprese jsme se vrhli na restauraci, kde jsme se rozhodli prezrat k smrti. Uz, uz by se nam to podarilo, ale kolem poledne se ukazalo slunicko a tak jsme se vydali na plaz. Je pravda, ze nez jsme se stihli prevleknout so plavek zase lilo, ale ani to nas neodradilo od nechutneho valeni se. Tak se nam nad hlavou stridal destik a vzdy jen na par sekund slunko. I pres vsechny ty mraky jsme byli jak racci a pokozka trochu palila. Bohuzel ne jen ta pokozka, ono totiz doslo i na straveni mistnich pochutin a nemusim nikomu vypravet, co dovedou chili papricky po straveni nasledneho dne. No, ale kdyz jsme se dali nalezite dohromady po proflakanem dni, to bylo cca 17hod, byl cas opet hodit neco do zaludku. Je pravda, ze v ocich mistnich pinglu uz jsme byli malicko pro smich, jelikoz JohnGin dvakrat posnidal, jednou posvacil (v rozmezi triceti minut) a pak nasledne vypil asi 8 litru nejakeho dzusu. Ale i tak byli ochotni prinest pet veceri pro dva lidi... Pak jsme totalne znudeni a utahani slunickem usedli na terasu a hrali karty. Pak prisel ten skvely napad...dame si pivo, ale bohuzel jsme koupili piva malo a tak se slo pro dalsi. Pri te prilezitosti potkal JohnGin tricet namorniku, kteri se az ted dostali na pevninu a nalezite zapijeli, i kdyz trochu ve skluzu novy cinsky rok. A tak, jelikoz byli velmi pratelsti, jsme se pridali. JohnGin se jim moc libil pro svou velkou spotrebu piva a pro sve velke bricho, na ktere si muselo i par namorniku sahnout a ja jim padla do sikmeho oka asi jen tak. Vysledkem je, ze jsme oba uplne na kasi a vubec nic jsme neplatili. Take jsem zjistila, ze kdyz se snazite nekoho mistniho pozvat na pifko a jemu se to zrovna moc nehodi, je mu to strasne trapne a nekolikrat se vam omlouva. Ten chlapek v oranzovem triku, co nam vsechno prekladal...jelikoz namornici nezbleptli ani slovo anglicky...po odmitnuti zaplaceni jeho utraty a omlouval se asi patnactkrat. Jinak bych to pro dnesni den ukoncila, jelikoz zitra vyrazime jiz v osm na pevninu a ja mam toho dost a bude potecha abych si trochu zdrimla, jelikoz nas ceka zase ta "matejska" na lodi a ja bych nerada krmila rybky.
 

13.2.2006 - Stale jeste Perhentian

Uvizli jsme na ostrove, jsou z nas Robinsoni. Po vcerejsi megakalbe jsme na budik chvili... No proste nechtelo se nam vstavat. Dvacet minut pred planovanym odjezdem lodicky na pevninu jsme se vystrachali z postele a jali se balit bagly. Se stale se zvysujicim tempem jsme nakonec tri minuty pred osmou oposteli chatku s batohy na zadech. Zbytecne. Pani z recepce nam vybehla naproti, aby nam sdelila tu stastnou novinu, ze lode nejedou, protoze jsou vlny. Ze pry mozna odpoledne nebo mozna zitra. Sli jsme spat. Pred polednem jsme vstali a sli se naobedvat. Na obede jsme se dozvedeli, ze odpoledne urcite ne, mozna pry zitra, mozna pozitri. Brzy pote se spustil lijak mnohem neskutecnejsi, nez vsechny predtim. Trista metru vzdaleny ostrov (dost vysoky) pres destove kapky nebyl videt. Prestala fungovat elektrina a dosel nam hajzlpapir. Dest trva mnoho hodin. Hrajem karty nebo zerem. Jak nas postupne oslovuji mistni, zjistujeme, ze jsme se vcera se spoustou seznamili. Posleze radeji zdravime kazdeho, koho potkame. Je tu pomerne nuda. Lenka uz asi hodinu pari nejakou gamesu na telefonu. Jiz jde elektrina a pry existuje urcita nadeje, ze zitra lod pojede. Nezni to moc duveryhodne. Vecereli jsme dneska v hospe, v ktere jsme byli poprve a dozvedeli jsme se tam, ze nam na recepci nekecaj (aby z nas tahali dalsi penize), protoze tady omlouvaji nedostatek zasob prave vlnama. Takze maji trochu ridsi jidelnicek. Opice jsme dneska nevideli, litaci potvory jsou tu skoro furt. Dam si jeste jednoho Changa a jdu spat. Zitra v osm musime opet zkusit lod.
 

14.2.2006 - Cesta, Kota Bharu

Počasí v noci vypadalo furt šíleně. Ráno, v půl osmé vypadalo furt špatně, zataženo, občas slejvák. Šel jsem tedy na recepci zjistit situaci, ovšem moc jsem v dobré zprávy nedoufal. Kupodivu mi bylo sděleno, že loď v osm přijede, moc jsem jim to nevěřil a tak jsem se znovu ujišťoval. Odpověď byla stále kladná avšak smích recepčních i všeho přihlížejícího personálu ve mě vyvolával rozpoluplné pocity. tyto pocity se rázem rozplynly, když jsme přišli na recepci pár minut před osmou, s batohy na zádech a zjistili jsme, že odjíždí celý ostrov. Fakt jim tam chudákům nezůstal nikdo. Takže smích byl způsoben zřejmě tím, že jsme nebyli zdaleka první, kde se o stavu lodní dopravy informoval:). Záhy se dostavila loď, tentokrát ta rychlá, což v praxi znamenalo laminátový člun pro cca 15 - 20 lidí včetně bagáže, s dvěma silnýma motorama. A skutečně, po vyplutí bylo jasné, že je skutečně rychlá. Svištěla to kluzem velmi slušně. Měl jsem trochu obavy, jaké budou vlny u pobřeží (protože u ostrovů nebyly nikdy velké vlny), ale nakonec se ukázalo, že nejsou žádné ani v přístavu, takže jsme se zdárně vylodili. Nicméně mokrý jsme byli durch, poněvadž se cestou strhnul deštík. Pak jsme si vzali za 32RM taxík do Kota Bharu, což je asi 50Km. Taxikář byl v poho, na jedno oko šilhal a druhé neměl vůbec. Nicméně silniční provoz zvládal jako bystrozraký. Odvezl nás ke kanceláři Transnational, což je místní největší z těch lepších autobusových společností. Místa na nohy méně, než Mutiara, ale více než Karosa:) Koupili jsme si lístky do Penangu (Georgetown) na desátou večerní za 26RM. A pak jsme měli asi deset hodin času na prohlídku města. V podstatě jsme ji omezili na prohlídku trhu (úchvatná záležitost), návštěvu McDonalda a Internetové kavárny. A pak čekání na autobusáku. Před desátou jsme nastoupili do autobusu a vydali se na cestu. Lednička v buse byla opět slušná, takže ve svetru se člověk klepal zimou a o spánku si mohl nechat jenom zdát...
 

15.2.2006 - Cesta do Indonesie

Cesta autobusem měla trvat do 7:00, ale dorazili jsme již v 5. Po chvilce váhání jsme si vzali taxika k cestovkám, prodávajícím lístky na trajekt do indonesie a tam jsme čekali na jejich otevření. Koupili jsme si lístky na 8:30, což znamená checkin v 8:30, odjezd v deset. Totálně unaveni jsme usedli na trajekt (malej, ale rychlej) a nechali se odvézt do Belawanu (5 hodin), odtud jede do Medanu autobus (45 minut). Měl být v ceně lodního lístku, ale chtěli ho po všech ještě zaplatit (10000Rp). Autobus, ve značně rozpadajícím se stavu nás vyložil u motorikši (jednomu z busáků jsme řekli do jakého hotelu jedem a on nás rikšistovi předal), Trochu problém byl v tom, že oni si myslí, že mají rikši dimenzované na dva lidi, ale vedle mě se lenka fakt nevešla, takže po počátečních útrapách rikšista zastavil (zřejmě se bál, že dřevěná rikša nevydrží jízdu tímhle stylem) a rozebral střechu, aby se dozadu vešli bágly a Lenka si mohla sednout na zem:) Jestli jsem jakkoliv pomlouval dopravu v Malajsii, tak to byl omyl. V malajsii jsou řidiči v podstatě spořádaní a dodržují dopravní předpisy:) To tady už červená na semaforu neznamená vůbec nic a když jsme jednou viděli stát auta poslušně na červenou, ukázalo se nakonec, že v křižovatce stojí policajt. Ubytovali jsme se v Hotelu Sri Deli, který zmiňuje LP mezi těmi nejlepšími za 60000Rp za noc. Ve skutečnosti stál 135000Rp a že bysme se váleli v přepychu a čistotě se moc říct nedá. Večer jsme se trochu prošli za neustálého zájmu místních, mnohem většího, než v Malajsii. A i trochu otravného. A dali jsme si fantastickou, avšak drahou večeři ve slušné restauraci. Pak jsme si koupili v sámošce pivko a chystáme se k spánku. Prodávají tu pivo Bintang za 11000Rp za pintu, což je oproti Malajsii cenový skok k lepšímu:)
 

16.2.2006 - Bukit Lawang

Ráno vstanem, zabalíme si věci a vydáváme se nejprve do prádelny, abychom si nechali vyprat nějaké oblečení. Tady člověk totiž propotí tričko za pět minut, takže i při maximálním šetření prádlem všechno brzy dojde. Prádelny jsou však tady i v Malajsii na každém rohu, takže to není problém. V prádelně necháváme půlku svých batohů a protože to chceme do druhého dne, bude to stát dvojnásobek, tj. cca 140000Rp. Potom jdeme do McDonalda na snídani. Sedíme venku, takže nás brzy začne otravovat taxikář. Po snídani potřebujeme hodit na autobusák, který je podle průvodce vzdálen od centra 10km a jízda taxikem by neměla být dražsí, než 10000Rp. Taxikář však chce 50000Rp a tvrdí, že to není 10km, ale 18. Máme zde stále pocit, že se nás všichni snaží strašně natáhnout. Nakonec to s taxikářem usmlouváme na 30000Rp, ale dalo to práce:) Jak postupně později zjištujeme, náš pocit asi není úplně správný. Na vině je především průvodce, v kterém jsou informace o cenách zřejmě dost zastaralé. Všechno ve skutečnosti stojí 2x až 3x tolik. Taxikář nás odvezl k zastávce autobusů, kde nám domluvil minibus za 10000Rp. Cestou nám dával rady ohledně indonésie a říkal, že se máme ubytovat v ...teď si nemůžu vzpomenout na jméno...prostě doporučil nám konkrétní losmen v Bukit Lawang. Nasedli jsme do mikrobusu (takovej ten malej, jak s nima jezdí vietnamci u nás). Batohy šli na střechu, protože místo kufru byla čtvrtá řada sedaček. Když jsme odjížděli a bylo nás tam třináct, říkali jsme si, že jsme celkem narvaný. Omyl. Cestou další lidi přistupovali, občas někdo vystoupil. Nakonec nás jelo 19 a to nepočítám děti, protože těch jela většina na střeše:). No narvaný jsme tam byli pořádně. Navíc kus za Medanem se silnice změnila v poctivej tankodrom, takže se často muselo jet krokem. Asfalt byl jenom místama. Tuto dle průvodce 96km dlouhou trasu jsme zvládli za něco málo přes tři hodiny. Ocitli jsme se na totálním konci světa, uprostřed džungle v malé vesnici, respektive kousek za ní a vydali jsme se přes řeku s místním průvodcem, který přistoupil do minibusu chvilku před koncem cesty (na výzvu řidiče:) k losemenu Sabayah (nebo možná Sawayah), který námdoporučil taxikář. Nicméně po pár metrech na provazovém mostě (širokém na dvě fošny) jsem dospěl k názoru, že tudy cesta nevede a radši půjdem do jiného ubytování, než abych zkoušel přejít tuhle šílenost. O kus dál byl naštěstí jinej provazovej most, o dost bytelnější konstrukce. Ten jsme překonali celkem v pohodě a ocitli jsme se v komplexu bungalovů s názvem "Eco Lodge", kde jsme se ubytovali v chatce s ohromnou koupelnou (a sprchou) za 125000rp. Dalo se tu bydlet i za 80000rp, ale tohle bylo o dost hezčí. Po sprše jsme zašli do restaurace, kde kde čekal náš průvodce a jali jsme se s nim domlouvat krátký trek (3 hodiny) džunglí. V průvodci uváděná cena 10USD již neplatila, on měl v ceníku 15EUR, přičemž chtěl zaplatit za 3, že menší skupinky nebere. Nakonec jsme se s nim dohodli, že půjdeme až druhý den a on zkusí sehnat někoho dalšího. Pak jsme si dali v restauraci lehký pozdní oběd a rovnou si dohodli večeři. Měli totiž v jídelníčku několik jídel pro dva, které bylo potřeba ohlásit 3 hodiny předem. Asi museli nejdřív kuchnout jedno z těch kuřat, co jim tam běhali. Šli jsme si sednout na verandu, tam jsme chvíli hráli karty a pak přišel slušnej slejvák. Pršelo poměrně vytrvale, takže když jsme se chtěli vydat na večeři, museli jsme čekat, až se déšť alespoň trochu zklidní a pak jsme vyrazili. Večeře to byla velkolepá, nakonec jsme jí zakončili několika pivy a odcházeli jsme až po zavíračce, stále ještě za deště. A za tmy. Cestou jsem hodil, asi na nějakém listě, slušný záda. No řacha to byla pořádná. Vzhledem k tomu, že všechy ostatní kraťasy mám v prádelně, budu muset cestovat do Medanu mírně zasratý. Roztáhli jsme kolem postele moskytiéru a za zvuku různých zviřátek a deště jsme vytuhli.
 

17.2.2006 - Bukit Lawang

S Ivanem jsme byli dohodnuti na osmou hodinu. Když jsme šli na snídani v půl osmé, tak byl již připraven. Po lehké snídani jsme tedy vyrazili do džungle. Ivan ještě před cestou říkal něco o tom, že to bude náročné po tom včerejším slejváku. Náročné to ze začátku bylo, nicméně nikoliv kvůli slejváku, jako spíš kvůli tomu krpálu. Ivan, když mě viděl lapat po dechu, hnedka uklidňoval, že do kopce to bude jenom 15 minut a pak už jenom po rovině. S těma patnácti minutama měl pravdu, ale krpálů pak ještě několik bylo. Každopádně se Ivan vyznal v místní flóře a fauně a všechno nám důkladně popisoval. Chvilku po začátku cesty si začal dělat alibi, jako že se může stát, že orangutany vůbec nepotkáme. V džungli bylo děsný vlhko a vedro, všechno dost klouzalo. Pak jsme potkali nějakýho Ivanova kamaráda, který prý ráno orangutany potkal. Ivan vtipkoval něco v tom smyslu, že ten jeho kamarád je sám jako orangutan a snim že nejakého určitě najdem. Po chvíli cesty jsme narazili na první opici. No narazili, byla dost daleko, prý to byl gibon a v dálce skákal v korunách stromů vskutku obstojně. Po další chvíli jsme narazili na další opice. Ty byly zvědavý jak opice, a tak si nás přišli prohlédnout zblízka. Dle Ivana se nazývají "Thomasovy", ale možná si to jenom špatně pamatuji. Poznají se podle toho, že mají na hlavě tzv. punk. O něco později začal Ivan skepticky vyzvídat, jestli, pokud orangutana v zaplacené tříhodinové procházce nepotkáme, si zaplatíme další tři hodiny. Což jsme rezolutně odmítli, protože na to nemáme čas ani peníze. Nebo teda nechceme objetovat další čas a peníze. Nějaký ty opice jsme viděli a i bez orangutanů to byl skvělý výlet. Když jsme šplhali do dalšího kopce (já asi třicet metrů za ostatními), ostatní narazili na orangutany. Já, s vyěptím všech sil, jsem šlápnul do podrážek a v mžiku jsem byl na místě. Byla to orangutanice s mládětem. Vzhledem k tomu, že jsou místní orangutani zvyklí, že je průvodci krměj banánama, tak bylo dost času udělat spoustu fotek. Nakonec jsme potkali ještě jednoho orangutana. S ním jsme se také fotili. Pak jsme potkali ještě želvu. Jednou jsem si zvrknul kotník. A jednou jsem hodil luxusní mrchu. Ivanovi v obouch případech strnul úsměv. Zřejmě si představil, jak mě nese do civilizace:) Lenku pila pijavice a dohromady jsme udělali asi sto fotek opiček. Super vejlet. Měli jsme v plánu po návratu vyrazit do Medanu, tam vyzvednout věci v prádelně a pokračovat k jezeru Toba. Do Medanu jsme jeli místím busem. Jel déle než minibus, ale bylo v něm k hnutí. Jízdenka stála 8000Rp. Odpoledne jsme dorazili do Medanu, kde jsme u McDonalda rozhodli, že do Parapatu pojedeme až ráno. Lence bylo nějak divně a stejně už bylo dost pozdě. Pak se na nás nalepil nějaký strejda s bečákem, který nás odvezl do hotelu (90000 Rp/noc) a pak jsme se ho nemohli zbavit. Jsem zapomněl říct, že z autobusáku do centra jsme si vzali taxíka a i přes jasné upozorňování v rámci smlouvání ceny, že jsme včera jeli tu samou trasu za 30000 Rp, se nám nepodařilo dostat se pod 40000. Včerejšího taxikáře jsme totiž na základě chybných informací z průvodce asi lehce natáhli my:) U tohoto se mi podařilo sledovat tachometr a vzdálenost byla 17km, nikoliv 10, jak uvádí průvodce. O změně cenový relace jsem již psal. Prostě se nás asi všichni nesnaží okrást tak moc, jak se nám ze začátku zdálo. Lence se večer ještě více přitížilo, takže jsem nakonec usínal za zvuku opakovaného (mnohokrát) zvracení.
 

18.2.2006 - Medan

Nejen usínal. Krom stále se opakujícího zvracení se přidalo i periodické sraní, takže se ani mě nespalo moc dobře. Poté, co jsme se ráno zbalili a ušli pět kroků z pokoje, tak jsme vzhledem k Lenčině malátnosti přehodnotlili situaci a vrátili se do pokoje. Zaplatil jsem další noc a vydal se sehnat teploměr a něco dietního k jídlu. Teploměr byl v poho, přestože paní magistra neuměla ani slovo anglicky, velmi rychle jsme se domluvili, co chci. Akorát cenu mi pak musela napsat na papírek. Horší je sehnat něco dietního k jídlu. Na pečivo si tu moc nehrajou (oni totiž snídají, obědvají i večeří smaženou rýži nebo smažené nudle:) Nakonec se mi podařilo sehnat alespoň kulatý sušenky, takový ty obyč, beznáplně. Během dne se přitížilo i mě. Měl jsem pocit na zvracení, ale u pocitu naštěstí zůstalo. Zato průjem to byl pěknej:) No nakonec jsme z toho měli doslova prosranej den. Večer dávali druhý díl Titanicu, tak jsme koukali na bednu (včera dávali první), ono narazit zde na film v angličtině je klika. Tady koukaj hlavně na telenovely z Hongkongské produkce (fakt šílenost) nebo na zprávy, které jsou na náš vkus dost drsný. Úplně všechny reportáže jsou černá kronika. Navíc tady (narozdíl od evropy) nemají stanoveno, jak drsné záběry mohou v televizi vysílat, takže vysílají to nejdrsnější, co mají. Záběry umírajících lidí ve zprávách tu jsou zcela běžné. Když pak dávají pořad, který se skládá z náhodou natočených nehod, tak už se člověk ani moc nediví. No nic, jdeme spát, snad nám zítra bude líp...
 

19.2.2006 - Jezero Toba

Po probuzení to vypadá, že je nám lépe a tak se rozhodujem, že k jezeru Toba přece jenom vyrazíme, i když jenom na jeden den. Hned před hotelem se dohadujeme s taxikářem. Nejdřív nás chce vzít za 400000Rp až do Parapatu, když mu vysvětlíme, že chceme jenom na autobusák do Parapatu (dle průvodce 6.5km) a cestou, že se potřebujeme stavit ve směnárně, tak kejvne, že za 40000rp. To nám přijde, po předchozí zkušenosti, jako jenom mírně nadsazená cena a tak ani nezkoušíme smlouvat. Po výměně peněz, za nekřesťanskej kurz, taxikář dostal od směnárníka bakšiš, nás vysadí hned za rohem u nějaký cestovky, která vozí minibusem turisty za 80000Rp/osobu do Parapatu. Když vidíme tu cenu, tak řikáme, že ani náhodou a že jsme chtěli na autobusák na veřejnej bus. Taxikář znechuceně kejvne hlavou, znovu k němu nastupujem a ten prevít nás zase veze jenom za dva rohy , kde stojí sice veřejný, ale minibus. Jede za chvíli, za 40000Rp na osobu. Už nemáme sílu taxikáři dál vzdorovat a tak nakonec jedem timhle. Je to nějaká prodloužená verze, takže je tu pět řad sedaček. Vypadá to, že tu nebude tak narváno, jako v tom minulym. A je fakt, že v naší řadě sedíme čtyři vedle sebe jenom asi půl hodiny. Všude samej bakšiš. Minibus, za to, že může projet autobusákem (mimochodem tim, na který jsme chtěli jet taxikem), musí dát třem lidem bakšis. Přičemž stejně žádnýho cestujícího nesežene. Tady dává fakt bakšiš každej každýmu furt a pořád. Kdyby tu bakšiš přestal existovat, asi by se zhroutila místní ekonomika. Chvilkama to vypadá, že si dva lidi vyměňujou bakšiš mezi sebou. Prostě místo slova dík tu mají bankovku (nebo místo slova prosím?). Každopádně nakonec dorážíme do Parapatu a jdeme hledat trajekt na ostrov. Podle průvodce se zde vůbec nedá orientovat, protože mapka není a slovní popis je jako obvykle dost zmatený a nesrozumitelný. Cestou si u stánku hrajeme s opičkou a pak přicházíme kamsi, kde to vypadá jako přístav. Několik parchantů nám nabízí loď na ostrov za 200000rp, v průvodci je psáno, že má stát 1500rp. Vzhledem k cenovým nesrovnalostem v průvodci tipujem správnou cenu na maximálně 10000rp, dvacetinásobek se nám zdá dost. Jdeme se najíst do hospy. Dáváme si smažené nudle se vším možným. Extrémě mastný. Do teď jsme nejedli, tak uvidíme, co to s náma udělá. Bublá to v nás, ale snad to půjde:) Číšník, doposud mluvící slušně anglicky na otázku, odkud jezdí veřejný trajekt na ostrov, odpovídá, že neví. Pak se vydáme nějakým směrem, po chvíli si však nejsme jisti a tak se radši vracíme. Nějaký dobrý člověk nám opět nabízí loď za 200000rp. Na mou otázku, že nechceme rychlej člun, že chceme veřejnej trajek a odkud že jezdí odpovídá "Ano, rychlá loď, pojďte se mnou, fakt levná, jenom 200000rp". Naštěstí vedle stojí nějaký rozumný domorodec, kterej chápe co chceme a poradí nám, že trajekt jezdí z místa, kam jsme původně směřovali, něco přes 1 km vzdálenym, od místního trhu. A ať si stopnem minibus. Stopli jsme tedy minibus, který nás tam odvezl, dali jsme mu dohromadi 5000rp. U přístaviště nás odchytl nějaký naháněč (zaměstnanec losmenu na ostrově), nabídl nám ubytování za 20000-50000Rp (po počátečním nedorozumnění, kdy jsem mu rozuměl 200000-500000Rp). Dal si s náma džus a pak jsme trajektem dojeli přímo k ubytovacímu zařízení (staví na požádání), cena 7000Rp za oba. Chudáci, co se nechají napálit a jedou za 200000Rp. Ale je fakt, že to chvíli vypadalo, že jinak se tam dostat nelze. Nakonec jsme se ubytovali za 50000rp, v chatce s evropským záchodem, teplou sprchou a verandou přímo proti jezeru (10m). Nádhera. Nakonec jsme se seznámili s recepčními, což byly tři sestry toho, co nás sem dotáhl. Večer jsme pak kecali, hráli kulečník a nechali si zařídit lístek na zítra do Padangu (škoda že tu nemůžeme zůstat déle). Na ráno máme objednanou na půjčení motorku. Asi budu muset změnit bydliště, ptaly se po mně prý ty tři recepční (docela pěkný holky). Tady jsou holt tlusťoši momentálně v kurzu:)
 

20.2.2006 - Jezero Toba

Do včerejška jsem zapomněl napsat, že, když jsme přijeli do Parapatu, tak cestou k přístavu byla u jednoho stánku přivázaná opička, tak jsme si s ní hráli, ona lezla Lence po ruce a pak jsme jí koupili nějaký ovoce. Teda koupili jsme ho sobě, ale jeden kousek jsme jí dali (když to teď přepisuju, tak jsem si všim, že jsem se o tom v předchozím dnu zmiňoval, ale na nátlak Lenky, že prý jsem to tam zapomněl napsat jsem to napsal znovu:). Ovoce to bylo takový kulatý a když se to otevřelo, tak tam byly takový sladký kousky, tvarově jako stroužky česneku. Ráno když jsme vstali, tak už jsme měli připravenou motorku. Nasnídali jsme se a vyrazili jsme. Motorka měla takový zvláštní ovládání. Měla čtyři kvalty, který člověk řadí manuálně, ale přitom měla automatickou spojku. Byla to nějaká 125 honda. Nedostali jsme ani helmy, ani papíry, ale zato plnou nádrž benzínu. Mělo to blinkry, ale ty jsem po vzoru místních nepoužíval. Mělo to klakson a ten jsem po vzoru místních používal furt. Většinou jedeme vlevo a docela jsem si na to zvykl. Cestou přejíždíme několik provizorních dřevěných mostů v dost hroznym stavu. Docela mě to bavilo, ale do města jako je třeba Medan bych si jako řidič zatim asi netroufl. Odpoledne pak nasedneme na loď. Prostě stojíme u mola a loď, která objíždí ostrov (teda jenom jeho část) na znamení přirazí a my naskočíme. V přístavu na nás čeká člověk z cestovky, přes kterou se zařizovali lístky a ten nás odvede (odveze minibusem) k místu, kam po chvíli čekání dorazí autobus. Autobus má v každé řadě vždy dvě sedadla, uličku, jedno sedadlo. Takže jsou sedačky náležitě široké. Mají podpěrku pod nohy a jsou skutečně pohodlný. Horší je, že cestou jedeme asi tak dvě hodiny po cestě necestě. Prostě rekonstruují kus silnice, tak tam prostě 50 km žádná není. Jede se po hlíně a náležitě to houpá. Němka, která bydlela ve stejném místě jako my celou cestu zvrací.
 

21.2.2006 - Padang

Stále jedeme autobusem, venku prší. Uvnitř taky. Autobus má asi 2 půl hodiny zpoždění, po desáte dorážíme do Padangu. Cestou jsme přejeli rovník a ocitli jsme se na jižní polokouli. Žádnej zvláštní pocit se nás však při jeho přejezdu nezmocnil. Možná proto, že jsme spali. Když jsme vystoupili z autobusu (ANS staví jinde, než je autobusák), zjistili jsme, že do yavayadlového prostoru teklo ještě více, než do autobusu. A bohužel ne voda, ale bláto. Jinými slovy běhěm minuty jsem zasraný od hlavy až k patě. Další prádelnu už nestihnem, takže od teď chodíme furt v něčem špinavym. Vyrážíme k vyhlídnutému (v průvodci) hotelu, nejdřív pěškz a pak minibusem, je to totiž docela dálka. Hotýlek je to hezký, máme v koupelně dokonce vanu. Nicméně teď dáváme jenom sprchu a vyrážíme do města, kde po výběru z bankomatu procházíme kolem stánků a obchůdků. Kupujeme si nějáké ovoce a jíme pizza-hut. Trochu nezvyklý zážitek, není to totiž fastfood, ale poměrně luxusní restaurace :) Pak jdem do hotelu kde úspěšně vytuhávám (cca 14:OO). Po přjemném odpoledním spánku vyrážíme ynovu do ulic, jen tak se projít. Večer pak nařizujeme budík na půl šestou a jdeme chrnět.
 

22.2.2006 - Cestovní den

Ráno vstáváme v půl šeste a vyrážíme na letiště. Jedeme taxikem a je to celkem dálka. Na letiště nás nechtějí pustit, protože zrovna vytírají podlahu :) Asi po destei minutách smíme dovnitř. Vystavení palubního lístku proběhne bez problému (obdivuji, jak to maj ymáknutý, já bych si něco takového bez počítače nedovedl představit). Pak si dáváme u jediného otevřeného stánku (restaurace se to nayat fakt nedá) velmi podprůměrné kafe za velmi nadprůměrnou cenu. Když nastane náš čas (imigrační kontrola se dostaví na své pracoviště), tak ještě chvilku zmatkujeme kvůli odletové taxe. Nakonec jí zdárně platíme a jsme odbaveni. Letadlo je standadní boing 737, žádná předpotopní vykopávka. A dokonce i letí (člověk se až diví za tu cenu :) Sotva vzlétnem, hned zase klesáme, je to poměrně kousek, asi jako Praha - Paříž. V Kuala Lumpuru přistáváme asi v 10:40. Leteny stály jen o málo víc, než jízdenky do Padangu autobusem, asi 650 000,- PLP, včetně letištních poplatku (dohromady za oba) V KL už to důvěrně známe a tak nasedáme za 35 RM na osobu opět do vlaku na KL Central. Tam si kupujeme lístkz na vlak do Singapuru za 34 RM na osobu. A protože nám zbýva dost času a pár ringidů, procházíme nádraží a přilehlou tržnici a utrácíme za blbosti. Vlak je pořádně klimatizovaný a má restaurační vůy, kde ovšem kupujeme jenom vodu. Ve vlaku proběhne odbavení malajských celníků, pak se přijede do Singapuru, kde se musí s veškerou bagáží vystoupit, projít singapurskou imigrační kontrolou a pak se člověk vrátí do vlaku, který pokračuje do centra. Lence trošku zkoumali pas, poněvadž se jí už začíná rozpadat. Mě zase nešla přečíst čtecí zona jejich scanerama. Díky čemuž jsem se dostal do jakési kanceláře. kde mě trochu vyslýchali a tvářili se drsně. Mezi tím zkoumali. jestli nemám falešný pas. Zkoušeli mě zmást různýma fintama, jako třeba otázkou (po té co si všichni třicetkrát prohlédli můj pas) odkud jsem, jestli z Británie :) Na asi padesátý pokus se stal zázrak a ten jejich scanner ten pas přečetl. Takže jsem byl vzán na milost a do země vpuštěn. Vlak díky této proceduře nabral trochu zpoždění (asi 15 minut) a poté co jsme se s Lenkou usadili jsme mohli pokračovat v cestě. Na nádraží jsme si vzali taxika do vyhlídnutého hotelu, bylo totiž již po 21. hodině a nechtělo se nám zkoumat místní socku takhle večer. Singapur je úplně jiný, než ostatní státz jihovýchodní asie. Jakoby sem vůbec nepatřil, čisté klidné místo, všude se mluví anglicky a všechny nápisy jsou v angličtině. Auta respektují dopravní předpisz a nepoužívají klakson. Divný, jako kdyby sme se ocitli v Austrálii :) Z hotelu jsme se vydali dát si něco k večeri, což se nám povedlo v jedné indické restauraci. Pořádně jsme se naprali.
 

23.2.2006 - Singapur

Ráno (no spíš dopoledne) jsme vsatli a vydali se do města. Mířili jsme k nejbližší stanici metra (jak jsme později zjistili. tak nebyla nejbližší, stihli totiž od vydání průvodce zprovoznit novou trasu). Cestou na metro jsme se zastavili v kavárně, kde jsme si dali kafe a Lenka i nějakou buchtu. Byl tam jeden strašně jeden drzej pták. Taková asijská odrůda kosa nebo co :) Ten žebral jako pejsek, zrějmě mu zdejší buchty chutnají, takže čekal pod stolem na každej drobeček (a chvílema řval). Pak jsem nasedli na zdejší hypermoderní metro a vyrazili jsem směrěm k ostrovu Sentosa. V průvodci psali, že se tam dá jak trajektem nebo lanovkou. My jsme chtěli zkusit lanovku. Když jsme chtěli zkusit lanovku. Když jsme ji pak spatřili, nebyli jsme si již tak jisti. Nicméně i tak jsem se vypravili do budovy, odkud jezdí. Jenom jízda výtahem do patnáctého patra byla docela zážitek (zvlášť pro Lenku), poněvadž byl prosklený. Když jsme to pak nahoře viděli, mírně jsem přehodnotili naše plány. Prostě jsem se otočili a jeli zase dolu, sehnat raději loď :) Docela dlouho jsem jí hledali, všude však byly pouze trajekty do vzdálenějších destinací (např.Batanu) nebo na různé okružní plavby. Nakonec jsme se po lodi poptali, dozvěděli jsme se však, že lodě už tam nejezdí a že se tam nedá dostat jinak než tou lanovkou :) Koupili jsme si tedy lístky a odhodlaně vyjeli opět výtahem a vstoupili do kabinky. Byla to docela výška a Lenka se chvíli tvářila. že to nepřežije. Výhled to byl nádhernej, škoda jen toho hnunýho počasí. Na Sentose je všechno hrozně drahý, je tam spousta atrakcí, jako delfinárium. podmořské akvarium, motýlí zahrady, atd. Je toho tam skutečně hodně, ale proto, jak to tam bylo drahý, jsme si dovolili jenom jedno a to virtuální kino. Takový to, jak si sednete do vozíčků, které se pak hejbou stejně, jako-by jste jeli té horské dráze, kterou promítají. Docela jsme se tam nachodili, takže zpátky k lanovce jsme se dali odvéyt autobusem. Autobusy jsezdí po ostrově zdarma. Odjeli jsme lanovkou zpět na metro a tím zpět do hotelu. Tam jsme nechali věci a šli se navečeřet. Když jsme u jedné čínské restaurace viděli na tabuli z nabídkou mimo jiné "FROG LEGS", nemohl jsme odolat. Uvnitř jsme si objednali tolik jídel, že jsme to nesnědli, ale bylo to vynikající. Hlavně ty žáby byly fakt dobrý. Nebyli to pouze nožičky, ale i třeba zádíčka a tak. Chutnalo to opravdu fantasticky. Večer jsme se zastavili ještě na chvíli v internetové kavárně a pak jsme šli spát.
 

24.2.2006 - Singapur, cesta domů

Letadlo nám letí až večer a tak máme ještě čas rozhlédnout se po městě. Zbalili jsme si bágly a nechali je na recepci. Vyrazili jsme nejdříve pěšky a potom metrem. Ve městě jsme si prošli nějaká ta obchodní centra, kterých tam je požehnaně, nějaká ta tržiště. A i nějaké ty památky jsme viděli. Najedli jsem se v takové čínské verzi fastfoodu typu McDonalds. Kolem třetí hodiny nás již nebavilo courat a tak jsem se vrátili do hotelu pro bágly pak si stopli taxika na letiště. Taxiky tu mají taxametr a používají ho, jsou poctivější než ti pražští, takže nás cesta stála 11 singapurských dolarů. Na letišti jsme se nakonec dočkali letadla a zdárně odletěli do Hongkongu. Tam jsme při sledování CNN na velké LCD televizi přečkali třhodinový přestup a odletěli opět do Londýna, odkud jsme pokračovali do Prahy. Cesta to byla rutinní, jsme holt již ykušení cestovatelé :) Jediné, co nás trochu vyvedlo z tohoto stereotipu bylo po příletu do Prahy zjištění, že kromě nás přiletěl také Lenčin batoh, můj však nikoliv. Sepsla jsem tedy na letišti protokol, vzali si na mě adresu, že až dorayí, tak mi ho přivezou. Když jsem vylezl ven v pantoflích a kraťasech, plně mi došlo, že v Praze je vlastně zima. Kurevská zima. batoh se mi nakonec zdárně vrátil, takže ani deníček ztracen a z týdením zpožděním jsme právě dopsal poslední dva dny.....