29.7.2006 - Driftování na Třebešíně

J: Od 16.00 jsme draftovali na Třebešíně. František někde odevzdával práce a připojil se v 17.00. Reálný odjezd 18.30. Přejezd hranic 20.10 (přejezd přes Dubí a Cínovec, pozn. Děvy ve vitrínách). Jedeme směr Drážďany a Berlín. Máme problém – ocitli jsem se v nějaké řiti na německo-polské hranici. Snažíme se identifikovat místo, kde se nacházíme. Po prostudování cedulí jsme ale nezjistili místo, ale zónu, kde se vrací DPH. Stojíme v kolejce.
 

30.7.2006 - Deutsche cross

O: Chrápali jsme kdesi v bývalém DDR před Drážďanami. Bylo to celkem OK. Spali jsme na dálničním odpočívadle pod širákem. V 7.30 jsme vyjeli a jeli na sever. Bude asi vedro jak v kremaci. Na cestě po německé dálnici je vidět spoustu větrných mlýnů a Oldu rajcujou harvestry (kombajny) a chtěl by jednoho v budoucnu řídit. V 15.00 čekáme na trajekt v Putgarden, jedem do Dánska. Naši putovní knihu „Za písní severu“ jsme dočetli do 4. kapitoly. Přistáváme Rodby (Dánsko). Plavba na trajektu trvala 30 min, loď se nehoupala a Olda tudíž neblil přes palubu. Vylodili jsme se v 17.00, navečeřeli u moře, kde byly super houpačky a svobodně jsme vyřvávali názory na kolegy a kolegyně z VÚBP, slastný pocit. Olda neví, kde má trenýrky s Bartem Simpsnem a chce se pro ně vrátit domů. Návrat se zamítá a pokračujeme do Angelholmu (Švédsko). 20.15 přijíždíme do Švédska po krásném mostě mezi Kodaní a Malmö. Večer dojíždíme do Angelholmu, chrápeme tady. Byli jsme se koupat v moři, je mělké a dost teplé (pozn. super koupání, super sprcha, písečné duny, Evička viděna ztepilým Švédem nahá). Pustili jsme si fil 8 žen, dle Oldy debilita. V noci začalo nehorázně chcát. Jiřinka se roztahuje po celém stanu a diskriminuje mne (pozn. autora: To není samozřejmě pravda, na mojí půlce měl Olda celý batoh, tak jsem byla nucena posunout se ke středu) (pozn. editora: bullshit).
 

31.7.2006 - Od památníku UFO do pravěku

Ráno přestává pršet. Stan, spacáky i karimatky jsou trochu mokré. Jdeme se podívat na pomník UFO, které zde mělo přistát v roce 1946. Nechal jsem se vyfotit v hrobě. V 11.00 odjíždíme na sever, směr norský Halden. Ve 13.00 projíždíme Goteborgem. Přestalo chcát, počasí je pod mrakem. V autě něco smrdí. Jedeme dál na sever. Františkovo auto pěkně brzdí. Mgr. Měchurová políbila sedadlo před sebou. 16.00 Vitlycke muzeum – skalní kresby na placatých šutrech. Jen co jsme vylezli z auta, začalo pršet. Všude spousty Čechů a mravenišť. K vidění bylo spousty gerontů, včetně jakýchsi českých vidláků přijetivší busem. Skalní kresby byly velice zajímavé. Ženskou část výpravy zajímaly zejména extrémní rozměry pánských přirození na načáraných postavičkách. Mne zaujal nejvíce pětinohý seroucí sob. V 17.00 odjíždíme. Mimochodem Oldovi děsně páchnou nohy. Přestože jsem v tomto ohledu velice tolerantní, tak tohle se nedá vydržet. Mimochodem Mgr. Měchurová vypouští ze svého těla nesnesitelně páchnoucí plyny. Po bližší analýze jsem zjistil, že se s největší pravděpodobností jedná o větry, v tomto případě přímo o prdy. Ale já jsem velkorysý a dělám, že nic necítím. (Pozn. autora: To není pravda, pšoukám potají nebo o samotě, popřípadě do spacáku. Žádná bližší analýza ornitologa Doc. Kolínského možná nebyla). Po této závažné výhružce se Mgr. Měchurová málem pomočila ve voze. Doc. Kolínský předpokládá, že po této výhružce končí, jóó diskriminace a může se plně věnovat své výzkumné činnosti po severských státech. J: Tak to je opět lež, neboť je všeobecně známo, že se pomočuje právě Doc. Kolínský, a to pokaždé, kdy Mgr. Měchurová udělá trhavý nebo neočekávaný pohyb. V 18.30 přijíždíme do Norska přes nějaký velký most a první fjord. Viděli jsme prvního norského trolla s velkým nosem. Počasí je slunečné, ale lehce kosa. Platíme mýtné a jedem tábořit do Haldenu. Stavíme se Brekkesluseru, kde stojí vodní elektrárna, která byla postavena v roce 1924. Má 4 zdymadla a prkenný můstek na přehradu. Elektrárna vypadá dost nefunkčně, ani ji nikdo nehlídal. Spali jsme kousek za Haldenem. Je tu krásné teplé jezero a večer super koupání. Spali jsme na molu a konečně jsme se projeli na kolech (12 km). Mám z Oldy na kole depku. Večer jsme popili a poklábosili s fernetem a švestkovou vodkou. Vodka padla, fernet ne.
 

1.8.2006 - Poloostrov muzeí a hlídací pes na Holmen

Jedeme do Osla. Počasí je výborný, svítí sluníčko a ani není kosa. V Oslu jsme navštívili: poloostrov muzeí - muzea lodí Fram, Kon-Tiki a muzeum Vikingů (vstupné: Fram 40 NOK/os. 20 NOK/student; Kon-Tiki 50 NOK/os., 30 NOK/student; Vikingové 50 NOK/os., 25 NOK/student); Homenkollen – sportovní areál zimních olympijských her v 50. letech; socha norského krále Olava I. na běžkách s jeho věrným psem; socha trolla se malým trpaslíkem; skvělý Vigelandův park s frognerovými sochami. O: Oslo - velice to krásné město. Čisto, pohoda, nádherná architektura. Nejradši bych si v Oslu zakoupil byt či haus. Holmenkollen však nejlepší, včetně krále Olafa, který byl vysochán včetně svého psa, nejspíše honiče bernského či pudla. K vidění byl též troll s trollicí. Bohužel i dnes mám jednu výtku na Mgr. Měchurovou, která se v muzeích prokazuje prošlou studentskou kartou a tím poškozuje jak provozovatele výše uvedených atrakcí, tak i studenty, kteří si zapomněli doma index. Chrápali jsme na břehu jakéhosi jezera delšího než 100 km (pozn. autora: jezero se jmenovalo Miosa). Jezero se nachází v oblasti, kde probíhala v roce 1994 zimní olympiáda (Hamar, Gjovik, Lillehamer). Mgr. Měchurová se mne pokusila opět vystrčit ze stanu, jenže jsem zaujal obrannou pozici a vyšoupnout jsem se nenechal.
 

2.8.2006 - Retro párty v Lillehameru

Ráno v 9.30 odjíždíme do Lillehameru. Jdeme navštívit skanzen Maihaugen. Je tam super udělaná vnitřní expozice o historii Norska až do současnosti. Strávili jsme tam dost hodin. Odpoledne jsme si prošli centrum Lillehameru. Byl tam nádherná borovice. O: Je tady draho až hanba, zakoupili jsme dva ks čumkaret. Pak jedeme někam na sever. J: Spali jsme v nejmenším národním parku Norska Ormtjernkampen nasjonalpark. Dojeli jsme brzy, utábořili se a uvařili véču. Pak jsme vyrazili na kolo. O: Jeli jsme 22 kilometrů. Cesta pěkná, posypaná nějakým hnusem. Profil byl kopcovitý, ale žádný hardcore. Poprvé v Norsku jsme si sedli na soba. Sice byl dřevěný, ale to neva. V noci byla docela kosa, ale dalo se to přežít. Stan jsme postavili nějak z kopce, tak jsme padali do vchodu. Ráno bylo krásné. Sbalili jsme krámy, vyrazili zpět, poté jsme pokračovali pěškobusem na horu Ormtjonnsvegen (1120 m). Cesta byla výborná, kus po rovince, zbytek hiking až na vrchol. Zpět jsme šli dolů kolem červeného potoka. Odpoledne odjíždíme na sever do národního parku Rondane. J: Táboříme u studené řeky. Projeli jsme se kus na kole a vylezli ke skalním útvarům, zvaným “bílí mniši“. Po návratu se koupeme (Olda naostro!!!), pak posloucháme Františka, jak čte další kapitoly knihy „Za písní severu“. V půl jedenácté zalézáme do stanu a koukáme na Pornografický vztah.
 

3.8.2006 - Za Peerem Gyntem

Ráno jsme se vypravili vozem někam hlouběji do parku Rondane. Vyrazili jsme v 10.00 k chatě Peera Gynta - Peer Gynt Hytta. Poté byl rozchod a volný program. V 11.15 jsme s Mgr. Měchurovou vyrazili zdolávat ty největší vrcholy parku Rondane. Hory byly nakonec tři. Cesta nahoru byla celkem dobrá, většinou se jednalo kamenité stezky, na vrcholech se lezlo po šutrech. Nahoře jsme potkali jakési hlučné skopčáky a našli exkluzivní rukavice (pozn. autora: Olda je hned sbalil, hodit se mu budou, neb má pořád ledové ruce). Na některých místech hor byl ještě sníh. Po cestě dolů jsme potkali ve smrtících křečích gerontologickou část naší výpravy. Dole jsem omylem spadl do nějakého potoka. U výše uvedené chaty jsme se vykoupali v potoce, vychlastali kafe a sežrali vafly. V 19:00 nasedáme do vozu a vyrážíme jak jinak než na sever. Počasí je stále libové. Ještě dodám, že do vody nespadl pouze Doc. Kolínský, ale také naše kolegyně z výpravy Evička. Ale to jsme bohužel neviděli., tudíž nelze publikovat žádné bližší informace. J: Spali jsme v přísně chráněné rezervaci. Zkoukli jsme fotky a konec Pornografického stavu (mně se mimochodem moc líbil ).
 

4.8.2006 - Pižmoni, kde jste?

Druhý den vyrážíme za pižmoni do rezervace Dovrefjell. Cestou jsme se zastavili u malebné botanické zahrádky. Dostali jsme listy s norskými a latinskými názvy kytiček a naším úkolem bylo své kytičky nalézt. Po nálezu je František pro kamarády botaniky vyfotil. V hledání zvítězila samozřejmě Měchurovic rodina. Chtěli jsme si tam i přečíst český návod, jak se chovat k pižmoňům, aby to bylo pro nás bezpečné. František nám část přeříkal: „Pižmon je mírumilovné zvíře. Pokud se k němu ale přiblížíte na vzdálenost menší než 200 m, stává se z něj nebezpečný tvor. Pižmon si myslí, že nejlepší obrana je útok.“ Takže hurá na pižmoně!!! Cesta vedla celkem po rovině a na mnoha místech jsme šli po kamenech nad mnoha potůčky, cesta vedla do údolí směrem k chatě Reinheim. Do údolí jsme nakonec nesešli, po pižmoních ani stopy, takže jsme to po fajn procházce obrátili a vrátili se k autu. O: Výprava za pižmoni byla velice zajímavá a poučná. Jediné negativum bylo, že jsme nakonec viděli kabel, a ne pižmoně (pozn. autora: kabel čti jako hovno). Spali jsme u nějaké řeky blízko botanické zahrady. Ležení bylo výborné, jen byli všude komáři. Voda byla pěkně Studená a mělká, ale skočili jsme do ní na důkaz toho, že nejsme žádná sobí lejna. V noci bylo slyšet chrochtání pižmoně z nedaleké rezervace.
 

6.8.2006 - Dělová koule z Trondheimu

Hned ráno jsme se zastavili na královské stezce (Varstigen), která vedla z Osla do Trondheimu a norští králové po ní jezdili na korunovaci. Trondheim dřív býval hlavním městem. Další zastávka byla v Lapp kempu, což je laponský obchůdek s tradičními laponskými suvenýry. O: Měli jsme možnost též zahlédnout prvního soba v Norsku. Byl šedý, docela velký a měl chlupaté parohy. Žral nějaké lišejníky (pozn. autora: dutohlávka sobí) a hejbal zadní nohou. Jinak byl k vidění i jakýsi shop se suvenýry, kde taky prodávali salám ze sobů. Fujtajksl. Jinak tam měli celkem hovno. Pak jedeme na sever do Trondheimu. Před městem zastavujeme u pumpy na teplou sprchu zadarmo. Pak pokračujeme dále do města. Zastavili jsme v centru, kde byl rozchod. Navštívili jsme katedrálu a arcibiskupský palác. Chtěli za to 50 NOKů. Katedrála byla celkem oukej, byla tam i krypta. Bohužel jsme už nestihli navštívit vyhlídkovou věž. Arcibiskupský palác mapoval celou historii až do současnosti. Potom jsme vysmahli přes historický most k dánské pevnosti. Cestou jsme za 25 NOKů zakoupili náš první norský chléb. Též jsme šplhali ulicí, kde je k vidění cyklo výtah. Zdál se mi lehce retardovaný, žádný cyklista nebyl schopen ho použít. Dánská pevnost byla zrovna v rekonstrukci, tak jsme aspoň prolezli hradby a vyfotili se na dělech. Potom jsme zevlovali trochu po centru a přístavu. Bylo zde docela mrtvo. Večer odjíždíme za Trondheim k nějakému obrovskému jezeru, kde bychom měli tábořit. Zabloudili jsme, tak už ani nestihneme vytáhnout kola. Terén je okolo jako dělaný přímo pro kolo. V noci začíná fičet a nehorázně chcát. Před spaním jsme ještě skočili do jezera a zaplavali si.
 

7.8.2006 - Upadlo nám kolo …

O: Ráno furt chčije. Ještě jednou dáváme koupání. Pak jedeme na jihozápad. Pršet nepřestává a začíná bouchat něco ve voze. František si myslí, že je to přední pravá poloosa. Zastavujeme v nějaké polořiti v autoservisu Peugeot. Pak něco řešíme a odjíždíme pryč. Asi po 10 km se ukazuje , že závada není na přední pravé poloose, ale na zadním levém kole, neb nám za velkého rámusu upadlo. Mgr. Měchurová se málem pomočila. Kolo opravujeme a spokojeně míříme na západ. Počasí je proměnlivé, chcaní se střídá s oblačnem. Večer dojíždíme podél fjordu k městysu Ålsund, kde táboříme. Večer začíná opět chcát. Jdeme se podívat k fjordu. Byli jsme upozorněni, že do fjordu připlavali ruští krabi, ale žádného jsme nepotkali. Narazila jsme však na nechutnou medúzu. Do fjordu se koupat plovat nepůjdu.
 

8.8.2006 - Vystup na Trollí stěna

O: Jsme za Ålesundem a jedeme do kraje trollů. Cestou po drsných serpentinách zastavujeme na mnoha viewpointech na Trollstigen v kraji Kløstien. Po vyjetí super silnice se balíme a jdeme na túru k Trollí stěně. Cesta je brutálně do kopce, prostě hiking po šutrech a místy po hlíně. Po zdolání asi 2/3 cesty se bohužel dostavuje mlha jako mlíko. Není nic vidět a nedá se orientovat (pozn. autora: i bez mlhy je značení norských turistických cest bídný). Zkoušíme cestu dál, ale je to na prd. Po 3,5 hodinách na kraji ledového jezera někde pod vrcholem hiking končíme a otáčíme se. I cesta dolu je masakr. Trollí stěnu jsme viděli tak z kilometrové vzdálenosti asi na 30 vteřin než ji zase zalilo mlíko. Dole kupujeme čumkarty a známky a já si peru fusky. Pak jsme vybalili bajky a vyrážíme na trip. Najeli jsme 20 km, 3 km docela slušný stoupání a pak 12 km super downhill a zbytek placka. Průměrnou rychlost máme nad 30 km/h, maximálku jsem měl 66,1 km/h. Mgr. Měchurová má maximálku menší, neb z kopce neustále brzdí (pozn. autora: Sem tam jsem se odvážila a brzdy na pár vteřin pustila ze sevření, však mě prsty úplně dřevěněly). Po vyjížďce nakládáme kola, vaříme véču a jedeme hledat nocleh. Po asi 1,5 hodině cesty nacházíme pěkné místo u jezera uprostřed pastvin. Je na soukromém pozemku, dole u brány necháváme pár NOKů majitelům. Všude se válí spousta ovčích kabelů a kravských lejn. Málem mě kousla nějaká zdivočelá ovce, naštěstí jsem jí stačil včas utéct. Dokoukáváme film Telefonní budka. Je to pěkná pí…. . Začíná trochu poprchávat, kua. J: Po cestě k noclehu jsme jeli jahodovým údolím, všude byly jahodové plantáže a taky jsme jeli kolem krásného vodopádu. Ve 22.30 jsme se s tatínou odvážili na noční koupání a bylo to super.
 

9.8.2006 - Cesta podél fjordů a docentův cholerický

Ráno jsme si docela pospali a vylezli ze stanu až v 7:45. Všichni už byli na snídani a kvůli dešti všechno zabalili, než jsme se stačili najíst. Ale i přesto jsme se ke snídani dostali. Po deváté vyrážíme do Geirangeru, údajně nejkrásnějšímu fjordu Skandinávie. V deset čekáme na trajekt přes fjord. Z Einsdalu po přeplutí fjordu jedeme po pobřeží, děláme zastávky na několika viewpointech a nakonec stavíme asi na hodinu v jednom městečku na Geirangeru. Zaujala nás obrovská loď, která připlula a nakonec zakotvila v přístavu. Bohužel se počasí stále nelepší, František nám zastavil cestou, abychom si mohli sundat kola a do města Lom dojet na kole (cca. 50 km). Uvítali jsme to, cesta byla super, ale začalo pršet a po 11 km nás auto zase nabralo. Do města Lom jsme přijeli za deště. Prohlídli jsme si jeden z nejstarších dřevěných kostelů (vstup 40 NOKů), tak jsme se na interiéry vybodli. Kolem byl krásný hřbitov, kde si chtěl ustlat doc. Kolínský. Nakonec jsme šli šopínovat do Coopu a vybavili se chlebem a jagurtem. Z Lomu pokračujeme do Jotunheimenu, zastavili jsme se u řeky Soal, pořád prší. Bivakujeme v lese nedaleko jezera Gjende. V lesích roste dutohlávka sobí a žijí tam i sobi. Žádného jsme ale neviděli. Uvařili jsme za vydatné asistence deště a komárů. Večer jsme pokecali a pak šli spát. Stan jsme z lesa přemístili pod plachtu k autu a udělali jsme dobře. Chcalo celou noc. V Lomu bylo taky muzeum kamenů a poslali jsme odtamtud čumkarty. Při skládání stanu v lese na dutohlávce sobí došlo k nemilému incidentu. Praskla nám totiž guma. Ne obyčejná guma, nýbrž guma od stanové nohy, bez které nelze stan postavit. To mě docela naštvalo, ale nebyla to nejhorší věc, co mě dnes potkala. Totiž při navlékání gumy zpět do nožiček, mgr. Měchurová dvakrát gumu pustila a mohli jsme vše dělat nanovo. Radši jsem se šel projít do blízkého roští, abych nemusel mgr: Měchurové nožičku zlomit o záda. To bychom stan už vůbec nepostavili.
 

10.8.2006 - HC trip nad jezero Gjende

Ráno vstáváme brzy, cca. v šest třicet, opět chčije. Balíme se dost pomalu a v deset třicet vyrážíme k jezeru Gjende. Na místě se rozhodujeme co dál. Protože se začíná počasí vyklidňovat, vyrážíme s mgr. Měchurovou a jejím tatíkem do hor nad jezero Gjende, kde by mělo být k vidění druhé jezero Messenger. Jelikož je mokro, cesta po šutrech a hlíně je vcelku nebezpečná. Asi ve dvou třetinách cesty začíná být mlha jako mlíko, fouká dost studený vítr a začíná krutě pršet. Kolega mgr. Měchurové tatík, známí to horolezec, nechtěl nad jezerem Gjende ani slyšet o tom, že bysme to měli ještě před vrcholem zabalit. Nakonec si ale dal říct a byla to rozumná volba. Po chvilce to balíme, neb podle jakýchsi norských turistů je stejně na konci vidět velký kabel. Cesta dolů je hardcore brutální. Natáhnul jsem se v hlíně. Dole u vozu opět chčije. Vracíme se na sever do města Lom. J: Poslední tři dny nás hodně otravuje počasí, pořád prší, máme všechno mokré a navlhlé. Trávíme docela dost času v autě a snažíme se dohnat slunce, spíš ale mraky dohání nás. Dnes ráno jsem byla zdrchaná taky, ale nálada se mi zase zlepšila. Olda byl dost nasraný po tom pádu do bahna, tak jsem ho raději nechala, jinak by mě poslal do řiti. O: Už je to ok, děkuji mgr. Měchurové za morální podporu ve špatném počasí. Z Lomu pokračujeme dále krajem Jotunheimen – je to nádhera!!! – hory. Ledovce, super viewpointy. Díváme se na norské dvoutisícovky, nejvyšší má 2408 m. Pak se přesouváme do kraje Jostedal, kde budeme spát dvě noci.
 

11.8.2006 - Cesta k ledovci a cyklotrip k přehradě

Tábořili jsme na docela pěkném místě – Fåberg. Klid, pohodička. Začalo svítit slunce, je to super, neb nám konečně uschnou stany a accesories. Ráno po probuzení vyrážíme vozem k 10 km vzdálenému ledovci Nigardsbreen. Jedeme skoro až pod ledovec, poté se může jít buďto jakousi HC stezkou, či jet lodí přes jezero přímo k ledovci. My mladí jsme šli samozřejmě pješkobusem. Stezka byla opravdu dosti náročná, ale stálo za to jí zdolat. V jezeru u ledovce byly vidět plovoucí kusy ledu. Celý ledovec byl modro šedý., vypadal celkem „normálně“. Po zpáteční cestě do tábora jsme dali sušit věci a rozhodli se, že vyrazíme bajkovat. Podle mapy a Františkových zkušeností jsme vyrazili k vodní přehradě Styggevatnet někde za kopci. Cesta byla kvalitní. Bylo to 14 km do kopce k přehradě a 14 km zpět z kopce. Přehrada byla pěkná. Byl odtud famózní výhled na hory a ledovce. Geronti byli mezitím na lovu hub. Večer požírali smažku. My jsme večer zkoukli film Good bye, Lenin. Mgr. Měchýřová mne překvapila svojí dnešní výkonností do kopce. Nevzdala to.
 

12.8.2006 - Cesta na jihozápad a selhání gerontů

Chrápali jsme na stejném místě. Pěkně jsme si přispali (8:30), najedli jsme se, a dozvěděli se, že odjezd je naplánovaný až na 13:00. Rozhodli jsme se tedy, že popojedeme kousek na kole po směru jízdy a zbytek nás nabere někde cestou. Podle mapy jsme vybrali město Gaupne dole u fjordu Lustrafjorden. Podle mapy to mělo b´t asi 25 km z kopce. Nakonec jsme najeli 44 km z kopce a po rovině, ale docela proti silnému větru. Přijeli jsme přímo na začátek města Gaupne, kde jsme čekali na auto a žrali při tom maliny. Poté už všichni pokračujeme autem na jih, k městu Bergen. Jedeme podél fjordů, v nějaké řiti jedeme nakupovat. Koupili jsme s mgr. Měchurovou 2 litry sladoleda pro celou výpravu. Poté jedeme do města Mauheller, kde vjíždíme na trajkt, který nás převeze přes fjord Ardalsfjorden. Na druhém břehu fjordu jsme sežrali sladoleda a jedeme do města Siurlandsvangen. Cesta do tohoto města vede skrze nový, 25 km dlouhý tunel, který je prý nejdelší v Evropě. Tunel je výborný, místy jsou vidět nasvícené kusy ledovce. Šplháme se autem nad město, pod horu Prest (1484 m). My mladí + tatík Měchura se rozhodujeme, že si zbytek vyšlápneme. Cesta je docela HC, nahoru jdeme hodinu dvacet. Ze shora je pěkný viewpoint na město a Aurlandsfjord. Nedá se moc fotit, jelikož je nějaký opar, tak se aspoň podepisujeme do guestbooku. Cesta z hory jde rychle. Poté si bereme kola a dáváme downhill do města. Bohužel jsem v polovině sjezdu píchnul zadní kolo. Pěkně mě to sere, protože by to býval byl nádherný sjezd. Večer jedeme opět směr Bergen a hledáme místo na táboření. Zastavujeme se už pozdě večer (22:30) u pěkného vodopádu Hatlestad. Kus od něj poté táboříme na docela klidném odpočívadle s teplou vodou, ze které je ženská část výpravy radostí v řiti. Jen tak na okraj – mgr. Měchurová má po té zmrzlině nehorázně zapáchající větry – obávám se dnešní noci ve stanu. Doc. Kolínský se zapomněl zmínit, že zapáchajícími větry trpěl také (byť přiznávám v menším množství).
 

13.8.2006 - Tučňáci a další havěť v Bergenu

Vstávali jsme docela rychle, protože jsme museli sbalit stany, kvůli obavě z toho, že přijede nějaký zřízenec umýt hajzly a nebude mít radost, že zde táboříme. Nakonec nikdo nepřijel. Bohužel však již od sobotního večera nebyl k dispozici na WC hajzl papír, což nás mírně znepokojovalo. Mě to ale stejně bylo jedno, neb v okolí se nacházelo větší množství lopuchů a podobných listnatých rostlin. Poté vyrážíme do Bergenu. Cesta je tak 85 km dlouhá, z toho cca. 50% vede skrze tunely. V Bergenu jsme přesně v 11:00, parkujeme v centru města a dáváme rozchod. Byl volný program do 15:00. Jako první jsme šli navštívit mořské akvárium. Vstup byl kilo za osobu, platili jsme však v eurech (30 EURo). K vidění bylo dostatek vodní i plazivé havěti. (Oldovi se nejvíce líbili hadi – anakonda a další škrtiči). Mgr. Měchurové se nejvíce líbili lehce retardovaní tučňáci a nějaká žlutá placatá ryba. Asi po hodině jsme vysmahli ven, sežrali banány a vyrazili do centra. Nejdříve jsme vlezli do nábřežní části centra, kde jsme navštívili rybí trhy. Zakoupili jsme si chutnou bagetu, která obsahovala: krevety, humry, krabí maso, lososa a ledový salát. Stálo nás to 9 EUR. Následoval nákup čumkaret a lustrování šopů se suvenýry, protože přece nemůžeme domů přijet bez norských prezentů. Pak sám osobně Doc. Kolínský pozval Mgr. Měchurovou na kávu do přístavní zahrádky. Bylo to pěkné, výborný rozhled i počasí. Prolezli jsme nakonec také hansovní čtvrť a centrum města včetně parku s vodotryskem. V 15:00 odjíždíme z Bergenu směr náhorní planina Hardangervida. Cestou se stavujeme u nějakého chudého vodopádu v městě Eikedalen, který se dá podlézat. V 18:30 večeříme kdesi na odpočívadle u Eidfjordenu. Pokračujeme na trajekt do města Bruravik. Skoro už za tmy přijíždíme na úpatí Hardangervidy, k přehradě Syjenvatnet, kde táboříme. Pěkně zde fouká. Žijí zde prý stepní kozy, tomu odpovídá i větší množství bobků, nacházejících se na zemi. Dnes odpoledne probíhala na zadním sedadle tichá domácnost, neb jsme si asi neměli co říci. V pondělí ráno je však vše OK, doufám. Poznámka: Já jsme se snažila komunikovat, ale pan Doc. Na mě sral, tak na mě sedl splín. Večer jsme dokoukali film Good bye Lenin. Moc dobrý film to byl.
 

14.8.2006 - Ostré větry na Hardangervidě

Probouzíme se celkem brzy, abychom viděli stepní kozy, ale i dnes máme smůlu. Fouká silný vítr, proto stornujeme výlet do největší norské náhorní plošiny Hardangervida. František nás povozil po plošině autem a zastavil také u laponských domků. Vracíme se na sever, k mohutnému vodopádu Vøringfoss. Je opravdu nádherný. Teď nás čeká dlouhý přejezd směr Preikestolen. Cestou se stavujeme u dalších vodopádů a fotíme. V pět stavíme na odpočívadle a vaříme, protože František usíná za volantem a potřebuje přestávku. V městečku Nesvik se naloďujeme na trajekt a zdoláváme další fjord napříč. V půl deváté jsme našli místo na táboření u města Iveit. Trochu prší, jsou tu ovce, potok s tůňkami, kde jsme se já a táta vykoupali. Olda se zase nasral, tak to šel rozchodit. Já nebyla příčinou . Ještě jsme si poslechli Františkovo čtení a zalezli do stanu. Olda už byl v pohodě, tak jsme ještě zkoukli kus Trainspottingu.
 

15.8.2006 - Výstup na ďáblovu stoličku

Noc v buši byla docela drsná. První část chcalo, druhou foukal nehorázný vítr. Alespoň ale vyschly stany. Po snídani jedeme na fenomenální horu Preikestolen. Frčíme nad fjordem kus od města Sorpeland. Cesta nahoru na horu byla docela náročná, dlouhá něco kolem 7 km. Do kopce hajkovalo lidí jaxviní. Pohled z hory byl i díky jasné obloze nádherný. Cesta dolů už šla rychle. Poté čekáme dole u auta na geronty a vyrážíme směr Oslo a možná i Halden, kdo ví. Bohužel ani jedno nakonec nevyšlo. Zaparkovali jsme ve 22:00 někde v lese cca. 200 km od Osla. Děsně chcalo, a tak jsme si ustlali v autě. Dokoukali jsme Trainspotting a šli spát.
 

16.8.2006 - Poslední teplá sprcha

Následující dva dny strávíme v autě. Přesouváme se přes Oslo do Haldenu. V Haldenu je krátká nákupní přestávka. Pak jedeme uvařit na Brekeslusser, k vodní přehradě, kde většina výpravy využívá i teplou sprchu. V 18:30 vyrážíme z Norska, směr Švédsko. Na hranicích ještě navštěvujeme vodopád. V 00:15 dorážíme do Angelholmu ve Švédsku, kde nocujeme.
 

17.8.2006 - Cesta domů

Po snídani zhruba v 9:30 vyrážíme domů. V 10:30 se kupujeme lístky u Scandlines a naloďujeme se v Helsingborku (SWE). Plujeme trajektem cca. 20 minut do Helsingoru (DEN). Poté pokračujeme vnitrozemím Dánska až do přístavu Gedser, kde využíváme další trajekt (jménem Princ Joachym) do Rostocku (GER). Cesta trvala hodinu třicet. Využíváme místní palubní duty free shop a zakupujeme nějaký ten míchaný alkohol na dlouhou štreku přes Německo. Německem frčíme bez přestávky až domů. V Praze jsem vyklopený na Čerňáku v půl druhé ráno.