Místo pro cesty daleké i za roh. Pro vzpomínky, které nechceš nechat jen v telefonu.
Vyprávět svůj příběh ↗...Nápad vyrazit na cestu s vozidlem, které je v naší kotlině vnímáno jako spotřební zboží (v současnosti jako vrak a bludný koráb našich silnic) v mé hlavě utkvěla po přečtení několika cestopisů Honzy Šťovíčka. Kluk, který si koupil Škodovku a procestoval s ní půl světa byl tím pravým odrazovým můstkem. Ke splnění svého snu jsem si musel projíti cesto trnitou - započalo to v roce 2003 s nápadem generálkovat nápravy a brzdy...
...Nejdriv se stavujem u nejakyho chramu uprostred kruhace. Kde potkavame dva makaky. Vyndavam tedy z batuzku prvni igelitak ovoce a hezky z ruky do ruky postupne podavame opickam par kousku. Kdyz jsme je nakrmili, tak odchazime s pytlikem v ruce. V tom se prozene jedna z opic, skoci na me a pytlik mi vytrhne a utece. Asi ji to chutna:-) Byl to fakt fofr. No nic, jdem k takovym ruinam, kde je opicek jiz hodne. Stovky...
...Měli jsme možnost též zahlédnout prvního soba v Norsku. Byl šedý, docela velký a měl chlupaté parohy. Žral nějaké lišejníky (pozn. autora: dutohlávka sobí) a hejbal zadní nohou. Jinak byl k vidění i jakýsi shop se suvenýry, kde taky prodávali salám ze sobů...
...Z muzea jdeme v půl jedné a míříme přes obrovský kruháč a nějakou centrální třídu do centra k moři. Po cestě vidíme, jak odněkud přijíždí lanovko-tramvaj. Vypadá dost historicky, tak se za 1,40 EURo svezeme kus nahoru...
...Vyrazili jsme teda směr Nízké Tatry. Konkrétně za Tatranskou Těpličku. Tam jsme v takovém prima zvlněném terénu nechali auto a šli na výlet neznačenou polňačkou. Nepršelo, bylo pod mrakem, sem tam jsme se občerstvili ze zásob v báglech. Padlo Lambrusco, žádný spěch, výhled na panorámata (i když z Tanapu nebylo vidět nic), nikde ani živáčka – za celou cestu ani náznak civilizace...
Najvyššia budova sveta – Taipei 101 Mojim hlavným cieľom na Taiwane bolo predovšetkým navštíviť zatiaľ najvyššiu budovu na svete. Postavená je v Taipei - hlavnom meste tejto ostrovnej krajiny...
...Cesta po modrý byla daleko pěknější, než po červený. Sestup byl namáhavější než výstup, dole jsme byli všichni dost unaveni,..
...Sednul jsem si na nějakou zahrádku a dal si dvě velký kafe a poseděl jsem si tam u nich asi dvě hoďky. Poté jsem se odebral metrem na stanici Barcelona Sants, kde jsem měl v jednom hypermarketu vyhlédnuté velké pixly s olivama...
...Cesta po hrebenu se zmenila v obrovske, ledove a klouzave kameny. Mela jsem toho plne zuby a nechtela pokracovat. Pepino trval na tom, ze pujdeme az na vrsek hory. Pokracovali jsme tedy dal. Slunce zacalo malinko hrat a na druhe strane vykukovaly ostatni hory Mexica. Nejhezci byl zasnezeny Popo. Blizili jsme se k uplnemu vrcholu hory. Byla jsem strasne zmrzla. Nastesti zbyvalo poslednich par kroku, Kdyz jsem vylezla na vrchol byla to nepopsatelna euforie...
...Dostali jsme dvoje klíče od apartmánu a velmi složitý popis cesty k němu. Mapku musela paní Bibi třikrát otočit dokola a dvakrát jí obejít, aby se zorientovala. Pak nám ještě navrhovala, že pojede před náma na kole, abysme tam trefili. Nakonec s náma vyšla na ulici a ukázala prstem přimo před sebe se slovy "támhle to je". K tomu jsme dostali do mapky zakreslenou polohu dvou supermarketů, což se nakonec ukázalo jako velmi prospěšné, poněvadž jsme si díky tomu mohli večer udělat prima neplánovanou procházku (paní Bibi asi otočila mapku o jednou navíc, no...)...
...Pani pred nama dostala zachvat place a jeji spolucestovatelka ji drzela hlavu v naruci a utesovala ji. Nekolik malajskych deti, jedoucich na lodi, zvracelo. Minimalne jedna evropanka zvracel take. (Ten pan co bezel na ten zachod - no, zachod - proste na zad, take mozna nebyl curat.) Ty vlny proste byly vetsi, nez cela barka (pro znale - portugalsko hadr:) A hazelo to s ni takovym zpusobem, ze maloktera poutova atrakce by mohla konkurovat. Fotak jsem mel celou dobu na krku a neudelal jsem jedinou fotku, presto, ze jsem chtel. Proste jsem se musel drzet...
...Nakonec jsme se zorientovali a už to začalo na mapku sedět. Nejvíce nám asi pomáhaly kamenné značky, ale i buzoly odvedly kus dobré práce. Cesta byla ovšem čím dál náročnější, přecházel se jeden kopec za druhým, občas se šlo po sněhu, ale většinou po kamenech, což bylo dost náročný...