6.11.2015 – Cesta do Dubaje

Okolo 13:00 vyrážíme na pražské letiště. Auto necháváme před mou prací, odkud objednávám taxíka, který nás ten kousek odveze. Na listopad je krásně teplo, takže není problém odhodit teplé svršky a pokračovat jen v sandálech a krátkém rukávu. Odlétáme v 15:35 s Emirates, Boingem 777. Letadlo má po většině délce uspořádání sedadel 3 – 4 – 3, já jsem při rezervaci zvolil sedadla 43A a 43B (snad si ty čísla správně pamatuju), což je první dvojsedačka vzadu, kde už je uspořádání jen 2 – 4 – 2. Takže je tam okolo dost místa a nikdo do nás nestrká vozejkem:). Letadlo letí dokonce chvilku s předstihem, vypadá to, že budeme dosedat o cca 45 minut před plánovaným časem příletu. Bohužel pilot nakonec před přistáním hlásí, že je silný provoz a budem muset vyčkávat, takže nakonec přistáváme v podstatě na čas v 0:40 místního času (+3 hodiny oproti našem zimním času).

Od letadla jedeme k hale překlimatizovanym busem (odhaduji tak 10 stupnů) a jedeme docela dlouho, nějací Češi vedle nás po chvíli vtipkují, že za chvilku už asi budeme v centru:). Letiště je dobře značené, po chvíli chůze jsme u imigračních přepážek. Je tu velká spousta naprosto nekonečných front. Na to, že je jedna v noci docela provoz. Fronty moc neubíhají, úředníkům to fakt neodsýpá, stojíme v jedné z nich přesně hodinu. A pak už si jdeme vyzvednout zavazadla – točí se u pásu, který už ani není označen naším letem, ale nějakým dalším:)

Před letištěm dáváme cigárko a následně nasedáme do taxíku, který nás hodí k Hotelu Al Jawhara Metro Hotel (25.269065, 55.313532). Taxikář jel jako čuně, troubil, blikal, klel, jednou málem boural, prostě pohoda:). Taxík z letiště nás stál cca 40 AED – z toho 25 je nástupní sazba z letiště (odjinud jen 5). Neměl na vrácení na 500, takže jsem ještě musel doběhnout rozměnit na recepci hotelu. Za hotel platím na 3 noci necelých 900THB včetně všech příplatků, které nebývají (v Dubaji obecně) na bookingu rovnou započteny do ceny. Hodíme věci do pokoje a ještě na recepci kupujeme vodu (4 AED za 1.5l flašku). Sprcha a pak už jdeme konečně zalehnout, je něco po 3. hodině ranní místního času.

7.11.2015 – Dubaj

Ráno vstáváme okolo 10:00, jdeme kousek od hotelu na snídani k jednomu místnímu fastfoodu, kde si sedáme venku a dáváme si kafe s mlékem (2 AED), které je teda bohužel i oslazené. A k tomu ještě čerstvý džus z granátového jablka a jeden z hroznů (po 10 AED), oba jsou také poměrně dost oslazené. Následně jdeme na pěší procházku po čtvrtích Deira a Bur Dubai (nejstarší části Dubaje). Dojdeme k trhu se zlatem (25.270390, 55.299151), kde kromě zlata mají i různé turistické cetky. Pak k trhu s kořením (25.267687, 55.297656), kde mají už prakticky jen turistické cetky, stánků s kořením je minimum. Pak se necháme převézt Abrou na druhou stranu zálivu (1 AED), do čtvrti Bur Dubai k dalšímu trhu, označovanému jen jako Old Souk. Je to v podstatě obdoba těch předchozích trhů. Všude se trhovci snaží lákat turisty ke svým stánkům a obchodům, ale odoláváme a nic nekupujeme. Po hezkém dopoledni stráveném couráním po trzích na nás jde trochu hlad a tak se jdeme najíst do Local House Restaurantu, kousek od posledního trhu (25.263170, 55.299995). Měl jsem tuhle restauraci dopředu vyhlídnutou, protože servíruje mimo jiné u různé pokrmy z velbloudího masa, což chceme okusit. Dáváme si dvě různá jídla z velbloudího masa, které bych přirovnal asi nejlépe k hovězímu, trochu s nádechem zvěřiny (těžko se to popisuje), jídla jsou obě moc dobrá. K tomu nějaké nealko a nakonec ještě kafe. Jsme krásně přejedení, platíme i s dýškem 160 AED. Pak se necháváme odvézt taxíkem zpět k hotelu (20 AED včetně spropitného), kde si dáme sprchu a chvilku si odpočinem.

Je cca 16:00 a vyrážíme se podívat do moderní části Dubaje. Jdeme na stanici metra Union, kde kupujeme stříbrnou kartu na MHD, jedna za 25 AED, v ceně je zahrnut kredit 19 AED. Jedeme do stanice Burj Khalifa/Dubai Mall (z karty se odečte 5 AED). Z metra vede k Dubai Mall (obří obchoďák) a potažmo Burj Khalifa (nejvyšší budova světa) takový klimatizovaný tunel, kde jsou zrychlovací chodníky jako na letištích. Tunel je poměrně dost dlouhý, zdá se nám nekonečný (možná i proto, že už máme za dnešek dost nachozeno). Tunel ústí přímo do nákupního centra, když se pak chceme dostat pod ten mrakodrap k fontáně, tak se člověk ještě dost projde tím obchoďákem. Obchoďák je to fakt velký, hezké je obří akvárium, které v něm je. Nakonec dojdeme k fontáně, kde čekáme do 18:00, kdy zde začíná první show (pak každou půlhodinu). Je to něco jako Křižíkova fontána na výstavišti, akorát poněkud větší:) Prostě hraje hudba, do jejíhož rytmu nasvícená fontána stříká. Moc se nám to líbilo, i když to trvalo jen asi 5 minut:)

Pak znovu procházíme skrz Dubai Mall a tunel k metru a jedeme zpět k hotelu. Kousek od hotelu se stavujeme v jedné z indických žrádelen, kde povečeříme (Chennai Biriyani, 25.268172, 55.313545). Dáváme si jednou Masalu ze skopového a jednou s krabem, k tomu nějakou rýži, chlebové placky a nealko (celkem 50 AED včetně spropitného). Při objednávání se nás číšník ptá, zda to chceme ostré nebo neostré, odpovídáme, že samozřejmě ostré. Pak na chvilku zaváháme, jestli jsme neudělali touto volbou chybu. Nicméně slyšíme číšníka, jak říká do okénka do kuchyně „medium spicy“, asi nás chce ochránit před nejhorším. Nakonec to je jen lehce ostré, klidně mohli na pálivosti trochu přidat:). Jídlo bylo opravdu výborný. Pak už se jdeme jen na chvilku projít po okolí hotýlku, cestou nakoupíme pití v malém obchůdku a jdeme na hotel. Sprcha a spát.

Ještě trochu popíšu hotel – je poměrně zašlý, některá světla nesvítí, v televizi samé arabské programy, jen jedna zásuvka a to v koupelně, prostě celkově dost podprůměr. Personál je docela v pohodě. Nicméně nejsme žádné citlivky, ani šváb, který nás na recepci přišel přivítat při našem příjezdu, nás nijak nerozhodil:). Klima funguje (je to i docela slyšet), teplá voda teče, záchod tu je, ručníky jsou čisté (jen se trochu rozpadají), co víc si může člověk přát?:)

8.11.2015 – Dubaj

Ráno jdeme opět na snídani ke stejnému fastfoodu na růžku. Dáváme si sendvič s mletým masem, shake z papáji a kafe, tentokrát jen s mlékem, bez cukru:). Pak chytáme taxíka a necháváme se odvézt (26 AED) na pláž do Mamzar beach parku. Vstupné je 5 AED. Park je docela velký, na délku tak 2 km. Po levé straně jsou postupně 4 pláže, každá s hezkým bílým pískem. Čím vzdálenější pláž, tím méně lidí. My jsme se zaparkovali na té poslední, která je téměř prázdná. Převléknout se dá na záchodech, jsou rozměrné a čisté. Moře je krásně teplé, odhaduji tak 30 stupňů. Pár hodin se tu cachtáme. Následně máme v plánu navštívit Dubai Marinu, Je to odsud 43 km, nechce se nám platit takovou dálku taxíkem, takže se necháváme odvézt jen ke stanici metra Union a zbylých 35 km jedeme metrem (3 zóny, 7.5 AED). Dubai Marina je moderní čtvrť z mrakodrapů, vystavěná okolo uměle vybudovaného přístavu pro jachty. Kolem dokola vede pěší promenáda, lemovaná spoustou restaurací. Je to moc příjemné místo jen tak na procházku. My jsme dojeli na stanici metra DAMAC, odkud jsme došli k Marině, tam jsme se prošli podél jejího východního břehu a došli jsme ke stanici metra Jumeirah Lakes Towers. Hezká podvečerní procházka:). Metrem jsme se vrátili na stanici Union a šli jsme se najíst do stejného fastfoodu, kde jsme snídali. Dali jsme si hovězí Masalu, bagetku s kuřecím masem a shawarmu (maso pečené jako gyros, podává se se zeleninou, zabalené do chlebových placek a skvěle ochucené). Po večeři se jdeme ještě projít do nedalekého carrefouru, kde kupujeme nějaké pití a na ochutnání velbloudí mléko. Vzhledem k tomu, že nám zbývá ještě nějaká místní hotovost, tak kupujeme dva kartony cigaret, ať máme zásobu. Navíc jsou tu cigarety docela levné (např. LM stojí 7 AED). Pak už jdeme na hotel a pomalu spát, budíka dáváme na 6:30, letadlo do Bangkoku nám letí v 9:35.

9.11.2015 – Cesta do Bangkoku

Vstáváme v 6:30, dáváme si kávičku z vlastních zdrojů – včera jsme koupily ledovou kávu v Carrefouru. Dobalujeme batohy a vyrážíme na letiště. Jedeme metrem, je to jen 5 stanic. Jediným drobným zádrhelem je, že mi nefunguje karta na metro, turniket jí odmítá vzít a i dobíjecí automat se s ní nějak nekamarádí. Tak holt kupuju jednorázovou červenou kartu za 6 AED. Metrem jsme na letišti za chvilku, jdeme na checkin, nejsou zde žádné fronty. Po odbavení kupujeme ještě v duty free další dva kartony cigaret (ceny prakticky stejné jako ve městě), objevujeme kuřárnu ještě u odletových bran, je docela pěkná, ne jako skleněné kukaně například v Abu Dhabi. Do letadla se naloďujeme na čas. Je to náš první let Airbusem A380. Rozměry letadla jsou opravdu působivé. Z hlediska pohodlí v economy ale žádný zásadní rozdíl např. proti Boingu 777 nevidím. Sedačky jsou snad úplně stejné, místa na nohy asi také stejně. My sedíme v první řadě vpravo, naproti přepážce. Jediný rozdíl je asi v tom, že si před sedadlem mohu normálně stoupnout, aniž bych drhnul hlavou o zavazadlovou přihrádku:). V nějakých recenzích na A380 jsem četl, že podstatně tišší, než jiná letadla. Při vzletu jsou motory docela tiché, ale při letu je aerodynamický hluk asi stejný jako jinde. Let proběhl bez komplikací a na čas dosedáme v Bangkoku. Odbavení probíhá standardně, lidí je tu asi podobně jako v Dubaji, ale odsýpá to minimálně dvakrát rychleji. Navíc zde nejsou jednotlivé fronty ke každé přepážce, ale takový ten dlouhý had cik-cak usměrněný páskami a až na konci se fronta rozděluje k jednotlivým imigračním úředníkům. Což sice v praxi vyjde na stejno, ale psychologicky to vypadá, že to odsýpá ještě mnohem rychleji. Před letištěm dáváme cigárko na našem obvyklém místě. Většinou jsme jezdili z letiště taxíkem, dnes děláme malou změnu, vzhledem k tomu, že jsme přiletěli v podvečer, tak stíháme Skytrain, kterým se přiblížíme do centra a jen zbytek dojedeme taxíkem. Lístek kupujeme v automatu, konkrétně na Cityline (pomalejší, se zastávkama) za 45THB na osobu. Daří se nám to hned na druhý pokus, protože automat, který jsem si vybral se jak na potvoru rozbil zrovna ve chvíli, kdy jsem u něj stál. Dojedeme na konečnou (Phaya Thai), trvá to cca 30 minut. U stanice metra nasedáme do taxíku a s taxametrem jedeme do oblasti Khao San Road. Taxikář je milej, snaží se konverzovat, co mu jen jeho jazykové možnosti dovolují. Jediným drobným zádrhelem je, že taxametr naskakuje opravdu hodně rychle. Vzhledem k tomu, že jsme už absolvovali mnoho desítek jízd taxíkem po Bangkoku, tak si toho nemohu nevšimnout. Kdyby to turbo jelo tak o 50% rychleji, tak si toho málokdo všimne, ale tohle je minimálně 5x rychlejší než standard. Mimo to, že si to nechci nechat líbit z principu, tak bychom ani neměli na zaplacení, protože mám u sebe jen nějaké zbytky Báhtů z minula a vyměnit mám v plánu až v jedné ze směnáren kousek od hotelu (lepší kurzy než na letišti). Nojo, ale jak říct Thajci, že podvádí, aniž by „ztratil tvář“ a totálně se nešprajcnul? Tak holt začínám hru na poruchu taxametru, že se asi zrovna rozbil a taxikář na tu hru okamžitě přistupuje (dost jasně jsem mu dal najevo, že dobře vím, kolik by měl taxík v Bangkoku stát). Taxikář někam telefonuje, jakože s někým poruchu konzultuje, pak opakovaně taxametr vypíná a zapíná a dělá, jako že se vypíná sám od sebe, aby dodal hře na poruchu na důvěryhodnosti. Na tu techniku dnes vůbec není spoleh. Ve finále je to celé docela sranda:). A cenu si domlouváme pevnou, pravda taky poněkud předraženou - 150THB, nevím přesnou vzdálenost, ale běžnou cenu s taxametrem odhaduji tak na polovinu téhle částky, ale co už, s tím turbem by to bylo tak za 500:). Ubytováváme se v Rambuttri Village, jako obvykle. Postavili jednu novou budovu, vybudovali novou snídárnu a tak si to teď musí nechat zaplatit, takže docela dost podražili – 1350THB za dvoulůžák se snídaní. U stánků si kupujeme Pad Thai nudle a nějaké maso na špejlích a sedáme si do koktejl baru před hotelem. Lucka si dává cosi modrého (Blue lagoon se to jmenovalo) a já si dávám jako obvykle velkého Changa:). Zdražili ho zde ze 70 na 80 THB. To bohužel není jediná změna. První čeho si všímám, je nová lahev. Druhé čeho si všímám, je nová chuť – tohle není ten Chang, jakého znám. Na etiketě pak zjišťuji, že obsah alkoholu se snížil o 0.9 procenta. Chang bylo mé nejoblíbenější zahraniční pivo a vždycky jsem se sem na něj těšil, ale na tohle se už opravdu není důvod pro příště těšit :(. Po několika pivech jdeme spát.

10.11.2015 – Bangkok

Ráno jdeme na docela bohatou snídani formou bufetu, je tu docela nával. Dnes máme v plánu navštívit Wat Po s ležícím Budhou. Jsme v Thajsku počtvrté a ještě jsme tam nebyli:). Jdeme pešky, cestou nás zastavuje chlápek, který říká, že směrem, kterým jdeme jsou velké protesty, že tamtudy nemůžeme. Má na sobě cosi, co připomíná uniformu, což mne zmate natolik, že mu na pár vteřin uvěřím:). Po chvilce mi dochází, že je to tuktukář a snaží se o klasický bangkokský podvod, dostat nás do jeho tuktuku a vozit místo po památkách po obchodech, kde za nás dostane provizi. Takže ho ignorujeme a pokračujeme. Cestou ještě kupujeme v 7/11 dvě thajské SIM karty po 49THB, v ceně je 90MB internetu, což po pár dnech vypadá, že mi možná vystačí na celý pobyt. V Thajsku mají nějakou novou legislativu, podle které se musí každá pořízená SIM karta registrovat, ale registraci provede prodavač sám, takže se není potřeba o nic starat, jen je potřeba pas. Do chrámu Wat Po platíme vstupné 100THB na osobu, což je méně, než jsem čekal. Na jejich oficiálním webu je informace, že od 1.1.2015 se má (opět) vstupné pro turisty zdražovat, ale asi na to nějak zapomněli:). Ležící Budha je opravdu obrovský a stojí za vidění. Je tu poměrně dost nával a všude se tlačí davy čínských turistů. Čínští turisté jsou v Bangkoku a později i v celém Thajsku úplně všude, ještě před dvěma lety jich tu bylo jen minimum a prakticky jsme je neregistrovali. Naopak hodně ubylo ruských turistů. Po prohlídce se vracíme pěšky do hotelu. Cestou mě nějak začíná zlobit koleno, to vyhazovací, cosi v něm občas poněkud přeskakuje, tak doufám, že to bude v pohodě.

K obědu si dáváme v jedné z restauraček v okolí Rambuttri smaženou rýži a salát ze skleněných nudlí (pořádně ostrý:). Odpoledne se už jen procházíme v okolí hotelu a nějakou dobu jsme v bazénu, který máme na střeše. Večer zavítáme opět do mobilního baru před hotelem, dávám si dohromady 5 Changů a Lucka dvě Mojita.

11.11.2015 – Cesta do Chiang Rai

Po snídani trávíme dopoledne u bazénu. Pak se zbalíme a bereme si taxíka na letiště. Letíme s Nok Air do Chiang Rai (900THB na osobu). Let má jen drobné zpoždění, letadlo je plné jen tak ze dvou třetin, takže máme celou trojsedačku pro sebe. Před letištěm v Chiang Rai dáváme cigárko a následně bereme taxíka do centra k našemu hotelu (13km, 150THB). Hotel se jmenuje „Diamond Park Inn Chianga Rai Resort“, noc zde stojí 1300THB se snídaní, je tu také bazén.

11. – 14.11.2015 – Chiang Rai

Vzhledem k tomu, že jsem psaní deníčku trochu zanedbával, shrnu nyní více dní do jedné kapitoly, vždy podle destinace.

V Chiang Rai je docela hezký noční trh, především jeho sekce s jídlem:). První večer se nám sekci s jídlem podařilo nějakým nedopatřením minout, je tam totiž podobná část, kde je jen jedna turistická restaurace a prostranství s posezením. Avšak hned vedle je obdobné prostranství, trochu větší, uprostřed hromada kovových stolků a židlí, lemovaných kolem dokola spoustou žrádelen. Tuto část jsme objevili až druhý večer a to už jsme byli docela najedení, takže pořádně jsme si to užili až třetí večer. Převažuji zde smažená jídla (především kuřecí, ryby a mořské plody), nudlové polévky – nebo spíše ingredience do nich s tím, že si pak každý připravuje polévku sám na svém stole. A také jsou tu dvě žrádelny se sushi za směšné peníze (kousky od 5 do 15 THB). Je tu pódium, kde se střídají hudebníci a taneční vystoupení.

Poněkud kýčovitou záležitostí je tu věž s hodinami uprostřed kruháče, kde každý den v 19, 20 a 21 hodin probíhá světelná show doprovázená hudbou. Kýč, ale pěkný:)

Zašli jsme si zde na masáž (1 hodina 200THB) a já si nechal ve stejném podniku odstranit ztvrdlou kůži na patách, což jsem docela potřeboval, už mi to nějakou dobu trochu praskalo:) (250THB).

Přišel mi mail od NokAir, že zrušili náš let ze Sukhothai (resp. z vedlejšího Phitsanulok) do Bangkoku, který jsme měli rezervovaný. Nabízeli náhradní časy, ale ty nám moc nevyhovovaly. A tak trochu měníme plány, po Chiang Rai pojedeme podle plánu do Phayao, pak do Lampangu. Sukhothai zrušíme a naplánujeme něco jiného (nejen z důvodu zrušení letu).

Doplnění k Chiang Rai

Ještě jsem zapomněl zmínit pár momentů z Chiang Rai. Druhý den našeho pobytu odpoledne trochu zapršelo a docela se ochladilo – asi na 23 stupňů. Po těch vedrech nám byla skoro až zima. Lucka se musela i přes den přiobléknout. Je to poprvé za naše pobyty v Thajsku, holt poprvé cestujeme v chladnějším období:). Pak bylo několik dnů docela příjemně, max. denní teploty cca 27 – 28 stupňů, museli jsme na pokoji vypínat klimošku. A pak se zase oteplilo až k 36:).

Také jsme obhlédli několik chrámů, včetně asi zdejšího nejvýznamnějšího Wat Phra Kaew.

14. – 17.11.2015 – Phayao

Do Phayao jsme dorazili z Chiang Rai autobusem (45THB na osobu), je to cca 100km a místní bus to jede cca 2 hodiny. Z autobusáku jsme došli k vyhlídnutému Tharn Thong Hotelu, s příjemnou cenou 340THB za dvoulůžák s klimatizací. Hotel je dostačující, žádná sláva, ale ani nám nic nechybělo, snad jen Lucka něco namítala, že občas neteče teplá voda:)

Phayao je hezké město u stejnojmenného jezera, tedy oficiálně je to snad mokřad. Na to, že sem moc zahraničních turistů nezavítá, je tu docela dost restaurací a barů, především podél jezera. Kromě toho samozřejmě místní žrádelny všude po městě. A v neposlední řadě noční trhy. Okolo umístění nočního trhu se na netu i v průvodci objevují dost různorodé informace. Ono se není moc co divit, noční trh je totiž jinde v sobotu, jinde v neděli a jinde ve všední dny. V sobotu jsme trh našli zde: 19.163698, 99.902488, v neděli byl zde: 19.167093, 99.901898 a v pondělí zde: 19.171420, 99.902429. V sobotu byl trh nejrozsáhlejší, v neděli o trochu skromnější a v pondělí to byly jen stánky s jídlem podél silnice (i tak byl skvělý!).

Je mi trochu trapné to přiznat, ale až zde, při čtvrté návštěvě Thajska jsme plně přešli na zvyklosti místního stravování. Ne že bychom se dříve nestravovali v místních jídelnách a stáncích, ale zde opravdu nejsou moc zvyklí na zahraniční turisty a anglické menu je vzácností (kromě relativně drahých restaurací podél jezera). Jinými slovy jsme začali navštěvovat a nakonec i vyhledávat restaurace, kde mají mnoho hrnců přikrytých pokličkami a nejlepší způsob jak si vybrat je postupně pokličky odrývat a vybírat si očima (ono to tam ani jinak moc nejde, bez srozumitelného jídeláku). Ochutnali jsme tak nakonec asi ty nejzajímavější jídla a to navíc za směšnou cenu 30HTB za porci s rýží, tedy cca 20Kč, pokud chce člověk jen jedno jídlo. Pokud chce člověk ochutnat dvě jídla (kydnutá na stejnou porci rýže), zaplatí 40THB. Později jsme zjistili, že stejné ceny jsou i v turističtějších částech Thajska, když člověk najde místo, které není určené turistům, ale primárně je pro místní, včetně třeba takové Pattayi, ale o tom až později.

V Phayao jsme měli furt co dělat a nenudili jsme se. Není tu nic moc konkrétního, po čem by turisti prahli, ale pro procházkově naladěné lidi, jako jsme my to byl ideál. Zatímco Lampang…

18. – 27.11.2015 – Lampang, Pattaya, Bangkok

Koukám, že jsem zapomněl deníček dopsat. Teď je už únor a tak sem už jen doplním několik fotek a krátké shrnutí zbytku dovči. Z Phayao jsme se přemístili autobudem do Lampangu. Lampang nás nijak zvlášť neuchvátil, nebylo tam praktici vůbec co dělat, prostě trochu nuda. Bydleli jsme v Pin Hotelu, který byl levný a docela slušný. Z Lampangu jsme chtěli pokračovat do Sukhothai, odkud jsme měli letět do Bangkoku, ale let nám zrušili a nabídli náhradou docela nevyhovující časy. Takže jsme to nakonec celé přehodnotili a z Lampangu jsme letěli do Bangkoku - opět s Nokairem, tentokrát s vrtulovým letadélkem:-), kde jsme hned z letiětě jeli do Pattaya. Pattaya je přesně taková, jakou si jí představujete, pokud jste si o ní už něco přečetli:-) Ale nakonec to tam vůbec nebylo špatný, objevili jsme pár míst, kam se dá vydat na výlet - například přilehlé ostrůvky. Z Pattaya jsme se přesunuli autobusem do Bangkoku, kde jsme strávili několik posledních dnů.