Neapol a Pompeje 2010
Několik fotek z výletu do Neapole, Pompejí a Sorrenta z ledna 2010
Místo pro cesty daleké i za roh. Pro vzpomínky, které nechceš nechat jen v telefonu.
Vyprávět svůj příběh ↗Několik fotek z výletu do Neapole, Pompejí a Sorrenta z ledna 2010
Několik fotek z víkendového výletu do Itálie v srpnu 2008 - Caorle, Benátky,...
Pár fotek z výletu do Milána. Letěli jsme z bratislavského letiště a po návratu jsme si udělali ještě výlet k vodnímu dílu Gabčíkovo a do maďarského městečka Györ.
Fotky z mé první dovolené s Luckou. Tunisko (blízko Port El Kantaoui), srpen 2008.
Vážení čtenáři a naši příznivci (doufáme). Dostáváte do ruky první kapitolu cestovatelského deníčku. Pokračování nebude úplně brzo, protože jsme zatím na jednom místě a běžný provoz asi popisovat nebudem… Tak teda jak jsme se sem dostali: Po noclehu v Praze u Elišky a Káji jsme se přesunuli na letiště, kde vše proběhlo hladce a my se bez problémů i s věcma dostali do letadla. Jediná drobná vada byla, že nám v hlavě hlodala pochybnost, zda nás v New Yorku nědo vyzvedne či nikoliv. Z kempu se nám totiž na mail nikdo neozval a volat nešlo, protože v Americe měli tou dobou dvě hodiny v noci… No utěšovali jsme se tím, že jsme jim poslali na jejich žádost informace o našem příletu a tudíž jim nic nebrání nás tam vyzvednout…
...Po rodinné oslavě mých narozenin v Kopidlně, která byla kupodivu decentní, jsme vyrazili v 11:30 do Hořátve. Mamka nám upekla řízky, abychom byli jako správní Homolkovic ve vlaku. V 13:22 jsme nasedli do motoráku, který vyrážel směr Nymburk, tam jsme čekali asi 20 min.a pak jsme jeli do Prahy Hl. N. Odsud jme pokračovali metrem na nádraží Holešovice, kde nás čekal pěkný vyvoněný klimatizovaný rychlík s jídelním vozem, který jel z Hamburku přes Berlín, Drážďany, Prahy, Pečky (tam jsme v duchu zamávali), Brno, Bratislavu a Budapešť. Vlak byl opravdu velký luxus. Když jsme stavěli v Brně, Pepa vyběhl koupit 3 plechovky Gambinusu, aby nám to lépe ubíhalo. Do Budapeště jsme přijeli v 23:15 a v 0:13 následoval další rychlík směr Békéscaba. Rychlík už nebyl tak luxusní, ale za to skoro prázdný...
...Dlouho jsme s MNE přemýšleli, kam vyrazíme na dovolenou. Nakonec vyhrála Ukrajina. Sice jsem chtěl jet vlakem, ale nešel přímí autobus do Rachivu, který odjíždí v pátek v 14h ze Želivského. Měli jsme sraz v 13:30, Iva mě tam hodila z Hořátve. MNE měl jako tradičně 15 min zpoždění. Poté co jsem zjistil, že má bus WC, šel jsem nakoupit 6 Gambaču na cestu. V 13:55 jsme se nalodili a v 14:00 jsme vyrazili...
...Z Ústí vyrážíme v deset, což je sice později než bylo v plánu, ale na naše poměry docela včas. Jedeme kus Německem a pak už jenom Polskem. Jsme připraveni na hrozný stav silnic v Polsku, což se plně potvrzuje. Oproti očekávání tomu tak není po celou cestu. Poláci mají speciání značku - pozor koleje (kolainy) zpravila optimisticky doplněnou vzdáleností v jednotkách kilometrů. Optimismus vás však brzy přejde, když zjistíte, že jedna tato značka následuje další v nekonečné řadě... Jsme nadržení a proto jedeme stále dál, z čehož nás vyruší pouze zabloudění, které nás zavede přímo do centra Varšavy. Potěší nás zjištění, že parkování je po sedmé hodině zadarmo a trochu se procházíme městem. Nakonec frčíme až do 0:22 kdy se ukládáme ke spánku na benzínce. Nocleh ve felicii se ukazuje jako realizovatelný a i celkem pohodlný...
...Nápad vyrazit na cestu s vozidlem, které je v naší kotlině vnímáno jako spotřební zboží (v současnosti jako vrak a bludný koráb našich silnic) v mé hlavě utkvěla po přečtení několika cestopisů Honzy Šťovíčka. Kluk, který si koupil Škodovku a procestoval s ní půl světa byl tím pravým odrazovým můstkem. Ke splnění svého snu jsem si musel projíti cesto trnitou - započalo to v roce 2003 s nápadem generálkovat nápravy a brzdy...
...Nejdriv se stavujem u nejakyho chramu uprostred kruhace. Kde potkavame dva makaky. Vyndavam tedy z batuzku prvni igelitak ovoce a hezky z ruky do ruky postupne podavame opickam par kousku. Kdyz jsme je nakrmili, tak odchazime s pytlikem v ruce. V tom se prozene jedna z opic, skoci na me a pytlik mi vytrhne a utece. Asi ji to chutna:-) Byl to fakt fofr. No nic, jdem k takovym ruinam, kde je opicek jiz hodne. Stovky...