Finsko 2005

1.7.2005 - Pátek - JG


Jsou 3:30 ráno a právě mi zazvonil budík, kupodivu se mi docela dobře vstává. Zabalim si věci, vykoupu se a nadvakrát nesu věci do auta. V autě ještě zamontuju rádio a vyrážim do Řep pro JeDa. Když dorážím ve smluvených šest hodin, tak JeD hlásí pouze čtvrthodinové zpoždění, čímž mě velmi překvapuje. Do auta nakládáme jeho zavazadla a shodujeme se na tom, že Regina se se zavadlama určitě nemůže vejít. Nasedáme a vyrážíme. Super, koněčně dovolená! JeDem přes VFN, kde JeD nabírá nějaký chlast a já zatím tisknu informace o cenách benzínu v zemích, kterými pojedeme a kurzovní lístek. pak se ještě já stavuju v práci a pak už jedem na poděbradskou dálnici směr Pečky. Tam jsme co by dup. Regina je venku v podstatě hned a při pohledu na její tašku si řikam, že bysme se vejít možná mohli. Hned mě vyvádí z omylu, jde totiž pro druhou várku:) Když v druhé várce přináší balík hajzlpapíru, chvilku se dohadujeme (v autě máme totiž jeden dvoubalík), jestli je to nutné. Nakonec si Regina prosadí, že ho berem, prej že ho bude spoustu určitě potřebovat. Roletu v kufru už nezatahujem a plníme kufr až po střechu i v autě je na levém zadním sedadle dost věcí. No nic, hlavní je, že jsme se vešli a že lednička spokojeně vrni a chladí první půlku kartónu piv, v tuto chvíli zlatopramen jedenáctka, ještě máme v zásobě karton zubrů (no za devět korun, neber to:) a karton plzní. Z Peček vyrážíme směrem na Trutnov a pak přes hraniční přechod Královec do Polska. Regina se celou cestu snaží dokazovat, že ta hromada hajzlpapíru není zbytečná, smrká do něj, utírá do něj vylité nápoje (je totiž hrozně šikovná) a tak. Prostě celou cestu je hlavním tématem ten hajzlpapír. V polsku stavíme u Tesca, tuším, že někde u Wroclavi. Tam si vyměním pár eur za polské zloté a jdeme shánět něco na sezení, zapomněl jsem totiž rybářské stoličky doma. Nejdříve projdeme tamní ikeu, kde jsme objevili pouze jakési dřevěné relativně neskladné skládací židličky v ceně 25 zlotých za kus, na to ovšem kašlem a jdeme ještě do toho tesca. Tam potkáváme neuvěřitelnou věc...regál plný toaletního papíru v akci! ale pozor, ne tak ledajakého, ten papír je značky "Regina", to nás samozřejmě natolik rozveseluje, že u tohoto regálu musíme pořídit foto:) No a nakonec objevujeme i rybářské stoličky za 13 zlotých a k nim kupujeme ještě takový plastový pidistoleček (spíš to mí být také židlička) za cca dvacet zlotých (teď si nevzpomínám přesně). Po nákupu jdeme k autu, kde přeskládáváme pár věcí, aby se nám tam vešly ty stoličky, mimo jiné dáváme do ledničky nějaký ten alkohol z kufru, což neunikne pozornosti místního securiťáka, který do nás hned začne pičovat, že jako na parkovišti se chlastat nesmí, nicméně záhy jsme mu vše vysvětlili:) Dále pokračujeme směr severovýchod (prostě na Varšavu), cesta ubíhá velmi pomalu, zřejmě i pro to, že je pátek odpoledne, ale hlavně proto, že poláci nemaj žádný dálnice a prakticky až před varšavu se to fakt plazí. Varšavě se šikovně vyhíbáme, abysme neskejsli v totální zácpě, která tam touhle dobou zřejmě bude slušná. No šikovně - až na JeDno navigační zaváhání se to tak dá říct (no co, alespoň jsme si prohlídli Wislu (asi pětkrát:)). V podstatě ještě v této objížďce Varšavy se rozhodujeme začít hledat místo na spaní, protože stmívání se již blíží. Hned první odbočení z hlavní je úspěšné, přijíždíme k rybníčku, kde zastavujeme na krásném travnatěm plácku přímo u vody (a polňačky po které jsme přijeli), tam rozkládáme tábor a před spaním ještě řádně okoštujem ty zlatoprameny. Tedy hlavně Já a JeD. Regina si hraje na slušňačku a jde brzy spát, bez kapky alkoholu v krvi:) Mi ještě posloucháme relativně nahlas Tři sestry a pak to jdem zalomit taky. JeD k Regině do stanu a já risknu spaní pod širákem, snad nebude pršet...


 


 

2.7.2005 - Sobota - JeD


K minulému dni, který proběhl úplně jinak, snad jen malý příklad: to navigační zaváhání proběhlo až dneska dopoledne, podle toho si přeberte i to ostatní. JG to má prostě pomíchaný ;) Každopádně mám za úkol popsat dnešek, tak teda jdu na to. Ačkoliv jsme JG drželi ve stanu jeho místo vpravo, nakonec fakt přespal venku, i když tam asi od pěti začali courat rybáři a v noci tam řádila místní mládež. Ráno vstal jako obvykle první, udělal kafe, hovno a tak, hoďku na to jsem vstal já. Regína, která o sobě prohlašovala jak je raní ptáče a jak mě s JG budou ráno tahat z postele, měla ještě půlnoc. Mrkli jsme do mapy a odkejvali si plán trasy, pobalili věci, vzbudili Regínu a vyrazili dál. Měli jsme před sebou objezd Varšavy přes několik prdelí, abysme se vyhli velkoměstským zácpám. Při tomto obchvatu pravda došlo k malému nedorozumění mezi mapou, JeDem a polskými směrovkami, takže jsme jednu chvíli uháněli po D1 přes Vislu směr (jih!) Varšava, ale jako za to fakt můžou poláci, ne já ;) Cesta dál už pak ubíhala celkem rozumně, ne jako včera, poláci se svejma silnicema jsou sice sladcí, ale za deset hodin ujet 600km nic moc. Tady už ale silnice vedla volnou krajinkou a jenom semtam vesnice (včera to bylo spíš naopak) a tak to celkem frčelo. I když jsme celej den nic nedělali, Regína opět vytuhla a hranice s Litvou prospala. JG musel celníkům jenom naznačit, že to není mrtvá ukrajinka, ale že to je do klubíčka stočená živá česká osoba schovaná pod kloboukem, mno a už jsme tam byli. Hranice fakt depresivní jako prdel, všude ploty, dráty, ostnáče, betony, retardéry. Před několika lety si tam živě dovedu představit chasníky se samopalama a v záloze pár tanků. Jinak ale Litva v klidu, poměrně nové silnice, pěkná placatá krajinka, baráčky polorozpadlé, zpravidla dřevěné, sem tam opuštěný betonový skelet továrny. Zkončila nám mapa, takže jsme s troubením předjeli cyklisty s českou vlaječkou a dál jeli jejich směrem na Kaunas, kde jsme chtěli vyměnit prachy, koupit něco k jídlu, protáhnout se a pak najít místo ke spaní. No, celkem nám to vyšlo, ale těsně, prošli jsme tam celou pěší zónu a nakoukli do každý výlohy s kurzama, ale všude prostě zavřeno, konec. Nakonec, co jsem se málem rozplakal, začal JG JeDnat a vrazil do místního hotelu šprechtit anglicky, aby mu rozměnili. Stalo se a ani to moc nebolelo. To nám hned zvedlo morálku, takže jsme naskákali do auta a vydali se do ne tak turistisky atraktivní čtvrti najít nějakej pajzl, kde bysme si dali pivko a případně pojedli. Bohužel jsme se ale trefili do hospošky, kde probíhala nějaká soukromá akce a tak JG JeDnal podruhé. Když se vrátil se třema pivkama, myslel jsem, že mu koupim pivko (vim že to zní jako nesmysl, ale to je prostě vyliťákova největší odměna ;) Nabrali jsme levnej litevskej benál (litr v přepočtu za 24.-) a šupky z města. Jenže jsme natrefili na A1, novou dálnici a zrovna naším směrem, což nás rozradostnilo natolik, že jsme v podstatě dojeli až na její konec. Asi třicet kiláků před Klapejdou (Klaipeda) jsme uhli z dálnice na pole (doslova) a po chvilce našli celkem příjemné místo na nocleh. Jako nic moc, ale na druhou stranu nebylo na co si stěžovat. Snad jenom koupelna byla trochu z ruky (400m k potoku). Regína šla zase hnedka spát (asi v půl jedenácté), vůbec s náma nekalí. Ještě nás teda stihla pobavit tím, že do ní v šeru narazil netopejr. Jo, prostě nevybral zatáčku, nebo byl hluchej, nevim. My jsme otočili ještě několik zlatopramenů, JG napsal deníček za včerejšek a kolem půlnoci se taky uklidili. JG chtěl spát zase pod širákem, ale solidní mlha a vlhko, 13°C a stále prosvítající sluníčko ho přesvědčily. Ve stanu jsme vzbudili Regínu a po několika říhnutích jsme spokojeně usnuli. Vim že to patří do zejtřka, ale aby se to nezapomnělo: JG se v půl čtvrté ráno probudil, zjistil že je venku světlo, tak vstal, oblík se a šel se vysrat. Už už chtěl vařit kafe, ale kouk se kolik je a vrátil se teda zpátky do stanu. Jo, už tady na jihu Litvy se projevuje nekonečnej den, super. Ráno jsme vstávali v sedum a bylo takový vedro a sluníčko bylo tak vysoko, že jsem na nás zvědavej do Finska. Buď nám všem jebne, nebo budem spát dvě hodiny denně.


 


 


3.7.2005 - Neděle - Regina



Pravidelný čtenář deníčku bude asi hodně překvapen, některým to přijde až neuvěřitelné, ale je to tady. Jsem tady já, Regína alias Anežka s malým pisálkovským příspěvkem. Píšu nerada, protože jsem stydlivá, nemám talent a neovládám českej pravopis. Takže neděli mám za úkol popsat já, ale jelikož došla baterka v noťáku a „nějak“ se mi do psaní nechtělo…no prostě tím chci říct, že budu lovit v paměti a možná to nebude zase až tak moc přesný :). Ráno jsme se probrali kdesi v Litvě na louce (chlapci bez kocoviny) tudíž jsme se vydali směr přístav Klaipeda a mini trajektem na poloostrov Kosa. Země je to líbezná, ostrov je turistický ráj s delfináriem, kam jsme měli namířeno, ale cestou nás přemohl hlad/chuť (mě a JG spíš chuť, JeDa hlad ;), čili jsme si dali litevský hot-dog a poté jsme se šli mrknout na delfíny za sklo, páč tento způsob byl jediný zdarma. Cestou zpět jsme šli podél moře, skákali přes vlny, sbírali mušle (na náramky)…tak dlouho, až se nám nosánky začaly zabarvovat do červena, ramena začala mít tu správnou citlivost na cokoli co se jich dotkne…z žabek neustále vyklepávat všudypřítomný písek, prostě pohoda…až do chvíle, než se objevila značka nudy pláže, takže JeD se slinou u pusy, JG se zaostřeným foťákem (ten zoom dokáže dělat věci :), já „stará“ stydlivka se sklopeným okem jsme šli vstříc dobrodružství… a byla to neskutečná přehlídka otylejch, vrásčitejch litevskejch prdelí. Pak jsme se vydali na severovýchod (a pro mě prozatím nejhezčí místo) na Horu křížů – kopec, na kterym je snad „milion“ křížů různých tvarů, velikostí a kdejakejch materiálů. Pověšených, naskládaných, naházených vedle sebe, na sobě… ještě k tomu zapadalo slunce, trhovci skládali svoje křížky – prostě romantika. Nocleh jsme našli kdesi v zapadlém lesíku, kde „porát“ něco dupalo – patrně divoké svině svinské, posléze jsme našli i vyleželou travku (no do gatí jsem si ne…. ale alkáči si ze mě dělali prdelky celej večer, než se objevila možnost vyzkoušet JeDem hýčkaný měnič, který bohužel zklamal a vypálil nám 5 pojistek.
 


 


4.7.2005 - Pondělí - JG



Vzhledem k tomu, že jsme včera večer prakticky nezakalili jako ostatně zatím žádný den na této dovolené (vždy jen zlehka pár pivek na dobrou noc :), ráno jsme vstávali relativně brzy. Pobalili jsme svých pět švestek, možná i šest a vyrazili jsme směr Lotyšsko (jako teda kousek hygieny se taky možná stihnul :). Vzhledem k tomu, že jsem spal pod širákem a v noci si zřejmě odkryl záda jsem posléze zjistil, že moje záda posloužili jako luxusní restaurace hromadě komárům a nyní je mám hezky hrbolaté. Nemluvě o tom prevítovi co mě hryzl do ucha, které mi docela hezky napuchlo :). Do Lotyšska jsme přijeli relativně brzy, namířili jsme si to rovnou na Rigu. Tam jsme dorazili myslím lehce před polednem. Vyměnili jsme si 20 eur za tu jejich příšernou měnu a šli rovnou otestovat protilehlý McDonald. Tam jsme si dali 5 cheesů a jednu zmrzlinu, dohromady asi 3 ty jejich Lati. Já jsem využil příležitosti a řádně otestoval jejich WC až na to, že mísa byla tak vysoko, že člověk měl nohy ve vzduchu to bylo velmi dobré. Poté jsme vyrazili ještě projít si centrum, které za to stálo. Riga je relativně hezké město – koupil jsem pohled a známku (dohromady 0,65 latů) a vyrazili zpět k autu. Tam se snažil prudit nějaký taxikář, že prej mu parkujem na jeho místě, ale nic jsme si z toho nedělali a vyrazili rovnou směr Estonsko. Jeli jsme přes hraniční přechod Valka, kde celníci neprudili, koukli na pasy a bez problémů nás vpustili. Jeli jsme okolo jezera „Vorstyzru“, kde jsme měli v plánu se utábořit. U jezera jsme dost dlouhou dobu hledali vhodné místo, nakonec jsme to ovšem vzdali, všude bylo místo břehu hafo rákosin a ještě větší hafo komárů. Takže jsme jeli rovnou k Čudskému jezeru, což jsme měli v plánu původně až na zítřek. Jak se nakonec ukázalo, udělali jsme dobře. Ze začátku to sice vypadalo dost beznadějně. Také bylo všude dost rákosin a navíc velmi špinavá voda (vypadalo to jako nějaký olej či nafta). To byl úsek od „Vzruja“ přes „Kataste“ až k „Mustovce“. Přesto, že jsme nakonec neobjevili pláže, které jsem znal z různých fotek z netu, objevili jsme jiné naprosto super místečko. Na silnici zhruba někde u „Lohusuu“ jsme zajeli na odbočku k jakémusi pensionu či hotelu (odbočka viz foto), kde jsme našli super veřejné tábořiště v lesíku u Čudského jezera. Všude byla ohniště a stoly s lavicema a stříškou. K vodě pár desítek metrů a docela dobrá plážička. Prostě fajn. Rozbalili jsme tábor u jednoho ze stolů, obhlídli terén, abychom zjistili, že je tam kadibudka, sice turecká, ale je a hlavně pumpa, takže jsme se již mohli těšit na zítřejší hygienu :). Uvařili jsme nějakou tu polívku, popili pár pivek (zase žádná velká kalba) a šli spokojeně spát.
 


 


5.7.2005 - Úterý - JeD



Ráno jsme vstávali o něco později, protože do lesa tolik nepařilo sluníčko. JG hnedka vyzkoušel tu kadiboudu a když se vrátil, tvářil se všelijak, něco mezi úlevou a rozpačitostí. Po snídani to ale přišlo i na mě a pak i na Regínu, takže zaplať pánbů za ní. Už bylo docela dost hodin, takže vedro, dohodli jsme se teda, že to nebudeme hrotit a že se půjdeme vyvalit na pláž. Voda v tom Čudském jezeru byla z téhle strany čisťounká a teploučká, páč to bylo tak strašně mělké, že ani sto metrů od pláže jsme neměli mokré pupky. Házeli jsme si teda aspoň žábu a nakonec cachtali asi hodinu. Pak jsme se pobalili a zvolna vyrazili směr Kunda, předtím jsme si teda ještě umyli hlavy pod pumpou, ta voda mohla mít tak pět stupňů. V Kundě jsme byli co by dup, našli jsme Kundí deník a nechali tam vzkaz, vada na kráse snad byla jen ta, že nějaká kunda ukradla ceduli označující začátek této rozverné vesnice z tohoto směru. Fotit jsme se pak museli ještě na druhé straně, ale to nebylo vončo a navíc tam vypadám jako debil, protože jsem dobíhal do záběru ze strašné dálky po zmáčknutí samospouště. No, vyrazili jsme směr Tallin, akorát asi po 20ti kilákách jsme si vzpomněli, že jsme nenakoupili pohledy. Tak jsme to otočili do nedaleké prdele, abysme rozměnili prachy (z eur na EKK) a při tom si nakoupili, ale nějak se to protáhlo a spolu s malým zablouděním jsme přijeli do Kundy prostě pozdě. Navíc než jsme našli poštu… No byla zavřená, rozhodli jsme se, že v Kundě přenocujem a pohledy nakoupíme ráno. Kunda má totiž nejen cementárnu, ruské paneláky a přístav, ale i pláž a cosi jako veřejné tábořiště (nebo placený kemp, který ale zřejmě pro lenost nefunguje) a jelikož to tam bylo fakt celkem pěkný (až na moře plné řas), tak jsme tam slavnostně poprvé zakalili. Jako dost. JG tam šprechtil s místní mládeží, já jsem Regíně rozbil (rozšláp?) mobila, jako třešničku na dortu jsem si pak efektně rozbil držku na takové výborné houpačce, na které jsme trávili v podstatě celý večer. Jsem teď odřenej na hlavě a vypadám jako kdybych dostal na budku, ale upřímně – stálo to za to :).
 


 


6.7.2005 - Středa - Regina



Probuzení v Kundě nic moc, kocovina, bolehlav… ve formě byl pouze JeD, který si vyčistil zuby zelenou. Sbalili jsme věci a jeli schánět pohledy Kundy, bohužel asi neexistujou, takže jsme udělali poslední foto u značky této lidové vesničky a vydali se směr Tallinn. Postarali se o poslední levný nákup, opět se nám kufr zaplnil pivkama a vodkama, nabrali jsme benzín a vyrazili koupit lístky na trajekt/ express, který byl podstatně dražší, ale taky podstatně rychlejší. Ovšem dostat se na loď nebylo zrovna jednoduché, ale zcestovalý JG všechno zmáknul levou zadní. Cesta do Helsinek trvala něco přes hodinu, chvilku to celkem i houpalo a až na to, že tam měli snad nejhnusnější kafe co jsem kdy pila (za nehorázný prachy a ještě jsme si ho museli nalejt do plastovejch pohárků sami) to proběhlo v klidu (žádný blití). V Helsinkách jsme se nezdrželi (prohlídneme si je cestou zpátky bez kocoviny) a nabrali jsme směr sever. Krapet jsem vytuhla, takže jsem zaregistrovala pouze místo na nocleh. Romantika – západ slunce, jezero, lesík… Je sice krásný počasí, ale lenost je strašná věc - vošplouchneme se až ráno. Kluci dopisujou deník a jde se konečně spát. Brou :)
 


 


7.7.2005 - Čtvrtek - JG



Ráno jsem vstal jako obvykle první, docela dlouhou dobu před ostatníma. Čas jsem využil k hygieně, vaření kafe do termosky a tak. Navíc přijel na stejné místo nějaký německý dědek v obytňáku a byl velmi družný a povídavý, na což jsem zrovna neměl moc náladu a stále se mi nedařilo se ho zbavit. Stačil mi převyprávět celý svůj život a vytáhnout i pár informací ze mě. Konverzace byla docela zajímavá, poněvadž já neumím německy a on zas ani slovo anglicky. Nakonec zvítězila polština, kterou on ovládal a já alespoň rozuměl. Nakonec se mi podařilo dědka setřást a to zrovna v době, kdy spáči vstávali. Jo k těm spáčům – to je hrůza, oni chodí první spát, poslední vstávají (a dost) a navíc při všech přejezdech prospí nezanedbatelnou část cesty :). Jo, k těm přejezdům – dnešek jsem určil za přejezdový den (víceméně) a ostatní moc neprotestovali, takže dneska se furt jelo a není moc co psát do deníčku. Jo k tomu psaní do deníčku, včera (6.7. – že by vlastně dnes) se nám podařilo dohnat skluz v jeho psaní, který jsme nabrali díky nefunkčnímu měniči a lenosti psát rukou, takže dnes (tedy zítra 7.7.2005) píšu včerejšek, který si ještě pamatuju, prostě pohoda :). Ale abych se vrátil k tématu – dneska furt jedem, jediná zastávka byla u jakéhosi starého dřevěného kostela, který byl sice hezký, ale stačilo nám to zvenčí, páč vevnitř chtěli nekřestěnský peníze za vstup (v kostele prostě paradox :). Pěkný byl i hřbitov za kostelem, mě se tam líbilo, že na většině hrobů byly pouze pomníčky a žádný takový ty vodorovný desky, takže člověk chodil přímo po těch kopečkách hlíny zarostlých travou – zvláštní pocit. JeDa tam zase fascinovalo množství brzko umřelých člověků. No, pak jsme zase pokračovali. Cesta relativně nuda. Finsko je sice krásný – spousta jezer a všude les, ale to je právě ono, člověk jede 500km a furt je to stejný – naprosto hezká silnice, kde se dá jet rychle, okolo les a občas (často) nějaké to jezero – fakt po pár hodinách dost nuda. No nic, popojeli jsme dost velkou vzdálenost a u konce našli nádherné místo na přespání. U jezera, kde bylo koupání, převlíkárna, záchody, opékárna ryb, zásoba dřeva a útočný ryby. Tam jsme se všichni nádherně ožrali a vysrali – prostě paráda. Ještě jsme se pak šli projít do protějšího lesa – asi ve dvě v noci (možná dřív – nepamatuju si přesně). Byli jsme fascinováni NONSTOP světlem, který je tady fakt hustý. Tady kde to píšu (několik set kilometrů severněji) je to ještě drsnější, tady je fakt den furt. No zakalili jsme řádně, vypili spoustu luxusního chlastu a šli spát dost k ránu – i když těžko říct, kdy je tady ráno :). Ještě taková malá poznámka – KOMÁŘI ! Komáři nás sužují již od Pobaltí, kde jsme zažívali nejhorší útoky tohoto odporného bodavého hmyzu v životě. Ale to jsme ještě netušili co nás ještě čeká dále. Je to čím dál horší. Repelenty sice pomůžou, ale jenom na chvíli a navíc se člověk nikdy repelentem neochrání celý. Hlavní je – a to bych chtěl zdůraznit – pořádně se obléknout – všude alespoň dvě vrstvy, poněvadž jednu vždy propíchnou – svině! Takže jenom tak pro pořádek – docela se hodí nezapomenout sebou do Finska vzít dlouhé kalhoty – to né že by byla zima, naopak – vedro, ale vzít si jen kraťasy dost usnadňuje těm sviním bodavejm práci.
 


 


8.7.2005 - Pátek - JeD



Jenom poznámka ke včerejšku – JG zdůrazňuje výhody dlouhých kalhot hlavně proto, že on je nemá – zapomněl si je doma na židli :). Každopádně ráno po kalbě to bylo jasný: JG chrápal v autě, přičemž asi od pěti si přitápěl motorem. Já chrápal s Regínou ve stanu, vedle jemu připraveného lůžka, které jsme mu furt drželi volné. Nejdřív jsem si myslel, že ten motor je budíček, abychom už šli, ale až JG zahlaholil „BUDÍČEK“ a na hodinkách bylo půl devátý, bylo jasný, že to myslí vážně. Kafe bylo uvařený, bordel po včerejšku poklizen, ale stejně jsme se balili se vším všudy hodinu a půl. JG to tvrdí, mě to ani nepřijde, prostě se přece nebudeme stresovat a tak se držíme Heršťovským "nic se nesmí uspěchat". Vyjeli jsme na další přejezd, s jedinou plánovanou zastávkou v Rovaniemi, což je „lákadlo“ na turisty ve smyslu ZDE JE KANCL SANTY CLAUSE, ZDE JE TOVÁRNA NA DÁRKY SANTY CLAUSE, TADY PROCHÁZÍ SEVERNÍ POLÁRNÍ KRUH. Ve výsledku je to tržnice suvenýrů a píčovin. Udělali jsme teda pár fotek a poslali pár pohledů (to první chvilička, to druhý víc jak hodina, to víte, než napíšu 8 pohledů, přičemž jediný co píšu posledních pár let rukou jsou podpisy na účtenkách ke kreditce a šli navštívit Regíninu vysněnou jeskyni Santa Clause. Jenže cestou k ní byl nějaký ukazatel na cosi, vzdálené 0,3 bez určení měrných jednotek. To nás možná mělo trknout, místo toho jsem se tam s chutí pustil, do kopce vedla cestička udělaná z dřevěných klád, Regína v zádech, za námi funící JG, který sice něco mluvil o tom, ať nejdu první já, pak něco o ohledech atd., ale nahoře měl ještě tolik síly, aby mi regulérně nakopal prdel :). Od té doby mám zákaz chodit první, pod pohrůžkou násilí. Byla tam rozhledna, celkem pěkná, ale u ostatních sklidila pouze nelichotivá slovíčka. Přitom byl výhled jak na město a skokanské můstky, tak na okolní zalesněné kopečky. OK, nuda, ale že bych brečel, že jsem tam vylez, to tedy ne. Od rozhledny pak pokračovala cesta i jakoby na druhou stranu kopce, ale jelikož tam nebyl žádný popis, usoudili jsme, že cesta vede zpět k SC jeskyni, ale z druhé strany. Nebylo tomu tak. Skutečně jsme se ocitli na druhé straně kopce, kde byli akorát chaty a zahrady. Člověk co to šel před náma s dvouma dětma neváhal a otočil to zpět. My ne. To prostě musí jít nějak obejít! Šlo. Cca 6km v tom strašným vedru, do toho Regína s prekérkou, ovšem stydící se jít za strom, protože „tudy chodí mraky turistů“! Šťastně jsme to dali, nakoukli do jeskyně a dostali šok (GIGAKÝČ), JG zůstal nahoře, já s RG šel dolů aspoň po dobu, co to bylo zadáčo. Jakmile po nás začali chtít 10 eur za osobu, utíkali jsme z té hrůzy zpět. Ale aspoň tam byl chládek a hajzly ;). Pak jsme akorát furt jeli, večer našli po chvíli hledání a zkoumání ceny kempu jedno místečko, které bylo na pohled super. U jezera, kde jsme se vycachtali a umyli si vlasy (okolo nás projížděli rybáři se sítí a náš šampón na hlavě se jim v jezeře zjevně nelíbil :), najedli se, udělali si ohníček s vírou, že to pomůže proti komárům, prostě poho. Jenže ohníček proti komárům nefungoval a to ani společně s repelentama. Večer teda ještě šel, namazali jsme se, namazali jsme se i repelentama, oblíkli se, JG si vzal místo gatí spacák, prostě ok, ale ráno… psycho, to nebyl odjezd, to byl úprk. Doslova. Ale o tom až další…
 


 


9.7.2005 - Sobota - Regina



Takže v sobotu mě probudilo vedro a tudíž jsem se vykopala z károšky jako první! Komárů tam bylo hejno, takže jsem se prozatím (než vstanou ostatní členové výpravy Se soby za soby) zavřela v autě a studovala plán trasy. Dnes byl v plánu přejezd do Dánska k nejsevernějšímu bodu…ale po pořádku. Když vstali i ostatní nezůstali jsme na místě ani o minutu déle, páč komárů tam bylo nepočítaně. Téměř celou cestu jsem prospala, ale tipuju, že se nic zvláštního nestalo. Na hranicích nejenže nechtěli vidět pasy, ale nebyla tam ani noha. V Dánsku jsem se probrala na baštu a prej: „pořádně se nafutruj, za chvilku vyrážíme na severní pól“. Snědli jsme co se do nás vešlo, dojeli do nejsevernějšího barevnýho městečka, našli místečko na JeDovo sraní v kamenolomu, posléze se ozval i JG se stejným problémem, ale už nebyl čas, takže musel vysypat prdel u plůtku místního hřbitova. Nachystali jsme si věci do báglů a vyrazili na cestu… hned první překážka byla přebrodit místní říčku, nic složitého. Stačilo pouze najít to správné místo, jenže JeD s JG stále řešili nějaké píčovinky, takže jsem vyrazila prozkoumat potok sama… ani nevim jak, prostě se mi smekla noha a už jsem se tam válela s krosnou na zádech jako želva na krunýři a ne a ne se zvednout. Voda byla fakt studená. Šla jsem se převlíknout do posledních čistých hadrů co jsem našla a posléze se výprava odložila na neděli. Místo na nocleh jsme našli nedaleko. Stan jsme postavili na hlíně, trochu si pohráli (karty) a šli chrupkat.
 


 


10.7.2005 - Neděle - JG



Ráno jsme se probudili nikoliv v Dánsku, jak tvrdí RG, ale samozřejmě v Norsku. V plánu jsme měli výlet na nejsevernější bod pevninské Evropy na poloostrově Nordkinu a nikoli na severní pól, jak tvrdí RG :). Uvařili jsme kafe a pak autem přejeli na letiště v Mekannu, kde se dá započít cesta k našemu cíli, aniž by jsme museli brodit tu řeku, do který RG včera tak úspěšně vlítla. Na začátku je info o tom, že cesta tam je dlouhá 24km, nevede tam jediná cesta a občas jsou postaveny z kamenů značky pro usnadnění orientace. Pro majitele GPS je zde ještě seznam souřadnic. To se nás ovšem netýká. Máme k dispozici akorát buzolu a dokonce dvě a to nám musí stačit. Začátek trasy vede přes dva kopečky k řece, podél které se jde a terén je tam docela rozumný. Až na počáteční potíže s uvědoměním si měřítka mapy, kterou jsme měli s sebou dobrý. Nakonec jsme se zorientovali a už to začalo na mapku sedět. Nejvíce nám asi pomáhaly kamenné značky, ale i buzoly odvedly kus dobré práce. Cesta byla ovšem čím dál náročnější, přecházel se jeden kopec za druhým, občas se šlo po sněhu, ale většinou po kamenech, což bylo dost náročný. Čím dál častěji jsem ostatní nutil do přestávek a nakonec jsme se rozhodli cca po deseti kilometrech to otočit a vrátit se k autu. Škoda, že jsme vytyčený cíl nedosáhli, ale alespoň jsme neriskovali a zbude nám více času na národní parky ve Finsku, které máme v plánu cestou zpět. Ve chvíli, kdy jsme se vraceli k letišti na nás halekal z jeho řídící věže nějaký maník, jako že nám gratuluje. Nakonec vyběhl před letiště k nám, aby nám pogratuloval. Bohužel jsme ho museli zklamat a říct mu, že jsme tam nedošli. No nic, alespoň jsme chvíli pokecali, dozvěděli se, že ty značky z kamenů tam dělal on a že v zimě tam pořádá výpravy s turistama na sněžnicích. Hodili jsme bágly do auta, vyzuli jsme unavené nohy z bot a vyrazili kousek pryč, kde jsme postavili stan, já jsem vypil jednu plzeň v autě, vyřídil SMSky a šel spát k ostatním do stanu, kde jsem ještě JeDovi pomohl s jeho plzničkou :).
 


 


11.7.2005 - Pondělí - JeD



Ráno bylo poněkud nestandardní. Předně nebylo takové vedro, protože dost foukal vítr a páč stan necháváme v těchto vedrech jenom na moskytieru, pěkně to větralo. První vstala kupodivu RG, už včera naznačovala, že vejlet nic moc, že to co jsme šli s JG totál vyčerpaní, dala by pěšky 3x a ještě si u toho zpívala. Já si dal asi hoďku na ní, JG ještě o něco dýl. To bylo řečí kdo je to tu to ranní ptáče. Umyli jsme si držky v nedalekém potoce (až na JG :) a pak hned dál. Bohužel jsme cestou nenašli jedinou směnárnu a tak JG nesplnil slib a Lence z Norska pohled neposlal. Trasu jsme si určili až cestou, za to ale jinou – musíme jet aspoň chvíli Švédskem. Tak se i stalo, ale jeli jsme přes něj cca 150km a tak můžem říct, že tam maj jednak agresivní komáry a větší hovada, ale hlavně dost svérázné silničáře, nejvýraznější moment byl asi ten, kdy po značce „BACHA ŚTÉRK“ s „90“ jsme asi v sedumdesátce vyskočili na „štěrku“ metr vysoko, já za volantem ok, RG ok, JG vzadu buch hlavou o strop. Pak už jsem si dával bacha, takže až na nadávky a stálé brždění a zrychlování cesta v poho. RG a JG spolu solidně zakalili, což nebylo špatné, neboť se mi velice příjemně řídilo a tak jsme dofrčeli až zpátky za Santa Clause a spaní začali hledat zvolna až kolem čtvrté ráno. To už JG vytuh a RG se tvářila taky že brzo usne. Zvláštní je, že s JG kalila hnedka a bez rozpaků, se mnou se ale přiťuknout už zdráhala. No a co že bylo pět ráno a už zase vedro :). Jinak za nonstop sluníčka se řídí velice příjemně, myslim že nemám ani zdaleka výdrž co JG a přesto to jelo úplně samo. Spánek jsme našli vpodstatě výběrem na jistotu, za odpočívadlem byla silnička kamsi, po kiláku bejvalá polňačka… JG opět vytuh v autě, i když jsme mu zase nechali ve stanu dostatek místa a navíc jsme ho tam lákali na nedopitou vodku. Po slovech „za chvíli jsem tam“ ale usnul definitivně.
 

 


 

12.7.2005 - Úterý - Regina



Dnešní den se zdálo, že nebude moc výživný, ale naopak. Nejdřív byl přejezd, odpoledne jsme navštívili náš první finský národní park, prý druhý nejhezčí a zároveň nejmenší, pouze 4km2 (názvy už nepíšu, jelikož mi to moc nejde :). (Rokua?) Nejprve jsme si vytýčili trasu, poté na mě a JG přišla nouzovka. V parku jsme bohužel nic nenašli, takže jsme naskákali do auta a vydali se hledat WC. JeD jako správný řidič (nedbaje dodržování rychlosti) našel nejen hajzlíky, ale i pěkné místo na nocleh. No, po vykonání potřeby jsme se vrátili zpět do parku, trošku se prošli a projeli na finských velocipédech typu Ukrajina, což nás velmi pobavilo a zvedlo náladu. Cestou k noclehu jsme ještě hledali místečko na koupel leč marně, tak snad zítra. Večer jsme pak už pouze pokalili, dopisovali deníček a mastili karty. Zmiňovaný nocleh byl nejen u WC, ale hlavy jsme měli snad jen metr od dálnice, zato u nohou řeku. A jenom malá poznámka k Dánsku a severnímu pólu – JG jsem se na to ptala – s úsměvem mi odpověděl: „no jasně, Dánsko…hm, jj, severní pól" – sakra, už to mě mělo varovat – naivka :)) No a něco k úsměvu na oplátku – JohnGin neví jak se hraje Člověče nezlob se :P
 


 


13.7.2005 - Středa - JG



Jak se později ukázalo, místo bylo zvoleno velmi prozřetelně, včera večer i dnes ráno jsem přítomnost záchodu velmi ocenil. Pokud si dobře vzpomínám (teď je 18.7. v psaní deníčku máme trošku skluz), tak jsme vstávali relativně pozdě, tak kolem půl jedenáctý. Opodál stojící karavany však měli taky ještě hlubokou noc. Ráno proběhlo asi relativně standardně, sbalili jsme se a vyrazili směrem k dalšímu vytipovanému finskému národnímu parku, v očekávání alespoň trošku něčeho lepšího, než včera. Jednalo se o park Linnansaari. Když jsme tam dorazili, zjistili jsme že se jedná o park spíše na zimu, kde nejlepší budou trasy po ledě po jezerech. Nicméně jsme měli v plánu stejně jenom malou procházku, což nádherně vyšlo. Obešli jsme takovej krátkej okruh – jakousi naučnou stezku, kterou jsme šli pozpátku, takže odpověď jsme se dozvídali z cedulí vždycky dříve, než otázku :). Každopádně to byla hezká procházka a předzvěst snad pěkného výletu, který plánujeme na zítra v parku Repovesi. Po procházce jsme pokračovali směrem na Plibkali. Vzhledem k časové prodlevě v psaní deníčku si nejsem jist, jestli jsme tento den něco nakupovali, nicméně je to velmi pravděpodobné) poněvadž nakupujeme téměř furt a jsme hrozně rozežraní. Pomalu si zvykáme na finský ceny a není nám již divné koupit vodu za dvě eura (dvoulitrovku) a podobně. Co se těch cen týče, tak zajímavý jsou například ceny nápojů. Čistá voda nebo limonáda vyjde velmi draho, zatímco džusy a eisteečka vyjdou levnějc, než u nás (když člověk kupuje to nejlevnější, co potká). Dokonce, když se zajde do nějakého socka krámu typu Lidl, dají se pořídit i takové věci jako 1kg salámu (takovej junior) za 1,8 eur. Většina věcí je však v porovnání s náma velmi drahá. Místo na spaní jsme cestou našli opět velmi snadno, přímo u silnice odpočívadlo, z kterého je přístup do jezera, jsou tam převlíkárny, stolečky. je to docela schované. Postě paráda. Na první pohled jsou tu i záchody, na ten druhý však nikoliv. Nějací sráči je totálně zasrali. Ale každopádně jedno z nejkrásnějších spacích míst, co jsme zatím potkali. Prostě luxus. Jediné, co nás trochu rušilo z kalení vodky a později i spaní byla kalba místní omladiny, která tu byla vesměs vybavena motorkami obrovských výkonů. No dobře, prostě 50ccm musí stačit každému, obvzláště v patnácti. A když se kalí, tak se musí i dračit. Ale jinak furt super luxus místečko. Dokonce i na hygienu a superkoupel vyšel čas. Prostě paráda.
 


 


14.7.2005 - Čtvrtek - JeD



Ráno jsme se příliš nezdržovali a po odpichu posledního harleyisty skůtristy jsem se teda vykopal ze stanu a jeli jsme. Do parku (Repovesi) jsme dojeli před polednem, hnedka jsme se ale začali hádat o trasy. Mě se líbila třicetikilometrová, JG chtěl nejkratší cestu, Regíně to bylo šumák, prostě klasika. Nedohodli jsme se a tak po shlédnutí provazového mostu (vstup do parku) jsme se jeli najíst do nedaleké vesnice. Cestou z parkoviště jsme se asi deset minut bavili na účet dvou finek, které v obrovském Saabu neuvěřitelně dlouho parkovaly. Když jsme se dosmáli, popojížděli jsme okolo nich, načež nám jedna s očima navrch hlavy začala něco ukazovat a jako že hrůza a panika atd. My jsme netušili o co jde a tak se slovy „I don´t understend“ jsme jeli dál. Starší finka to nevydržela a prostě nám ten otevřený kufr zavřela :). Nezmiňoval bych se o tom, kdybychom se jednak nesmáli rusákům v Kundě kvůli tomu samému a jednak jsme pak tyhle dvě finky potkali v tom parku cca 5x (nekecám). Při obědě JG vymyslel akční plán: rozdělíme se na skupiny! Aspoň použijeme vysílačky. Mě se to moc nezdálo, Regíně to bylo opět jedno :). Nažrali jsme se čínskejma poblivkama s párečkem, připravili si bágly (výrazně lehčí než při první túře, teda aspoň já) a odkejvali nakonec JG nápad, bude aspoň šance ukázat Regíně jaká jsem sportovní srnka a utahat jí, páč po prvním vejletu se tvářila, že má energie až moc. Společně jsme přelezli ten slavný most (lanovej, houpací, jako hezkej a zajímavej, ale žádné psycho, prostě procházka). JG prohlásil, že zpátky jde jinudy a lanovejch mostů má dost a rozešli jsme se, v podstatě na dvě opačné strany. JG za chvíli testoval vysílačky, prdel byla, že zatímco on šel po jasně označené cestě, já s Regínou jsem začal pochybovat o tom, že jdeme správně už po sto metrech. Zkrátka a dobře: cesty v parku byly v rekonstrukci a finové to vyřešili šalamounsky tak, že vyznačili cesty fáborkama jinudy. Čili jsme nachodili tak dvojnásobek značené cesty, zatímco JG se nám vysílačkou postupně hlásil, že už je takřka v tábořišti, kde jsme chtěli nocovat, my jsme sotva doťapávali na domluvenou křižovatku v půli cesty, kde jsme se měli potkat. Až na tyto chybičky ale jinak pěknej vejlet, takovej velkej lesopark jak u nás, pro finy národní park, ale aspoň celkem vybaven – sem tam hajzly, tábořiště, cestičky – klasika (SK ráj např. lepší, ale zase není ve Finsku). Abych se vrátil k těm rekonstruovaným cestám – ono totiž nejenom, že některé cesty vedly složitě jinudy, některé byly v klidu slepé (což byla prdel, když jsme se snažil např. obejít vodou skálu, při tom málem utopil bágl a rozřízl si o šutr hnátu) a některé vedly po obyč široké štěrkové silnici. Navíc naše tištěná mapa neodpovídala aktualizované místní, nebo aspoň místy. Nakonec jsme se s JG ale šťastně shledali, hlavně tedy díky mému vzorovému orientačnímu smyslu ;). Vyznačené tábořiště se skládalo z lesa, špatně přístupného jezera, dřevníku s pilou a sekerou, dvěma ohništěma a žádnou značenou cestou. Přesto jsme tam celkově tři různé skupiny, nás od nich ale dělil kopeček, takže pohoda. Naštípali jsme si nějaké dřevo, před tím se k úplné spokojenosti vycachtali (prdlajz, cachtal se akorát dvě hoďky JohnGin, když na nás čekal, už si vzpomínám, navíc z vody slyšel mluvit mě z vysílačky a říkal si, že už musíme bejt někde za rohem, až když to trvalo delší dobu a navíc jsem ho párkrát prozvonil, tak teda na břeh doplaval a odpověděl mi, ale to už jsme skutečně byli blízko, že jsem slyšel JG jak z vysílačky, tak z lesa), udělali si ohýnek, pokalili Finlandii, paráda & spokojenost. Suvenýr: mé rozbité koleno, krev na kraťasech a Regínině spacáku (jak se tam asi dostala? netušim ;). Prostě s náma upadla lavička na břehu u jezera, prkno jí tvořící nebylo ke špalkům přibito a zřejmě jsme se moc vrtěli, tak jsme letěli k zemi. Dopadli jsme pár čísel od vody, čemuž jsem se prej asi deset minut strašně smál, já si to nepamatuju...
 


 


15.7.2005 - Pátek - Regina



Do pátečního dne jsme se probrali kolem poledne. JG vstával patrně za božího rána (pro pražáky – brzy ;), páč jsme si ještě ani nestačili proškrábnout oči a už nás informoval kdo nocuje za kopcem, kde přišel k hovnu na botě a že pěkně sprchlo… Moje stavy po probuzení bývají zpravidla velmi, velmi zabržděné, tudíž abych nezdržovala sportovce, rozhodla jsem se pro koupel v jezeře (jsem to holka čistotná). Prvních pár kroků ve vodě ovšem nebyla žádná sranda. Na dně bylo bahno, který se hned rozvířilo, noha se do něj bořila po kotník, na dně byly ostrý kameny a kusy dřeva… ale voda byla výborná, osvěžující a neskutečně čistá. S koupelí se přidal i JeD, který mě z vody „vyhnal“ slovy: „Bacha je za tebou vodní had!“ Samozřejmě že jsem hned vystřelila na břeh, ale had – vodní had nikde :(. Aspoň že se „někdo“ zasmál :). Pak jsme si dali na chvilku veget spojený s poledním klidem, sbalili jsme si věci a vyrazili na cestu. Družstvo „A“ (JeD & Regína) nejkratší cestou (uvažovali jsme o delší trase, ale vypadalo to na bouřku) zpět na parkoviště. Družstvo „B“ (JG) nejkratší cestou z parku, ale zároveň co nejdál od lanového mostu (že by se bál? :). Cesta celkem rychle utekla (JeDovi to kupodivu šlapalo :), i když slejvák nás neminul. Autem jsme vyzvedli JG zhruba po 20kilákách a vydali se směrem do Turku hledat nocleh… no a v podstatě už nastává podzim naší finské dovolené. Listy deníčku se zaplňují zážitky a pomalu žloutnou. Nás už čeká pouze výlet do Turku (do muzea umění), pak Helsinky a trajekt. Nocleh jsme našli kdesi v lesíku 100km před již zmiňovaným Turku a rozjeli jsem lehkou kalbu, který šéfovala finská :).
 


 


16.7.2005 - Sobota - JG



Ráno jsme vstali tak nějak standardně a vyrazili jsme do Turku, kam nás Regína nasměrovala kvůli jakémusi pochybnému muzeu. Přitom tvrdila něco takového, jako že Turku je dle průvodce hezčí než Helsinky a tak. Nakonec, když již nebylo cesty zpět, z ní vypadlo, že to město začátkem století celý vyhořelo, takže tam, krom toho muzea stejně nic zajímavýho není :). Dorazili jsme do Turku a po zaparkování na placeném místě se vydali ke zmiňovanému muzeu. Po jeho úspěšném nalezení jsme tam zanechali Regínu a jali se hledat něco lepšího. Hospu. Po prohlídce zdejšího trhu, zřejmě na jakémsi centrálním náměstí jsme hospu skutečně našli. A ne ledajakou (pokusim se jí vyznačit na mapě). Od desíti do dvanácti tam mají happy hour, kdy pinta piva stojí na zdejší poměry velmi málo – 2.50€, což byl náš čas, takže to první jsme stihli (jen tak tak v 11:50), druhý jsme dali již za standardní cenu 4€. Co vám budu povídat, byl to takový naprosto suprový vyliťácký turkovský bar a točené pivo fakt bodlo. Navíc jsem byl po těch dvou pivech naprosto na šrot a JeD se tvářil taky tak. Pak jsme šli vyzvednout k muzeu RG, cestou jsme pochcali jakési sídliště a cestou zpět (již s vyzvedlou RG) jsme na tržišti nakoupili trička jako suvenýry z Finska. Pak jsme se došli najíst do místní pizzerie, ceny pizzy od 5 do 6€, opět velká výjimka ze zdejších cen a po jídle znovu do předchozí hospy, kde jsme dali ještě jedno. Po pivku jsme nasedli do auta a pokračovali na Helsinky. Cestou jsme se zastavili na odpočívadle, kde se RG vysprchovala, já vysral a JeD vyhodil odpadky. Pak jsme dojeli do Helsinek, přímo do přístavu k trajektu. Zjistili jsme, že levný velký trajekt (Melodia či Romantica za 17€) již nejede a koupili jsme lístky na Autoexpress, který byl večer (22:00) docela levný – 23€ za osobu nebo auto. Vzhledem k tomu, že trajekt nám jel za více než 3 hodiny popojeli jsme trochu blíže k centru a pak se vydali na jeho obhlídku. V centru až na jakýsi metalový fesťák, na nepřečtu to nádraží a na pomalý Mc, dle mého soudu nuda město, nicméně prošli jsme se pěkně. Pak jsme se vrátili na terminál, odkud jsme poslali pohledy a nalodili jsme se na loď. Již na pohled vypadala rychlejší než ta minulá. Nakonec jela asi stejně rychle, ale zážitek byl umocněn bouřkou a zřejmě s ní souvisejícími vlnami, prostě trajekt házel tak hustě, že bylo i pro střízlivýho člověka problém dojít si pro pivo :) Vylodili jsme se před půlnocí v Tallinu, kterým jsme jenom projeli a pokračovali jsme na Pärnu, u kterého jsme se utábořili na místě jenom kousek od moře, které jsme za tmy ale nenašli. Já spal v autě a celou noc jsem měl puštěné rádio, prostě pohoda :)
 


 


17.7.2005 - Neděle - JeD

 



Vstávání se tentokrát konalo dost pozdě, asi v deset. Včera jsme šli spát docela pozdě, někdy okolo druhé ráno, že už skoro byla i tma :) Spali bysme dýl, ale vyhnalo nás vedro, no a vlastně i JG, ten nás vlastně vzbudil. Spal v autě, prej aby si srovnal záda, aspoň jsme se mohli rozvalovat, tentokrát jsme mu už místo nedrželi. Co si pamatuju, linula se z auta muzika ještě dlouho do noci. No ano, víte kam mířím, zkrátka první informace od JG byla, že baterka nebaterkuje a ať vstáváme a jdeme tlačit. Takže v rámci raní rozcvičky jsme došoupali auto k asfaltce a po ní pak z mírného kopečka téměř k moři. Tam byly ale u vjezdu na pláž solidní hrboly, přes které jsme si netroufli, navíc už jsme byli hotoví. Dotlačili jsme auto před vjezd na zahradu s barákem, kde bylo celkem hodně lidí a přemejšleli co dál. V podstatě šlo jenom o to, za kym JG půjde pošprechtit o pomoc, nám auto prostě ani neškytlo, i když se válce protáčely. Za chvíli to jeden týpek nevydržel a přišel se zeptat co máme za problém, no a po chvíli dohadování přišli ještě asi čtyři maníci i s kabelama. Počítal jsem, že akorát posuneme auto aby mohli oni vyjet se svym, ale když už tlačili auto relativně dlouho a mlátili do kufru, tak jsem tam teda tu dvojku vrazil a po chvíli teda zapnul i zapalování :) a ejhle, ono to jelo. Otočil jsem se teda na loučce před pláží a modlil se, ať mi to nechcípne, aby jsme už nebyli za totální blbce. No poděkovali jsme a rychle pryč. Vrátili jsme se ke stanu, sbalili ho a hurá do Pärnu, nevim jestli to JG zmínil, nedá se to po něm přečíst, prostě to je to město, co mu místní Kunďáci doporučili k návštěvě. A měli recht. Město celkem pěkné, strávili bysme v něm ale asi daleko míň času nebýt nedělního trhu na jedné z celkem dlouhých ulic vedoucí od náměstí pryč, měli tam celkem pěkný věci, chtěli jsme nakoupit nějakej ten suvenýr, ale jelikož jsme měli celkem málo EEK, nakoupil JG akorát dva pohledy, kterí si ale stejně přivez až domu, protože se mu dřív prostě nějak nepovedly poslat. Ještě jsme se koukali po nějaké hospě, kde bysme nechali poslední peníze, ale všechny zahrádky byly relativně drahé (30EEK/pivo) a krčmu s inzerovaným pivkem za 15EEK jsme nenašli. Vrátili jsme se k auto a popojeli na kraj města, kde jsme ještě nakoupili a už se jelo dál, směr Lotyšsko a město Césis, které jsem měl v popisku jako "nejlotyšštější město". Těžko jsme si pod tim něco mohli představit. Přes hranice jsme se dostali ani nevim jak, takže asi úplně v poho. V Césis to nejdřív vypadalo na pěknou pakárnu, centrum bylo pro auta uzavřené a když jsme teda došli na náměstí, našli jsme tam akorát velkej sloup a okolo rozestavěné repráky, ze kterých zvesela vyhrávaly midi, sem tam postávaly či posedávaly hloučky lidí, no vypadalo to úplně šíleně. Šli jsme dál a za chvíli okolo nás procházely skupiny lidí v různých krojích, vždycky třeba 15 lidí ve stejnejch, některé i s pár hudebníma nástrojema a se svojí vlajkou, bylo to celkem zajímavý. My jsme ale zapadli do jedné z putyk, vypadala sice zbytečně luxusně na jedno pivo, ale my jsme tam byli hlavně kvůli záchodu, který dost urgentně potřebovala zbývající část expedice. Pak jsme se vrátili na to náměstí, kde už byli všichni seskupení a tancovali a poskakovali a tak dál. Dalo se na to koukat. No a pak jsme hupsli do auta a vyrazili rovnou na Vilnius v Litvě, hlavní město dost na východě. Na hranicích jsme narazili na pár celníků, kteří evidentně zaspali dobu. Zdálo se, že umí jenom rusky a divili se, že my ne. Chtěli vědět, jestli sebou vezeme vodku. Když se dozvěděli, že ne, byli trochu zklamaní (na půlku flašky v lednici jsem si fakt nevzpomněl :) a tak začali prudit kvůli tomu, ze nemáme CZtko. Naznačil jsem jim, že jsme snad v Unii a s novejma značkama, kde stačí už ten modrej pruh, ale bohužel. Prej vypnout mašínu a jít si koupit nálepku do chatičky opodál, kde evidentně neprodávli nic jinýho. CZ ale neměl, na což celník reagoval tak, že nás v pohodě pustil dál. Hm. Jsme holt parchanti, ani vydělat jsme jim nedali. Na Vilnius se jelo asi z půlky po dálnici, ze který sem tam odbočovaly polňačky, nevypadalo to teda na luxusní spaní, ale náhodou jsme po sjetí na jednu z nich dojeli až na vyasfaltované letišťátko, kde byl podél něj plac spasené trávy sic s velkým množstvím koňských hoven, ale stan se nám tam mezi nima postavit povedlo a nakonec se spalo velice dobře. Večer jsme ani nekalili, jestli jsme po jídle dali dvě pivka, tak je to hodně.
 


 


18.7.2005 - Pondělí - JeD (psáno 24.7. 22:50)



Ráno jsme opět vstávali velice zvolna, nějak jsme si už zvykli chodit pozdě spát a ještě pozdějc vstávat. Od včerejška se na letišti nic nezměnilo, jenom tam přibyl kůň, který ale když zjistil, že jeho srací místo je obsazeno, uvázal se opodál a ani moc nefrkal. JG se s ním šel seznámit a koník byl velice přátelský. Akorát měl JG po pár pohlazení úplně černou ruku, ten kůň se sprchoval snad ještě méně často jak já. Sbalili jsme se a jeli dál na ten Vilnius, kam jsme snad bez potíží dojeli, myslim že jsme se cestou ani nikde nějak zvlášť nestavovali. Po pár zmatcích s hledáním centra (řekl bych, že jsme to celý museli aspoň 2x objet) jsme to zapíchli a určili, že centrum je právě tady a nikde jinde. Regína prohlásila, že se jí tam nechce a že zůstane v autě, takže jsme na malou prohlídku města vyrazili jenom dva. Kupodivu jsme se s tim centrem fakt celkem trefili, sice jsme to zjistili až později podle mapy a od auta vyrazili úplně na druhou stranu, no bóže, i tak jsme dobrý. Město mě moc neoslovilo, jako nic proti němu, řeka, pěkný baráky, relativně hodně turistů a krámků pro ně, ale prostě standart, nic z čeho bych si sednul na prdel. Na prdel jsme si ale nakonec přece jenom sedli a to na zastřešené zahrádce uprostřed hlavní třídy na jedno. Pokecali jsme, počkali až přejde přeháňka a šli zpátky, opět jsme si přišli poměrně na plech, po jednom pivu! Minuli jsme ženské zednice (E, ne A), JG si usral tak, že holka jdoucí za náma přešla na druhou stranu ulice, já pochcal zeď schován za třema stromama, prostě turisti. Došli jsme k Mekáčovi, kam JG zaběh na hajzly, já zatím omrknul pár krámků se suvenýry a pak sednul na lavičku před vchodem. Za chvíli šla okolo Regína, což mě trochu překvapilo, no a tak jsme dali ještě kafe a nakonec se tam vysrali všichni (myslim). Zkoukli jsme pohledy a viděli tam i ten hrad nebo pevnost Trakai, celkem to vypadalo hezky a nebylo to daleko, dokonce i naší cestou, takže bylo rozhodnuto, jede se tam. Odjezd v pohodě, i když nám parkovací lístek zkončil před více jak hodinou, za trest jsme jenom měli totálně zaprasený auto, parkovali jsme totiž pod kvetoucíma stromama a po tom dešti bylo auto lepkavé jak bonbon a na pohled vypadalo, že tam stojí nejmíň dva měsíce. Trakai bylo celkem pěkný, lákadlo na turisty, ale nijak mě to neurazilo. Dovnitř za prachy jsme teda nešli, ale prohlídli si to z venku, což stačilo. Asi tři kiláky odtud byl značený kemp, který se nakonec vyskytoval u toho samého jezera, na kterém byl jako na ostrově ten hrad. Prostě pěkný, cena vycházela v přepočtu na 500.- za 3 lidi, stan a auto, do čehož jsme šli. Jednak jsme se mohli luxusně umejt, jednak jsme večer mohli solidně pokalit v hospodě, jednak jsme se mohli smát ostatním kempujícím, některým poněkud zmateným. Všechno jmenované se také stalo, navíc jsme tam potkali český pár, se kterým se JG družně pustil do hovoru, prostě o zábavu bylo postaráno. Spát jsme šli hoodně pozdě, v kolik vstanem nám bylo skutečně fuk.
 


 


19.7.2005 - Úterý - JeD (psáno 31.7. 16:00)



Ze stanu jsme se štrachali skutešně dost pozvolna, první Regína, někdy v deset, hoďku na ní já, hoďku na mě JohnGin. Kempaři okolo nás už byli dávno pryč, buď úplně, nebo aspoň na vejletě. My jsme si užili výhod kempu (sprchy, hajzly, pitná voda) a snad až v půl druhé jsme vyjeli na Polsko. Volantu jsem se chopil já, piva JohnGin, prohrál jsem totiž KNP :) Na Polské hranice se nic zvláštního nestalo, až na zastávku u pumpy, kde jsme chtěli utratit poslední drobné Litevské koruny a dobrat benzín, který je v Polsku o dost dražší. Za ty drobné jsme koupili výbornou feferonkovou vodku, která byla jen pro silné nátury, já dal tak dva loky a krk mě pálil ještě půl hodiny, Regína to samé, jenom JohnGin si pochvaloval říz, že je akorát. Mě to teda fakt dost připomínalo ty kuřátka z Barracudy. Pak jsme tam vzali nějaké 2l pivko v PETce, Regíně gin s tonikem v plechu a po zaplacení a zjištění, že na to máme, ještě 0,1l vodky v průhledném plastovém kelímku s alobalovým víčkem, fakt nádhera, navíc za 3,50LTK, nedivim se, že měli v regále poslední. Pumpař sice mlel něco o tom, že na to nemáme, dával jsem mu 3LTK a 5x50h, ale nelíbilo se mu to, pochopil jsem z toho, že buď mají haléře do tisíce (1000h=1LTK :) nebo že ty padíky jsou Estonské, ale to byla blbost, no nakonec shrábnul všechno a vodku v kelímku vydal. Polské hranice byly docela překvapení, poláci dělali celkem problémy, resp. pár aut před náma dusili nějaké Italy, každému zkoumali kufr, pasy kontrolovali asi dvě minuty, no ale jinak zase jako bez potíží či další buzerace, takže vlastně co si stěžuju. V Polsku jsme se rozhodli, že nepojedem do Čech stejnou cestou, ale vezmeme to víc na jih a v podstatě vyjedeme na Slovensku u Martina, čímž si budeme moct zapsat o jednu navštívenou zemi více, celkem tedy osmou :) Pro přejezdy je Polsko fakt na hovno a tak jsem zase celkem nadával a ke konci už na rychlostní limity celkem kašlal, ale i tak jsme se na mapě pohybovali velice pomalu. Třešínkou na dortu bylo, když jsem začal brát dlouhou kolonu hodně vpravo stojících aut, všechna s BY značkou. No po chvilce nám to došlo, ano, dojeli jsme na Polsko-Běloruskou hranici. Jeli jsme sice po správné silnici, ale na druhou stranu. Škoda, zrovna jsem si pochvaloval, jak je ta silnice prázdná a jak na Polsko projíždíme málo vesnicema. Zajeli jsme si cca 120km (tam i zpět), takže žádný stres, teď budeme mít 8 projetých zemí + do 9té jsme koukali ;) Po dalších asi 100km se pak začalo stmívat a celkem se štěstím jsme narazili na odpočívadlo se zděným barákem se stolama a krbem uprostřed, vypadalo to sice zvláštně, ale nezklamalo nás to. Zakalili jsme tam, konečně použili čajové svíčky z Kundy, pohoda. Bylo to sice trochu rušnější místo, furt tam zajížděly kamiony, dali pivko v baru na protější straně odpočívadla, nebo něco poštelovali na náklaďáku a jeli dál, ale tak aspoň bylo co sledovat a hluk nám nevadil, spát jsme šli v náladě a pod vlivem. JG ještě vyzkoušel duokadiboudu, která byla v tureckém stylu a byla tak plná, že z ní hovna lezly ven, ale zase se tam aspoň po tmě nebál, hned vedle sral jeden z kamioňáků. JG usnul ve spacáku v tom přístřešku, já s ohledem na ruch a předpokládaný raní provoz spal ve stanu za boudou s RG. Jenom jsme ulehli a už jsme jenom poslouchali zvuky, jak se někdo probírá věcma chrápajícího JG, otvírá auto, krámuje z něj naše věci, zavírá ho, propichuje kola... Když propichoval šesté kolo, usoudil jsem, že se tam děje asi něco jiného a spokojeně usnul.
 


 


20.7.2005 - Středa - JeD



Ráno začalo trochu nestandartně, okolo našeho stanu projel tank tam a zpátky a já se modlil, aby ten stan viděl. No a pak tam furt smrděla žumpa a to dost. Oak jsme teda nějak povstali, JohnGina našli spícího v autě, věci ze včerejška uklizený, takže jsme sbalili stan a rychle pryč, ten smrad byl příšernej. JG nám pak prozradil, jak to bylo: on vstal asi v šest, protože se tam začali trousit lidi a některý vypadali, že by v tom přístřešku posnídali, tak mu bylo blbý se tam vyvalovat a přemístil věci a sebe do auta. Pak přijel hovnocuc (alias tank), který po louce okolo našich hlav projel k těm duokadibudkám, které vycucl, načež to, co vycucnout nešlo, naházeli lopatama do popelnice, kterou zasypali vápnem a zmizeli. Proto ten šílenej smrad. No, jeli jsme směr Krakow, ale cesta opět neubíhala podle mých představ, takže po pár hodinách jsem byl opět nevrlej, nadával, sral na limity atd. Čili o jediné vzrůšo tohoto dne se postarali flojdi, kteří mě tak trochu zmateně a na poslední chvíli zastavili právě v jedné té třísetmetrové vesničce, kde jsem opravdu 50 nejel. A nebyl jsem jedinej, jedno auto také chycené na poslední chvíli mě málem srazilo, když dobržďoval smykem ke krajnici. Pokutička měla bejt 50€, což za naměřenou osmdesátku vychází jenom o málo hůř než u nás. Obešel jsem tedy RG i JG kolik maj peněz (nula) a pak se jal vysvětlovacz (já česky, on polsky), že dám dohromady max. 20€, 50CZK a 48EEK. Chvíli strašil, že mi zabaví pas a vyzvídal odkud kam jedeme a čím platíme benzín a jestli jsme byli ve Finsku pracovat, ale po pár minutách mi vrátil doklady a řek ať zmizíme, že takoví ještě neviděl. Přitom si mě do nějakého formuláře zapsal, tak nevim, na hranicích mezi Polskem a Slovenskem jsem ještě moc jistej, jestli je všechno v pohodě, nebyl. Ale bylo. V Krakowě jsme byli po šesté, já už byl docela zničenej, takže plánovaná procházka po městě by mi celkem bodla, ale když jsme každej nenápadně zjišťovali, komu se tam chce, zjistili jsme, že každýmu spíš moc ne. Tak jsme se aspoň s JG prohodili za volantem a jeli dál. Jenže jsme jeli furt dál. Slovensko-Polské hranice zaujaly snad jen tím, že to byly jediné za celou dobu, kde řidič neměl šanci dosáhnout do okýnka s policajtem, takže musel vystoupit a udělat čtyři kroky s pasama, což JG rozčilovalo :) No, na Slovensku jsme chtěli přespat, ale po tmě mezi horama se hledá blbě. Pak jsem vytuh a pamatuju si jenom okamžiky, takže asi v tomhle pořadí: pumpa; JG večeří a RG kadí; policajti - běžná kontrola; policajti - ČR-SR hranice; policajti - běžná kontrola (prostě na to, že byla půlnoc nějak překryštofováno); Golčův Jeníkov.
 

 


 


21.7.2005 - Čtvrtek - JeD



To už jsme byli vzhůru všichni. Regína cinkla bráchovi, aby zjistila, kde vlastně teď bydlí, no a když se dozvěděla, že stále v bytovce, oznámila mu, že tam do 10ti minut je. V půl čtvrté ráno to určitě potěší :) Mno vysadili jsme Regínu a jeli na Prahu, nálada nic moc, přece jenom to byl definitivní konec dovo. Dokonce padla myšlenka, že bysme mohli jet někam na Berounsko nebo tak něco a ještě si to prodloužit, no ale uznali jsme, že to je blbost. Já byl doma asi v pět a hned jsem zaplul do postele, kde jsem v kuse chrápal do pěti odpoledne.

 

Přidat komentář

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.